JIZERSKOHORSKÉ CYKLOTOULÁNÍ

Na dovolenou jsme se snažili táhnout co nejméně věcí. Řekli jsme si, že vystačíme
s méně oblečením, jíst budeme tamní jídlo a vařit z místních surovin a co se zábavy týká, naplno se oddáme možnostem, které se budou v cíli naší cesty nabízet. A tak jsme chodili po horách, koupali se v moři a s sebou jsme nevzali KOLA. Ta trpělivě čekala
v garáži na náš návrat. Já mám své bikové období odžité, klidně bych se bez cyklistiky obešel, ale děti i Evička pociťovali cyklovýletový absťák. Vedra mírně ustoupila a tak jsem vyslyšel přání rodiny a podnikli jsme dvě výpravy na kolech.

Ta první, bohužel zachycená jen klepavou nestabilizovanou kamerou, vedla od našeho domu okolními hlubokými lesy a stráněmi s dalekými výhledy k Jizerkám, Krkonošům i Českému ráji. Ze Zásady jsme vyjeli přes místní lyžařský vlek k samotě Zahájí, protnuli Skalnici, kde praděda opracovával žulu. Děti to tam milují, je tam velmi dobrý duch místa – potůčky, buky, žula. Nádherné stromy jsou ale – a to včetně unikátní srostlice tří obřích buků – označeny ke kácení. Těžce to nesu já se ženou, dětem jsme to raději neřekli, prckové s tím budou mít veliký problém, je to místo jejich nejmilejších vycházek, dokonce i sami si už sem od domu chodí hrát. Mám chuť jít tam značky odrbat i když vím, že tím stromy nezachráním.

Pokračovali jsme strmě vzhůru k památníku staré sklářské huti, za mého dětství se tam říkalo U Pece. Pamatuji si dokonce jedno vyprávění Ljuby Skořepové, která o onom místě vyprávěla, že si tam jako malá hrála se skřítky, kteří v místních hlubokých lesích skutečně žili. Usadím-li se tam a tiše vnímám zdejší atmosféru horského lesa
s majestátními smrky, buky, modříny a jedlemi, cítím tam cosi, co mě nechává jejím slovům věřit.

Od Pece už nastala radostnější část trasy, skončilo stoupání a po lesní silničce jsme si to švihali k Mordýřské studánce. Roky jsem tu nebyl,a tak pro mě byla novinkou stříška, která nad studánkou vyrostla – přitom už je jistě letitá. Původně bylo na místě jen jakési žulové korýtko, nyní zhruba metr nad stříškou. Napili jsme se chladné pramenité vody a směřovali k Dolní Černé Studnici, na Krásnou ke kostelu a pak už s předalekými výhledy k hornatému pohraničí i skalnatému vnitrozemí jsme sjížděli přes Jistebsko, hřbítkem kolem Alšovic na Dupandu, dále na Pěnčín a do údolí Žernovníka – zkrátka rokle mezi Železným Brodem a Loužnicí.

Výlet jsme ukončili pozdním obědem na Pyrámu a protože se udělalo zase nelidské vedro a děti měly napuclé žaludky, vyšlapal jsem sám domů pro auto. Je to hezkých pár výškových metrů zpět do Zásady….

Druhou cyklotoulkou byla oblíbená Viničná zkombinovaná se Starou poutní cestou. Protože se přidala Kristýnka s Lubošem, bylo hodně veselo, pro děti vítané rozptýlení. Na hejnické lajdáky, jak K+L říkají, si moc potrpí. Plán byl sice jiný, okořenit projížďku lezením ve Srázech. Ale dešťové přeháňky rozhodly za nás, že lezení vynecháme. Evička vezla dětem svačinu, protože si neuvědomila, jak děti rostou a sílí. Dříve, na odrážedlech, totiž trvalo projetí Viničné kolem hodiny a půl. Teď to děti prolétly tryskem, cesta z Ferdinandova na Hemmrich byla odbytá za radostného halasu za pár minut.

Nebýt přestávek pod stromy kvůli vydatným dešťům, zpět u auta bychom byli rovněž za chviličku, přestože jsme si trasu natáhli neznačenými cestami mezi odbočkou z Viničné do Staré poutní cesty a Kamenem republiky a nedalekou Farskou loukou.

Úsek od Kamene republiky po Staré poutní cestě kolem Božích muk byl – co se výhledů k horám týká – odměnou. Nevím, jestli krásu krajiny vnímala skupinka skautů, mířících proti nám k táboru. Zejména poslední jejich bratr budil lítost. Jeho rodiče zřejmě netuší, jak hocha vybavit na tábor do hor. Zatím co ostatní skauti kráčeli s batohy na zádech, onen nešťastníček, poslední za všemi ostatními a se značným odstupem, vlekl své věci v igelitových taškách. Na první pohled komická podívaná, ale stačilo se vžít do pocitů onoho zpoceného hocha, abyste s ním soucítili. Ale byl to jeho boj, který ho buď posílí nebo mu hned prvním dnem zkazí všechny dojmy z tábora….

K domku Kristýnky a Luboše zbývalo pár stovek metrů. Pancho s Yokinou čekali na své páníčky, černá kočka Pepina se rozvalovala v papírové krabici na zahradním stole. Poseděli jsme, popovídali a pak jsme nahulákali kola do auta a vydali se přes hory zpět. Plán kombinace kola a lezení úplně nevyšel, ale z výrazu dětí bylo zřejmé, že to nevadilo. Všichni si cyklovýlet užili a proč si nepřiznat, že někdy může být lepší improvizovaný prožitek, než plánovaná výprava.

Přeji všem, aby se nenechali zastrašit nepřízní počasí, nebáli se měnit plány a improvizovat, protože ono se to nějak vyvine a většinou velmi dobře.

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

101_3615 IMG_0121 IMG_0053 101_3623 IMG_0110 101B0010 IMG_0100 IMG_0028 IMG_0013 IMG_0102 IMG_0444 IMG_0087 14

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement