ARBORETUM NA SEDLE aneb V DUBNOVÝCH SRÁZECH

Vzpomenu-li na hřeben Srázů, naskočí mi vždy stejné obrazy: Zvon, Homole cukru, Ostrý roh, pohled k Viničné a Poledníku z vrcholu Sedla a slavná borovice na vrcholu této členité skály. Ona borovice, ač nevelká, jistě velmi stará, patří k nejslavnějším stromům Jizerských hor. Přemýšlím, jestli vůbec nějaký buk – a že jsou Jizerky především bukové – dosahuje věhlasu borovice na Sedle. Všechnu pozornost na sebe přitahuje, přestože není jediným stromem, který se na rozbrázděném vrcholu žulového skaliska uchytil. Pár metrů od jejího pokrouceného šupinatého kmene roste větry a tvrdými podmínkami formovaná bříza s bělostným kmenem, stačí překročit přes dvě pukliny a rázem jste u zatím ještě drobného jeřábu rostoucímu v polostínu košatého buku – blízkého souseda Sedla. Celé arboretum se na Sedle sešlo.

Kdesi – myslím že horolezeckém průvodci Jizerských hor, ale jist si nejsem a hledat se mi nechce – jsem četl, že prvovýstupci nedalekého Zvonu se pokusili vsadit do vrcholového hrnce smrk. Po něm není na Zvonu ani památky….zřejmě se neuchytil a upřímně vzato, ani si ho tam neumím představit. Stejně by se mu obtížně vzdorovalo jizerskohorským větrům…

Stromy….stromy jsou bratři a jejich proměny lákají do hor nejen mě. Rašení buků a potom s podzimem jejich zlátnutí, to jsou královské časy severních srázů. A žádný pan Korona nemá tu moc, aby ty, kdo na pučení buků čekají, udržel doma. V ty dny bych nejraději do lesů zmizel, nechal se jimi spolknout a vydržel tam až do okamžiku, kdy listy ztmavnou a získají konstantní temněji zelenou barvu, kterou si uchovají zhruba do babího léta. Vyrazil jsem tentokrát sám, čas plynul pomalu, vlastně jsem si jeho plynutí neuvědomoval. Dostal jsem se jakéhosi bezčasí, zvláštního stavu, kdy jsem vnímal chvění jásavě zelených lístků v jarním větru, bzukot čmeláků v borůvčí a vřesu a třepotání motýlích křídel nad vyhřátou žulou. O lezení vůbec nešlo, přestože výhled
z Hrnčíře, Homole cukru, zmiňovaného Sedla i Ostrého rohu znamenal, že k vertikálnímu pohybu muselo dojít.

Celou dobu mi hlavou běželo, jak krásný tento čas je – hotová symfonie přírody. A spolu se slovem SYMFONIE jsem si vzpomněl na symfonickou báseň Z českých luhů a hájů
z cyklu Má vlast od Bedřicha Smetany. Ironií osudu celý cyklus Má vlast Smetana zkomponoval, když už byl zcela hluchý. Neuvěřitelné! Snad by ho doplnění o záběry jarních jizerskohorských bučin neurazilo. Žádná technika nemůže krásu buků v rozpuku zachytit, ale snad, tentokrát pro mě zcela netradičně v doprovodu vážné hudby, dokáže moje “pocitové video” trochu té atmosféry prozářených lesů přiblížit.

S přáním, aby na vyprahlé hory zapršelo ( sám se divím, kam kořeny stromů dosáhnou, že vůbec lístky vypustí ), Tom Atom

Napsat komentář

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0286 100_1085 101_9357 IMG_0092 _a (6) OLYMPUS DIGITAL CAMERA IMG_0045 IMG_0009 IMG_0017 10032014133 IMG_0060 VIRB Picture IMG_0009

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement