VÝHLEDY Z MÍST, KDE JSTE SAMI

Nevím, co za snahou člověka lézt po skalách stojí obecně, ale co mě se týká, mám
v tom jasno. Nejde mi o žádné sportovní výkony, ale jen o nové pohledy do krajiny. A ty jsou z temen jizerskohorských žulových obrů tak návykové, že se musíte vracet. Má to
v sobě ještě jednu přidanou hodnotu – samotu a soukromí. Nestane se v Jizerských horách, že vylezete na skálu a na jejím vrcholu již někdo jiný pobývá. Skála, stojící tu po věky věků, je tu právě teď jen a jen pro vás samotného, případně vašeho parťáka na laně, jestliže se zrovna přidal k vám….a to není rušivý element, lidé, co spolu lezou, jsou v symbióze.

Pokud byste přeci jen zaznamenali lidské hlasy a cinkání karabin, stočíte svoje kroky
k jiné z nepřeberného množství skal. Ano, od jedné ke druhé to bývá v Jizerkách daleko, ale kdo se sem chodí toulat a také lézt, tomu to pramálo vadí. Ví, že je to součást „místní hry“. Vyškrábat se mnohdy hodně neschůdným terénem kamsi, kde ukryta v lesích po věky věku tiše stojí některá z místních věží či věžiček, vynést si tam lezecké cajky a také něco na přivlečení, protože počasí se tu mění rychle.

Říjen je ideální čas pro sledování hor z výšky…krajina pod vámi se mění den po dni. Listnaté lesy a stromy usínají, jejich listy se barví a než opadají, vytváří v hloubce pod vámi barevné obrazce – již skoro měděné bučiny jsou protkány nitkami žlutě bříz a modřínů, zelení smrčin, karmínem a okrem javorů, v údolích pod horami pak červeně planou staré třešně a ze zelené do žluté postupně přechází lípy. Kdybyste mohli tu proměnu říjnové krajiny nahustit do jedné jediné hodiny, v hlubinách pod nohama by se vám odehrávalo něco jako malba obrazu temperami – různobarevné tahy štětcem, vzájemně se do sebe vpíjející barvy, neostré i pevně ohraničené přechody jednotlivých odstínů, jejich vyzrávání a proměna. Jenže kdyby se to celé odehrálo během oné zmiňované hodiny, bylo by to jako těšení dítek na Ježíška – taková doba očekávání a pak lup šup a je hotovo…dobře za ten postupný vývoj.

Pozvolný proces přeměny má ještě jednu zásadní výhodu – můžete jej sledovat z více míst a v různých fázích. Stihl jsem toulku po Kopřivníku a Stržáku, ke Hlídačům Koutu, po Černostudničním hřebeni a teď, jak z videa uvidíte, také do oblasti Mařenek – k Divé a Malé Máří, Mařence a jejich Strážci….vynechal jsem jen Krásnou Máří. Chtěl jsem totiž prožít chvíle samoty v horách a tak jsem se vyhnul zónám, které jsou snadno
k dosažení. O lezení nešlo, ale vlastně v určité chvíli přineslo hodně intenzivní zážitek. Stěna Divé Máří v místě nad hrotem, kterým je ukončena římsa vedoucí od komínu Staré cesty, byla nečekaně zcela mokrá, ruce a nohy po ní doslova jely. Tudíž dvě tempa
k dosažení plošinky u jeřábku, a pak také překrok z kazatelničky na vlastní vrchol, obnášely pohyb se značnou opatrností. O to příjemnější pocity se rozhostily při pohledu od vrcholové knížky.

Pobyl jsem tam dobrou hodinu. Stíny se přesouvaly spolu s nebeskou poutí slunce po obloze a když vrchol Divé Máří polkl stín, citelně se ochladilo. Ještě jsem rychle přešel na Malou Máří a následně přeskočil z okraje její plošiny pod vrcholovým blokem na Mařenku a pak už jsem rychle klesal vlhkým žlabem podél skal k údolí. Nebýt vyklouzaných stop od hrubých pohor, člověk by si tu mohl připadat jako jediný na světě. Vrcholové knížky ( ani ta krásná nová na Malé Máří, kterážto je snadno přístupná i nelezcům ) o žádné větší skupině nesvědčily, ale muselo tu projít stádo ignorantů obecných, kteří nevědí, že našlapovat lze i tak, že žádnou viditelnou stopu nezanecháte. Ale to už je o svědomí každého z nás.

Mnoho krásných pohledů přeje Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0021 102_2804 100_3780 IMG_0264 IMG_0042 100_1986 DSC_2969 IMG_0026 IMG_3505 IMG_0046 DSCN3850 IMG_0028 108_9490

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement