CHLAPSKÁ VÝPRAVA NA MECHOVOU

Máte-li tři děti, předpokládá to občas logistiku jako třeba u nějaké velké přepravní společnosti. Kluci začali chodit do školy, přibyly povinnosti a úměrně s tím ubylo volného času. K pramalé radosti hochů i mé jsme rovněž přišli o možnost spontánně se při ranním pohledu z okna rozhodnout, že využijeme krásného dne pro pobyt někde v srdci přírody, než abych předal děti mezi zdi vzdělávacího zařízení. Takto jsme snadno vynechávali školku, ovšem se školou to už nejde. Alespoň však není dcerka v nevýhodě, ta už krájí ve škole třetí rok a vzhledem k větším povinnostem měla méně příležitostí vyrazit s námi do hor. A tak hledáme skulinky v programu a mezi to, co se musí, vkládáme to, co chceme.

Samozřejmě že je nejlepší vyrazit všichni pohromadě. Celá rodina. Máma, táta, děti. Jo, množí se názory ( zrovna včera jsem takový jeden odborný článek četl ), že rodina je jen jakýsi přežitek, mýtus, zaklínadlo zkostnatělých staromilců. Já ale vím svoje, vyrostl jsem bez táty a kdyby se máma rozkrájela, ty chlapské záležitosti – názory i zábavu – mi prostě nabídnout nemohla. Zkrátka naplánuje-li výpravu celá rodina, je to dle mého názoru tak, jak má být. Proč si to myslím? Protože všichni se zcela přirozeně chopí svého a dohromady dokonale a přirozeně spolupracují, aniž by byl někdo z nich uzurpován na svých právech, jak nám různí ti barevní pokrokoví vědci chtějí tvrdit. Asi sami nemají jasno o své identitě a zkušenost s fungující rodinou nezažili….

Prostě máma připraví svačiny, protože to umí nejlíp a nejvíc od ní chutná. Táta zatím nachystá dětské sedačky do auta, sbalí lezení a všechny ty cajky, co budou potřeba, protože to zase nemůže chtít po mámě. Děti vědí, kde mají své batohy, který je jejich a co do něj patří. A pak se jede. Někdy řídí máma, někdy táta, jak se komu chce. Od auta do hor se šlape společně. Nejtěžší batoh nese táta, protože to je jeho přirozená úloha. Nenechá svou ženu dřít. Starší dcerka dozoruje mladší bratry. Pomůže jim s rozvázanou tkaničkou, oni jí za to poděkují a oplatí klučičí protislužbou. To je rodina. Každý zná svou úlohu, není do ní tlačen, zcela přirozeně si najde svoje místo v ní a je spokojen. Ale zpět k horám….

…někdy to prostě nevyjde a rodina si musí svůj program rozdělit. A tak se výprava pojme jinak. Z nouze uděláme ctnost. Najednou to není rodinný výlet, ale chlapská záležitost – to když můžou do hor jen táta a synové. Najdeme si na tom to svoje, co nás baví. Rovnou se zavelí, že tentokráte to bude pro opravdové chlapy, s menším pohodlím a větším důrazem na samostatnost každého výletníka, asi i trochu tvrdší. Svačina se tak nějak odflákne, protože táta ucedí, že za půl dne hlady nikdo neumřel a že není třeba pořádat v lese hody. Kluci to pochopí, každý drapne ve sklepě jablko a nacpe si ho do batůžku. Chceš něco sladkého? Sáhni si do svých dětských zásobiček….jaké boty? No zamysli se, jdeme do hor….takže pohory…..co ještě vzít? Kluci, budeme se vracet potmě….aha, čelovky! Stačí jen napovědět a děti rozumí….ještě si zkontrolují svoje lezení: sedák, karabinu, odsedku s druhou karabinou, kýbl, lezečky…hotovo, cajk, jedeme….

Takto jsme podnikli už vícero chlapských výprav, mezi nejkrásnější patřila loňská jarní na Žábu a říjnová na Supí nebo letos brzy s jarem za větrného dne na Gorilu a Lysé skály. Vše proběhlo Kagotem. A ve stejném duchu výprav táty se syny jsme vyrazili do měděných podzimních bučin i tentokrát. Jdou-li jen chlapi, jde se rychleji. Méně se mluví. Pozornost se věnuje jiným věcem – světlu v lesích, krkavčímu volání nad hlavou. Škrábne-li se někdo, méně se to řeší. Stačí pohladit hocha po makovičce ať ví, že soucítíte, ale řeknete jen: „Dobrý?“ Řekne že jo a maže dál.

Ani se nenadějete a jste pod skálou. Máma není nablízku a kluci jsou najednou zodpovědnější, to musí tátu těšit, ví, že nejsou-li prckové pod dozorem, umí přepnout na větší ostražitost. Vzájemně si kontrolují utažení karabiny a také jestli na laně není uzel. Sledují spolu cestu a radí se. Jak se vyřeší, kdo poleze první a nastoupí se do stěny, kluci si přejí, povzbuzují se. Podání ruky na vrcholu skály je okamžikem sdíleného štěstí. Kolem šumí lesy, v hloubce pod nohama nosí při zemi vítr spadané listí. Batohy položené na kameni jsou jako barevná tečka a ptáci prolétající kolem našich hlav připomínají, jak jsme vysoko. Slunce se kloní k západu a hory oranžově září. Je to teploučká barva v chladnoucím pozdně říjnové lese. Od úst se vznese k tmavnoucí modré nebeské báni obláček páry. Sáhneš klukům na ruce, ty hřejí. Ještě můžeme v tichosti posedět a dívat se na večerní proměnu lesa. Jsou to chvíle, jaké by si táta přál, aby si jeho synové z dětství pamatovali. Výsostně chlapské okamžiky! Přesto vzpomínka zabloudí k ženě a dcerce, jak by se jim tu líbilo….i to je chlapské, myslet na ty svoje holky milované.

Rychlá dohoda, kdo pofrčí dolů první. Kluci mají zvláštní logiku. Já bych předpokládal, že první slaní ten, kdo jako první lezl na vrchol, aby čas pobytu na temeni skály byl víceméně stejný. Nemluvím jim ale do toho, je to jejich dohoda. A tak první se opět dotkne země Matouš, který dolézal k vrcholové knížce jako poslední. Pak Štěpán. Dívám se na ně z vrcholu skály, jak mažou k batohům, aby se přezuli a napili.

Do údolí klesáme rychle tmavnoucím lesem. Oranžová záře je stále sytější a pak jako když vypne. Slunce zmizí za obzor a spolu s ním i přívětivé světlo. Les dostane jiný rozměr. Je rázem tajuplný, jakoby hlubší, ale stále přívětivý. Kluci – brácha vedle bráchy – si to štrádují po cestě, do níž seběhli z příkrých srázů. Potkávají se s lezci, se kterými si mávali přes údolí – my na Mechovce, oni na Věži Grálu. Hoši jsou nesmělí, ale je na nich patrná hrdost, když jsou dotázáni, zda to byli oni, kdo mával z vrcholu Mechové věže. Pak se jde do „lezecké hospody“. Zapít si ten společný výstup….a den, jakých by mělo být co nejvíce.

S přáním, abyste věřili v sílu rodiny,
Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

DSC_2569 (2) DSC_2982 IMG_0055 OLYMPUS DIGITAL CAMERA IMG_20160421_194603 27625078_10208275067554974_6635500119150212119_o IMG_0092 5 IMG_0050 IMG_0224 _a (11) 27655134_10208275078395245_7019375183828661072_n 101_9298

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement