NAKONEC I S PODÁNÍM RUKY aneb KAM OKO DOHLÉDNE

Tak přeci jen na lezecké rozloučení s Jizerkami došlo. Dřív, než zmizíme daleko za jižní obzor, rozhlédli jsme se ještě z vrcholu několika oblíbených jizerskohorských žulových skal. Nevěřil jsem, že by se to mohlo ještě stihnout, ale o to příjemnější rozloučení to bylo. Pod námi se v mírném větru vlnilo a nadouvalo bukové moře, žár posledních dní polevil a místy dokonce vanul chladný vzduch. Nad hlavou vysoké modré nebe, plující bílá oblaka a s nastupujícím večerem delší a delší stíny na oranžově nasvícených skalách a kmenech stromů. Jizerskohorský Ráj na Zemi!

Luboš, tradiční souputník na rozlučkovém lezení, s námi jít nemohl, musí si,hoch, zahojit kuriózně zraněnou nohu. Danouš potvrdil svá slova o zlatém srdci a komusi opravoval topení. To chápu, za aktuálních veder, když to doma netopí, to je malér. A tak jsme vyrazili do Jizerskohorského Duševního Sanatoria pouze ve dvou – s Mikym.

Cíl výpravy? Kam nás kroky dovedou. Představa? Něco si přelézt v Zahradní stráni. Postupně jsme si udělali radost nádherným Traverzem pod Orlím hnízdem, já tentokrát zaměnil variantu a šel jsem nohama po lupenu, zatímco Miky dal na mé doporučení a traverzoval za lupen rukama.

Kamenným bludištěm jsme vystoupili ke Stojce, rozhlédli se z jejího vrcholu a chvíli tam jen tiše poseděli. Pak jsme přešli na Zahradní věž.

Batohy jsme ponechali už dávno pod Orlím hnízdem a tak jsme prostupovali Zahradní strání v lezečkách a s cajky na sobě. Copak já, šlapalo se mi dobře, ovšem Miky má lezečky upnutější než upnuté, tak snad zítra narovná prsty. Nebylo ale nač reptat, ani voda – úmyslně ponechaná v batozích – nám nechyběla. Vydržet se dá jak pár hodin žízně, tak tlačící boty. Kdo by tomu věnoval pozornost, když všude kolem je tolik nádhery. Slunce zapadající za horizont jsme sledovali z Ořešáku a těsně než se dotklo obzoru, vnořili jsme se pod koruny buků v Zahradní stráni, aby nás úplná tma nezastihla před vyzvednutím báglů kdesi mezi balvany nedaleko nástupu do Traverzu pod Orlím hnízdem.

Nastávala skvostná noc pro bivak, bohužel, my museli sestoupit do údolí ( ráno jsem se pak dozvěděl, že v Jizerkách mrzlo….) Spolu s úplnou tmou jsme došli na Ferďák. Nad horami se vyhouply na nočním nebi první hvězdy. Vzduch voněl létem, lesy šuměly a tělem se rozehrávala příjemná únava. Ještě skočit za parťáky: Lubošem, Kristýnkou, Panchem a Yokinou, rozloučit se podáním ruky a tradá přes hory. Cestou domů jsem ještě několikrát přibrzdil – laně, liška a kuna jako by se také loučily…

Jestli mi něco před odjezdem na delší cestu dělá pohodu, potom je rozloučení
s Jizerkami, přáteli a poslední cesta k domovu, než z něho na dýl odjedu, musí vést přes hory. A pak už se jen s klidem v duši přespat a druhý den tradá, dál než kam oko dohlédne…. Ostatně dobře se opouští rodný kraj, když víte, že v plánu je návrat. Jak ale muselo být těm, kteří se loučili s vědomím, že to může být napořád….

Přeji vám všem krásné letní dny, štěstí na cestách a radostné návraty!
Tom Atom

Napsat komentář

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0205 098 100_2094 IMG_0026 IMG_0146 IMG_0061 IMG_0069 IMG_0041 20170415_132421 IMG_0083 DSC_2880 102_2705 102_0171

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement