2 za 1? Dobrej vobchod!

Dneska nebudu psát spisovně, protože nechci. A nebudu furt jen v práci, to taky nechci! Chci bejt volnej, co to jen de. Jo, živim rodinu, vim. Ale taky vim, že abych ji mohl živit, musim bejt živej a abych byl živej, musim žít. Žít, to není bejt v práci a bouchat kačky. Žít je prožívat, co je mi milý. Cejtit čerstvej vzduch, vidět, jak se začíná barvit listí na stromech, vnímat citelnej rozdíl teploty na slunci a ve stínu – jo, už to začíná. Hlásí se podzim, zatim se teda pere s babím létem o vládu nad krajem, ale postupně začne mít navrch. Chci u toho bejt a tak si na to musim udělat čas. Jo, udělat. Čas na takový věci totiž nemáš automaticky, nespadne ti do klína, musíš si ho…no udělat. Musíš s ním
i vyjednávat a vobchochovat, musíš něco zaplatit, abys získal.

Hele, víš jak to myslim…nesmí ti bejt nic zatěžko, abys mohl prožít, po čem ta tvá pumpa v hrudníku touží. Musíš umět vyměnit i 2 za 1 a bejt spokojenej, vědět, žes vydělal. Dvě za jedna…klasika dvou vejprav, kerý sem zmáčknul do jednoho videa…

První toulka, na kerý sem handloval s časem a smlouval s ním, byla cesta do mlžnejch hor. Deštivejch, ale ještě teplejch, prostě takovejch, kdy se bratři mloci zjeví v bučinách jak malí černožlutý vyslanci jizerskohorskýho pošmourna. Věděl sem, že tam budou. Krájel sem čas v práci, koukal z okna a viděl, jak se mlhy zvedaj, řídnou, vobčas probleskne slunce. Nešlo čekat. Promeškal bych ty šedý závoje vodních par i mloky. Takže já teď zmizim o dvě hodiny dřív z práce abych aspoň hodinu mohl pobejt v lese.
Ty dvě hodiny pak budu muset dohnat v noci. Ale to je fuk, bude už tma, únavou budu klopit voči, ale vyměním to. Dvě hodiny, o kerý vypadnu dřív z práce, směnim za hodinu v lesích a ponocování. Stojí to za to? Stojí! Kámo, stojí! Můžeš pozorovat mlhy nad Malým Štolpichem, jak je táhne vzhůru vohřívající se vzduch. Z korun stromů kapaj velký kapky, po kmenech buků stejká voda k jejich kořenům a v jejich změti a taky pod vomechovanejma balvanama, se neslyšně pohybujou mloci. Pak se rozhučí vítr, ten provází změnu počasí, vohne malý stromky, rozvlní menší buky u Prosincový věže, proletí kolem i skrz tebe. Rozhlídneš se po kraji, jo, dobrej vobchod si udělal.

Druhý smlouvání s časem a handl 2 za 1 sem proved, abych se vo polední pauze dostal na Červený skály. Autem sem švihal z Liberce na Hemmrich necelejch dvacet minut a pak sem čapím rychlokrokem mazal po Viničný na Rackaweg a dál k Červenejm. Jen u Hausmanna sem se zastavil, byl den před 55. výročím jeho smrti. Nevim vo něm víc, než sem si přečet a dohledal. Prej to byl dobrej člověk. To mi stačí vědět.

Kolem Jezevčí stráně, jak tomu fleku řikám, páč tu ráno po bivaku vídám ty huňatý kámoše, sem kmital do průrvy mezi Červený skály. Štyrycet minut mi to z pod Hemmrichu ( abych nestál za pade na parkingu ) vostrou chůzí dalo. Takže za rovnou hodinu z Liberce na Červenech. Hodinu mi to dá zpět, když zas máknu. Mám tu teda JEDNU hodinu na splynutí s místem, rozhovor sám se sebou i skalama, až po nich budu stoupat k vrcholu a taky na rozhlídnutí, esly mě to nahoru pustí. Jedna hodina tady,
ve skalách, za dvě hodiny klopotnýho přesunu. Stojí to za to? I tohle za to, kámo, stojí. Dobrej vobchod!

Na první vrchol, ten JZ, sem vystoupal kombinací cest SV Komín a J Komín. Jo, ten SV by šel dolízt taky, ale sólo do toho nejdu. To už by nebylo vobchodování a smlouvání
s časem, ale se smrtí. Mam rodinu, rozchroustanej žulovej dolez nad hlubinou pekelnou, to není solovací zábava pro fotra třech malejch dětí. Vobešel sem vrcholovej blok, ani to nebylo úplně pohodlný a takovou spárkou, dole trochu převislou, sem se vysoukal na plotnu a tou na vršek. Taky by ten pád bolel buď hodně nebo už vůbec. Krásnej pohled na Srázy – hele, Žába, tam sme lezli s klukama. A Zvon, Sedlo, Vostrej roh, Homole cukru, hochu, vocud je výhled!

Dolu sem slanil, co se trápit? SV vrchol sem vyšel tak nějak už v kvaltu, rychle nahoru, závěrečnej dolez přes ty bočáky vo kerejch si pořád nejsem jistej, esly sou vod přírody nebo je tam někdo vysekal….pak ten líbivej vrcholovej hřbet a mazej dolu.
Hodina je fuč. Ještě pět minut k tomu navíc. Turbochůze dolů k Viničný i po ní. Asi to bylo fakt rychlý, páč sem předešel běžící slečnu se psem na vodítku. Koukám na ni a říkám si, že vona vo tom naslouchání- jizerskohorským ani jiným přírodním – neví nic. Dyby věděla, neměla by ty vobří kosmonaucký sluchátka, z kerejch sem i já slyšel to tuc,tuc,tuc.

Do práce sem to stih vo prsa korejky. Kam čert nemoh, tam nastrčil semafor, poláka v kamionu nebo linkovej autobus. Ale stresovat sem se nenechal. Jak nasaješ do sebe ty přírodní kouzla, tak s nima chvíli vystačíš a nejseš nezvózní. Je ti dobře, jak po dobrým vobchodu.

Nebojte se někdy zdánlivě prodělat. Vono se semtam zdá, žeste uzavřeli nevýhodnej pakt, ale sami musíte vědět, vo co vám de. To druhej nepochopí.

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0043 IMG_7498 IMG_0110 DSC_2753 DSC_1412 img_2536 IMG_0073 IMG_0011 IMG_20150131_131458 IMG_0156 IMG_0037 IMG_0012 101_9299

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement