PYRAMIDA BOHA NEBESKÝCH VOD – s radostí ZASE V JIZERKÁCH

Slunce praží do jizerskohorských lesů a strání, suché listí chroupe pod nohama a mezi stromy se zjevuje fata morgana. Sucho se zhmotnilo do obrovské příšery, která zalehla kraj. Déšť je jen zbožným přáním, potoky se mění v potůčky a následně v suché balvanité cesty, jazyk se lepí na okorané patro. Jak z toho ven? Přírodě neporučíme, ale jedna možnost záchrany existuje. Musím se vydat k Pyramidě, potom se otevřou nebeská stavidla. Nevěříte? Ani já tomu tak doslova nevěřím, ale je to už tak velká náhoda, že snad náhodou nemůže být – třeba je to Pyramida Boha Deště. Kdykoliv ve svém životě jsem totiž k osamělé skále Pyramida došel, spustil se déšť a já se mokrý jako myš vracel domů.

Stalo se tak i prvního srpna letošního roku. Suchým lesem tam, zelenou mokrou džunglí zpět. Takový déšť ale nevadí, zejména pokud chápavě a laskavě počká, než si vylezete na vrchol skály a poprvé se rozhlédnete z jejího vrcholu. Je to tak, prvně v životě jsem se zapsal do vrcholové knížky na této mimořádně tvarované skále s úžasným předskalím a nádherným, ale relativně obtížně dostupným, kuželovitým vrcholem.

Chvíli jsem postával pod vrcholovým blokem a chtělo i nechtělo se mi vyrazit dál. Nebylo to zrovna protnutí okamžiku a místa, které by mi – jakožto osamělému člověku ztracenému kdesi v jizerskohorských lesích – vyhovovalo. Měřil jsem pohledem žulovou stěnu od svých nohou k vrcholu, který se ztrácel za oblinou. Neviděl jsem, zda je vrchol rozbrázděn nějakými spásnými trhlinami či jistým chytem, který mě nenechá křápnout buď bolestivě nohama do komína mezi vrcholovou čepicí a předskalím nebo až na podlahu.

Míra rizika ale byla přijatelná, při dostatečné pozornosti lze totiž odskočit na solidně velkou plošinku. Člověka napadnou různé věci – třeba že pyramida, jestli se nakonec nedozvíme jinou ( tušenou ) pravdu, byla hrobkou faraonů. Nechtěl bych, aby mě tu za čas našli v sarkofágu z bukového listí. Zas ale na druhou stranu jde o pouhé dva kroky, stěnka je plná solidních krystalů a pokládá se. A tak jsem se odhodlal k prvnímu výšvihu. Moc se mi nelíbil, ale na dlouhý šáh pravou rukou do strany šlo uchopit velký hranatý krystal, který mě srovnal a šup, byl jsem na vrcholu. Vzpomněl jsem si na Luboše, tomu by takových deset čísel ke krystalu chybělo a tím pádem by měl výstup značně složitější. Zkrátka cesta pro delší lidi….

Zapsal jsem se do vrcholovky, pořídil pár záběrů dokumentujících tvarovou jedinečnost vrcholu a spustil jsem se dolů. Nebe šedlo a já pohledem zkoumal druhou možnost výstupu, stěnkou pi hraně po malých vlnách,k podélné puklině a přes starý rezavý kroužek na vrchol. Za pokus to stálo a zřejmě bych to i dolezl, byť možná ne úplně správně v linii cesty, protože mě to stáčelo vlevo. Ovšem v okamžiku, kdy jsem kroužkem provlékl spásnou šroubovačku a cvaknul do ní dlouhé oko uvázané na laně, spustil se nefalšovaný jizerskohorský slejvák. Aby ne, byl jsem přece u Pyramidy, tak to nemohlo být jinak…cestu jsem nedolezl, po mokrém kuželu bych to nezvládl. Jak mokrej Cheops, ustoupil jsem ze své pyramidy ( Pyramidy ) vlevo na předskalí a sešel dolů k batohu, abych do něj ukryl už tak silně promočeného průvodce. Chudák knížka, sušil jsem ji ještě dva dny. Zato houby narostly rychlostí blesku….čekaly na déšť, stejně jako my všichni. Dobře že přišel…

S přáním, abyste nebyli tak suší, Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0043 OLYMPUS DIGITAL CAMERA 10032014133 fran. capka (25) DSCN3968 IMG_0003 IMG_0061 IMG_0001 IMG_0072 IMG_0114 20170409_141904 IMG_0184 IMG_0081

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement