Expedici přeci nemusíme chápat ve smyslu objevování míst, kde jsme dosud nebyli.
I rodinnou toulku horami proloženou lezením můžeme jako expedici pojmout. Nejprve je potřeba se sbalit. Oč neradi nosí batohy dospělí, o to radši je táhnou děti. Připraví si svačinu, cajky na lezení, KPZku, pití a hned si připadají plně nachystaní na výpravu za dobrodružstvím. Druhým krokem je dosažení Base Campu. V našem případě, s ohledem na zvolený lezecký cíl, jsme za Základní tábor zvolili Kristýnčinu a Lubošovu Oázu Nefalšované Svobody. Šerpové ( K + L )se k nám sice na výšlap nepřidali, ale na usmíření s duchy hor a pro jejich přízeň byla Evča jedním z nich rituálně lísknuta přes sedací aparát a obětovala půl hrnku kávy…

Výškový tábor jsme vybudovali u Zahradní věže z náhorní strany, určili jsme strategii pro nápor na vrchol a po vydatné svačině jsme se dali do díla. Však už se expediční omladina nemohla dočkat a chvíle se krátila přelézáním okolních balvanů.

Lezení s dětmi je samo o sobě expedicí, zejména pokud řešíte logistiku ve smyslu štandu, dalšího postupu i zajištění malých horolezců na vrcholu, kde není slaňák. Do toho se vzduch, nejprve vyhřátý a sálající, začíná s příchodem večera ochlazovat. Je třeba nevychladnout, společně si vše prožít, užít a ještě se bezpečně dostat ze žulového obra na pevnou zem.

To už slunce prosvěcovalo lesy oranžovou září a my s nastupující tmou klesali kolem Zahradníka do údolí směrem k Base Campu. Jak kroků přibývalo a zároveň to nejatraktivnější z výpravy ( lezení ) bylo odbyté, museli se nejmladší členové expedice nějak zabavit. Tentokráte posloužila kamera v režimu časosběru…spokojení a s hlasitým smíchem jsme tak dosáhli Základního tábora. A co by to bylo za expedici, kdyby se nerozebrala v Base Campu při ohýnku.

Zdárný výstup je třeba oslavit, protože kdo se neumí zaradovat ze šťastného návratu, uráží Štěstí. Nabídnou-li pohostinní šerpové našim dětem nocleh, prostě se u nich přespí. Rodiče nesmí kazit malým dobrodruhům radost tak přízemními argumenty, jako že se s přespáním nepočítalo, nemáme s sebou zubní kartáčky, spacáky, věci na převlečení. Však se ta civilizace a hygiena jednou nepodělá….a tak se vysedávalo
u ohně, Eda hrál na kytaru, prckové vířili kolem….až do hluboké horské noci, která se nad Základním táborem rozprostřela i s nespočtem hvězd…..

S přáním dobrých přátel, krásných zážitků a opravdové blízkosti blízkých….Tom Atom