Všichni a vše má svůj vyměřený čas. Co se zrodí, to umírá. Co je stvořeno, to se postupem času rozpadá. Nic není věčné, ani ta vzpomínka, která se s věčností často spojuje. Umírá s těmi, kdo vzpomínají. Vlastně co my víme, třeba cosi věčného je – právě to rození a umírání, vznik a zánik….vše, co víme o smrti, jsou jen domněnky. Zato náš věrný parťák a kamarád, Lubošův a Kristýnčin pes PANCHO, už v tuto chvíli ví víc, nežli my. Ví, co je na druhé straně….za dveřmi, které nám pootevírá zdejší pozemská smrt