JIZERKY SVATOMARTINSKÉ

Nedělní ráno, den před svatým Martinem, bylo chladné. Letos doposud nejchladnější. Ranní slunce studeně svítilo na prokřehlou Zásadu, jinovatka v trávě se blyštila a mráz vykreslil květy na zaparkovaném autě. S Matýskem a Evčou jsme se vydali na Rysovku, kopec nad Zásadou, abychom si prohlédli ne zrovna častý jev v naší vsi. Inverzní oblačnost, jindy přikovaná až hluboko pod Zásadou o dobrých 250 výškových metrů níže v údolí Jizery u Železného Brodu, tentokrát vystoupala do neběžné hladiny a tam se udržovala od úsvitu až skoro do oběda. Zásadskou kapli sv. Prokopa a nejvýše položené domy střídavě halila a zase ze své moci pouštěla řídká – slunečními paprsky prozářená – mlha pomalu se sunoucí od východu. Z mlžného moře vystupovaly na východní straně Krkonoše a na jižním obzoru, připomínaje ostrov, potom Kozákov. Svatomartinská husa se od předchozího večera pomalu pekla v troubě, koupala ve vlastním sádle a prckové natěšeně kroužili kolem. Kdo by se na husičku ( a rodiče i na Svatomartinské víno ) netěšil?!

Svatého Martina – nebo chcete-li, tak jen Martina – připadlo na následující pondělí. Bílý kůň se kdesi zpozdil, ale vzduch stejně dýchal chladem. Stavil jsem se v práci, ale vydržet tam nešlo. Slunce a ostré obzory mě táhly ven. Zaparkoval jsem u Dědy Protivy v Bílém Potoce a vydal se s jasně nejasnou představou o cíli cesty k ozářeným vrcholkům. Na severním úbočí a pod kopci byl dosud stín a šedivec ležel na zplihlé trávě. Spadané listí zdobil šedostříbrný mráz. Stoupal jsem kolem Černého potoka a zábl mě obličej i prsty na rukou. Krása! Člověk se na to vždycky těší – skoro stejně, jako koncem zimy na to, až to zábst přestane.

A pak ťuk do čela, jako Popelčina tátu ořech, praštilo mě podívat se na Zevlouna. Dlouho jsem tam nebyl, myslím, že naposledy s brzkým jarem 2015. Normálka byla zaledovaná, jako politá tenkou ledovou glazurou, ale stěna se pokládá a jakmile se do ní postavíte, tak po dvou krocích už držíte chyty jako sloní ucho. Zevloun mě přátelsky pustil na vrchol a já mohl pozorovat, jak stíny údolí se postupně krátí a slunce začíná zalívat i okraje lesa a vzlíná svahem k Cimbuří.

Pokračoval jsem na Náhrobek, bohulibé místo, oblíbené Rudolfem Kauschkou ( netřeba se rozepisovat, kde chce, ten informace má, i tady na Kagotu kdysi proběhly ) a dále změtí balvanů, ploten a členitých stěnek až k Morávkovu kříži a na vyhlídku Frýdlantského cimbuří. Fičelo tam, ledový krunýř zakrýval louži ve skalním hrnci na turisticky přístupném vrcholu. Vystoupil jsem i na druhý vrchol ( tedy krom bloku, na kterém je vrcholová knížka – do toho by se mi bez jištění v listopadovém fičáku opravdu nechtělo ) a zlákal mě Polední zub.

Hodiny, které byly pod jeho vrcholem a už delší dobu v nich zela – při pozorném pohledu viditelná – vlasová prasklina, byly utržené. To nepotěší, ale jelikož se pod skálou nepovalovala žádná hnijící mrtvola a ani o žádném neštěstí na Poledním zubu nevím z doslechu, mohu se utěšovat tím, že vylomení hodin alespoň nebylo spojeno
s nějakou lidskou tragédií. Kdo byl obezřetný, věděl už delší dobu, že na zdejší hodiny nemá raději vůbec sahat, aby mu nezůstaly v ruce, natož aby za ně jistil…. Rozhled
z Poledního zubu je impozantní. Stejně tak z vrcholu Pohovky, kam nedávno přibyla vrcholová knížka. Na žádné klidné vysedávání na vrcholu to ale nebylo. Slunce sice svítilo ze šmolkově modré oblohy do bezlistých lesů s viditelnými mapami dosud žlutých modřínů, ale nehřálo. Vítr se bavil po svém a nečekaně narážel s prudkostí rozjetého vlaku z různých stran. Tenounká vrstvička ledu scelovala povrch hrubé žuly a vystupovaly z ní jen větší krystaly. Zábly ruce, studil zadek a od úst stoupala pára. Přesto vzácně přívětivé listopadové počasí!

Spolu se sluncem jsem klesal z hor i já. Nevím, kolik takových poklidných výprav do konce roku ještě stihnu, také kdy se uzavře silnice přes hory a tak, dokud to jde, je třeba nabírat do sebe sílu a energii Jizerek. Až je přikryje sníh, budu právě na takovéto dny nejvíce vzpomínat. A závěrem? Dodatečně přeji vše nej Martinovi Pelantovi….ať ho baví brousit po kraji ( nejen na bílém koni ).

Tom Atom

Napsat komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0002 IMG_0053 VIRB Picture IMG_0099 DSC_0114 IMG_0249 IMG_0224 IMG_0061 IMG_0043 20170304_160745 VIRB Picture OLYMPUS DIGITAL CAMERA 10032014133

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement