EXPEDICE “Údolka na Zahradní”

Jakápak expedice? Zahradní věž jsme přeci lezli tolikrát! V zimě, v létě i v průběhu barevného podzimu. Je to vděčná skála a zároveň naplňuje vděkem vás, trávíte-li pokojné chvíle na jejím vrcholu. Připadáte si jako námořník v koši stěžně vysoko nad hladinou. Žulový škuner plující mořem lesů. Zažili jsme tu vichr beroucí slova od úst, ze země pod skalou jsme sbírali na kost zmrzlé sýkorky. Tiše jsme žasli nad letními západy slunce i plujícími mraky nasouvajícími se odněkud z rovin za zemskou hranicí, očima jsme bloudili po cestách viditelných z vrcholu v době, kdy buky shodily listí. A teď jsme se sem vypravili – na rodinnou expedici – abychom z vrcholu uviděli, jak se lesy začínají zelenat.

Expedici přeci nemusíme chápat ve smyslu objevování míst, kde jsme dosud nebyli.
I rodinnou toulku horami proloženou lezením můžeme jako expedici pojmout. Nejprve je potřeba se sbalit. Oč neradi nosí batohy dospělí, o to radši je táhnou děti. Připraví si svačinu, cajky na lezení, KPZku, pití a hned si připadají plně nachystaní na výpravu za dobrodružstvím. Druhým krokem je dosažení Base Campu. V našem případě, s ohledem na zvolený lezecký cíl, jsme za Základní tábor zvolili Kristýnčinu a Lubošovu Oázu Nefalšované Svobody. Šerpové ( K + L )se k nám sice na výšlap nepřidali, ale na usmíření s duchy hor a pro jejich přízeň byla Evča jedním z nich rituálně lísknuta přes sedací aparát a obětovala půl hrnku kávy…

Výškový tábor jsme vybudovali u Zahradní věže z náhorní strany, určili jsme strategii pro nápor na vrchol a po vydatné svačině jsme se dali do díla. Však už se expediční omladina nemohla dočkat a chvíle se krátila přelézáním okolních balvanů.

Lezení s dětmi je samo o sobě expedicí, zejména pokud řešíte logistiku ve smyslu štandu, dalšího postupu i zajištění malých horolezců na vrcholu, kde není slaňák. Do toho se vzduch, nejprve vyhřátý a sálající, začíná s příchodem večera ochlazovat. Je třeba nevychladnout, společně si vše prožít, užít a ještě se bezpečně dostat ze žulového obra na pevnou zem.

To už slunce prosvěcovalo lesy oranžovou září a my s nastupující tmou klesali kolem Zahradníka do údolí směrem k Base Campu. Jak kroků přibývalo a zároveň to nejatraktivnější z výpravy ( lezení ) bylo odbyté, museli se nejmladší členové expedice nějak zabavit. Tentokráte posloužila kamera v režimu časosběru…spokojení a s hlasitým smíchem jsme tak dosáhli Základního tábora. A co by to bylo za expedici, kdyby se nerozebrala v Base Campu při ohýnku.

Zdárný výstup je třeba oslavit, protože kdo se neumí zaradovat ze šťastného návratu, uráží Štěstí. Nabídnou-li pohostinní šerpové našim dětem nocleh, prostě se u nich přespí. Rodiče nesmí kazit malým dobrodruhům radost tak přízemními argumenty, jako že se s přespáním nepočítalo, nemáme s sebou zubní kartáčky, spacáky, věci na převlečení. Však se ta civilizace a hygiena jednou nepodělá….a tak se vysedávalo
u ohně, Eda hrál na kytaru, prckové vířili kolem….až do hluboké horské noci, která se nad Základním táborem rozprostřela i s nespočtem hvězd…..

S přáním dobrých přátel, krásných zážitků a opravdové blízkosti blízkých….Tom Atom

Napsat komentář

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

DSC_0112 IMG_0036 IMG_0036 DSC_0791 IMG_0016 IMG_0069 101_9282 IMG_0124 507 IMG_0056 fran. capka (23) IMG_0228 100_2031

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement