PRAPRAVNUCI kontra PAST SPIRÁLY STACHU

Výprava na ČERTOVU KOVADLINU, nikoliv Kladívko ( opakuji se svým neustálým trefováním do názvu, ale dlužím to starým zásadským kameníkům ) jenom zintenzivnila myšlenky, které mi už delší dobu běží hlavou. Přečetl jsem od dětství hodně knížek, a protože mám paměť na texty, citáty i zdánlivě bezvýznamné věty zakuklené v textu, které mě zaujmou, vím z děl různě datovaných, že pocit světa řítícího se do katastrofy je starý jak dějiny lidstva samotného. Objevuje se u různých autorů napříč staletími. Tu je zmínka o konci světa, jinde zase o zkáze civilizace, kdosi věští příchod Satana, další si jen stýská nad časy, co se nevrátí. A svět se zatím točí dál, spolu s ním ovšem – přijde mi – se rychleji a rychleji roztáčí spirála šílenství. Já konec světa neočekávám, ale – šílenci ať mi to prominou – s dovolením z té jejich spirály pastí a strachů vystoupím tak daleko, jak jen to bude možné a rodinu vezmu s sebou. Vždyť realita je to, čemu věnujeme svůj čas, pozornost, myšlenky a tím si tvoříme svůj svět.

Jsem a nejsem staromilec. Jednoduše řečeno, nemám nic proti pokroku ve věcech zásadních ani v banalitách. Zároveň ale netvrdím, že vše staré je špatné a překonané. Naopak! Co je osvědčené, nechť funguje dál a pokud se to dá ku všeobecnému prospěchu rozvinout a zlepšit, potom prosím.

Jenže tady právě vnímám kámen úrazu: všeobecný prospěch. Co to je, ten všeobecný prospěch? To je vždycky úhel pohledu. Současní sociální inženýři nutící nám různá kulturní a etnická obohacení, čím dál agresivněji nás tlačící k jejich světonázoru, také zřejmě věří, že tak činí pro všeobecný prospěch. Nebo přesněji, ti, kdo tahají za špagátky, vědí moc dobře, že jim jde jen o prospěch vlastní, a tak popíchnou různé bojůvky a indoktrinované studentíky, kteří mají zatím zodpovědnost jen sami za sebe ( někteří ani to ne ) a nikoliv za své rodiny a děti. A tyto loutky pak, zblbnuté ideály o rovnosti všeho a všech, vylezou na sociální sítě a do ulic věříce, že obrací svět k lepšímu, zatímco páchají zlo. Ono se totiž to zlo umí moc hezky převlékat za dobro.

Z osobní zkušenosti jsem se setkal s několika lidmi, jak já říkám, s ústy plnými much. Jen ty hubičky otevřou, jako mouchy z nich létají květnatá slova a vzletné fráze o ekologické zodpovědnosti, nutnosti přijímat cizí kulturu i víru stávat se světovými. Prázdná líbivá slova bez obsahu. Krásně to zní a snad byste jim to i věřili, nepodíváte-li se na jejich životy. Nemluvím za všechny, to si nemohu dovolit a znovu připomínám, že píši jen o těch, které jsem sám poznal: oni totiž, tito dobráci, přes všechny vznosné myšlenky, ideály a dobroláskovství, nemají ani pořádek ve svých rodinách. Opouštějí manželství a vztahy, nestarají se o děti. Na klopě placku „HATE FREE“ agresivně útočí, jen řeknu s úsměvem a mírným hlasem protinázor. Ještě něco mají společné – nezakotvenost. Ztrácí se ve své sexualitě: jeden takový opustil rodinu se třemi dětmi a ty teď vychovávají dvě maminky. Pardon, rodič 1 a rodič 2. Nemají pouto k domovu, jazyku, kultuře. Klidně přepíšou dějiny i co se druhé světové války a německé hrůzovlády týká – vždyť pracují pro německou firmu a ta tak hezky platí. Jejich názory jsou jediné správné a přijali by sem celý svět, ovšem kdo to bude platit, k tomu už jejich uvažování nedosahuje. A ještě něco mají společného: co jim v lese upadne, to nezvednou. Jak by mohli něco tak přízemního, jako je nenechat po sobě bordel, dodržovat, když jejich zraky míří výše, k listům větrných elektráren ( jen tak mimochodem sekajícím ptactvu hlavy ) a pseudosvaté Grétě.

Ne, nechci se babrat v politice, jen cestou ke skalám přemýšlím, jak se žilo pradědovi, když celé dny v lesích Černostudničního hřebene opracovával žulu. Předpověď počasí – samozřejmě jen ve svém životním prostoru ohraničeném lesy v okolí Zásady – zvládal líp než deset satelitů a patnáct aplikací. Znal bylinky, hlasy ptáků, zvyky zvěře. A měl určitě svoje starosti, které si zase my neumíme představit dnes. Když onemocnělo děcko – nebyla antibiotika – bylo to zlé. Dušičky stoupaly do nebíčka a pozůstalým nezbylo než říct: „Bůh dal, Bůh vzal…“.  Krajem prošly dvě světové války. Ta druhá, vyvolaná Němci ( byť se to dnes spousta lidí snaží vymazat z historie ), určila i hranice kolem vsi. Zásada byla nejsevernější českou obcí a počet jejich obyvatel se za dobu protektorátu více než zdvojnásobil, jelikož naši krajané lidé ustoupili ze zabraného území do zbytku Čech, ideálně co nejblíže uloupenému domovu. To ale nebránilo normálním lidem, Čechům či Němcům, jak spolu byli zvyklí pracovat v lesích, bez potíží se potkávat dál. Magoři jsou všude, stejně tak ale dobří lidé. To je otázka morálně volních vlastností, nikoliv národnosti.

Přišly dny po válce a odsun Němců. Jeden z nich, vědouce, že už se do rodného kraje nevrátí, prosil mého pradědu na kolenou, ať si jeho dům vezme on. Praděda to neudělal, prý jak by v takovém ukradeném domě mohl žít….jiní to udělali a rádi. Také, jako kameník, rozebíral praděd na Tanvaldsku válkou pobořené domy. V jednom z nich našel zazděný kufr se zlatem a šperky. Odevzdal to úřadům. Že byl naivní? Spíš potřeboval mít klid na duši a na srdci, v tom mu rozumím, a tak se také nedivím tomu, že když uviděl jeden z těch šperků později – na jakémsi plese – na krku manželky policisty, který sepisoval odevzdání nálezu, jen se trpce pousmál.

Zažil si tedy, Rudolf, svoje. Jen nevím, jestli by se mu v dnešní době, o které nám politici říkají, že je tou nejlepší v novodobé historii, líbilo. On byl chlap, měl svou ženu, ta dělala ženské práce a vykonávala je ráda, zatímco on se dřel se šutrem, což pochopitelně nepřísluší ženám. Tak vychovávali i své děti a vnoučata. Dívky nosily šaty, kluci záplatované kalhoty. Kupodivu ne naopak a jsem si jist, že na jejich sexualitě se to nemohlo nikterak negativně promítnout. Ve škole se děti učily podstatné věci – číst, psát a počítat. Bylo-li hodně práce na polích, děcka do školy nešla. Největší starostí bylo nasytit hladové krky a být doma v suchu. Oblečení se nosilo, jaké bylo. Neexistoval pocit, že jakési šatstvo či obutí je nemoderní či neznačkové. Večer se sedělo u stolu a povídalo. Ještě i já za svého dětství jsem doma držíval s rodinou „černé hodinky“, kdy se prostě bylo spolu, vyprávělo se, jaký kdo měl den nebo co bylo dobré zrovna připomenout.

K doktoru se chodilo až když nebylo zbytí. Doplňky stravy? Zapomeňte. Nábytek, obuv, věci do domácnosti – vše se vyrábělo fortelně, tak, aby to vydrželo, což bylo otázkou řemeslné cti. Morální zastaralost? Tak tomu by se Rudolf zasmál. Nadčasovost, respektive stálost, to bylo jediné, co mělo smysl a dokud cosi sloužilo, tak se to používalo, následně se to opravilo, životnost se prodloužila. Až když už nešlo jinak, staré se vyřadilo a nahradilo novým. Vyhazovat něco, co je plně funkční? Hřích! Jaká pak také byla produkce odpadu běžné domácnosti? Takřka nulová, při porovnání se současným stavem nulová naprosto. Samozřejmě, za bolševika šla kvalita dolů….

Letos s brzkým jarem, při předzvěsti změn světa zdajícího se být neměnným, jsem si uvědomil ještě jednu věc, kterou naši předci zažívali zcela jinak nežli my. Tou předzvěstí byl vítr, který zpřetrhal elektrické vedení a krajina se ocitla ve tmě. Moje děti tenkrát jásaly, že nemusí do školy…a já měl radost s nimi. Vrátil jsem se v noci do Zásady a uviděl ji tak, jak ještě nikdy v životě. Rozuměj, pokud doposud došlo k výpadku elektrického proudu, nesvítila část vsi. Ale v továrně dál zářila okna, na vrcholcích okolních kopců nikdy nepohasla červená orientační světla na stožárech a vysílačích. Na dalekém obzoru byly vždy viditelné další vsi, které výpadek elektrické energie nezasáhl. Ale tentokráte? Nic! Černočerná tma bez jediného zdroje umělého osvětlení, kam jen oko dohlédlo. Krása, kterou jsem si ihned uvědomil a zasáhla mě u srdce: takto viděli náš kraj naposledy lidé před zavedením elektřiny. Nebe bylo skvostně jasné, hvězd se dalo takřka dotýkat, a to i přesto, že měsíc zaléval svou studenou září krajinou natolik, aby bylo možno rozeznat horizont a vrcholy lesnatých kopců v okolí. Z lesů se neslo soví houkání a já stál pod domem a nespěchal dovnitř. Ještě jednou bych si to přál zažít. Nešel bych spát a celou noc bych to nebývalé přírodní divadlo do sebe nabíral.

I nedávno, kdy jsem zmizel do horských bučin nad Bílým Potokem, sám v nastupujícím podvečeru, abych si vyčistil hlavu ( vrátím se k tomu v některém budoucím videu a článku ) jsem si uvědomil luxus čistého nebe. Slunce zapadalo kamsi za Frýdlant a na nebi po celou dobu, co jsem seděl na vrcholu Hromové věže, se neobjevilo jediné letadlo, které by svými čarami, ať už jsou jen kondenzovanými parami nebo chemtrails, protínalo nebe. Tak takhle to bývalo krásné! Nad satelity, zejména nad jejich vláčky, které vypouští jakýsi podivný podivín podivně akceptovaný podivnou světovládou, pan Musk, by praděda kroutil hlavou. Nezabýval by se tím, jen by řekl, že je to nesmysl bez užitku. Já to vnímám – bohužel – hůře. Vadí mi skutečnost, že kdosi může zabrat pro sebe nebe, změnit natrvalo jeho ráz. Už navždy budou bloudit noční oblohou debilní stroje pana Muska, vypuštěné za účelem, který jistě onoho tvora přesahuje. Pan Musk jednou umře. Ale ty krámy na nočním nebi uvidí lidstvo napořád, protože těžko lze věřit, že je kdy kdo odchytí a sundá. Lidé budou ten bordel vnímat, až se budou dívat na hvězdy a to svinstvo, jehož účel je zcela neprůhledný, ač prý vysvětlený a zcela bohulibý ( kdo jen tomu může věřit?! ) se bude nepřetržitě dívat na nás. Kdo dal tomu jakoby géniovi k tomu právo? A kdo má právo, dát mu k tomu právo? Patří snad nebe nad hlavou někomu? Musk není génius, leda by byl géniem zla. Génius v mých očích nemůže být ten, jehož životní cesta přináší nevratné změny, jež nelze všeobecně a zcela jednoznačně považovat za přínosné.

A co ta holka copatá, Gréta…? Tak to by se praděda smál. Co má ta holka za povědomí o světě, jakou odpovědnost na svých bedrech nese, jaké zkušenosti a vědomosti za ní stojí? Co je to za lidi, kteří se jí klaní? Neobdivují ji. Jen mají strach o svá koryta, poserové, protože být politikem a vyjádřit o Grétě pochybnosti, neřkuli poslat ji raději do školy doplnit si vzdělání, vystavujete se lynčování médii, která jsou vše jen ne objektivní a vy tak kráčíte vstříc politické smrti. Politik není Muskův satelit, aby kroužil na orbitu věčně…a kdo se nehrbí a nemění směr podle větru, dokrouží brzy. Tolik další z vymožeností dneška – ta Gréta… rovněž nerušila předkům klid.

Internet, sociální sítě, mobilní telefony, televize….tak to je bič. Ne že by nebylo na tom i něco příjemného. Ale běda, jak tomu propadnete. Kloudného úniku před tím není. Můžete se všeho zříci, ale dokud to neudělá i vaše okolí, stejně jste v tom. Jakmile totiž někdo zvedne oči od displeje mobilu, už na vás chrlí, co kde píšou a co se děje….dřív předkové nevěděli, co se stalo ve vedlejší vsi, dokud tam někdo nezašel. Dnes na vás vyskočí za den X článků, dle kterých Kim Čong buď žije, nežije, žije, nežije, umřel, obživl a zase umřel. Vidíte, která rádobycelebrita ukázala zadek, když už nemá, čím jiným by zaujala a fakt je třeba vyřešit, jestli má celulitidu nebo je fotka upravena ve fotoshopu. V Africe prý srazil autobus velblouda, v Indii někdo vypadl z vlaku, v Tatrách umřel dvacátý český horolezec za rok ( přičemž horolezcem je jen proto, že zrovna šel s batohem do kopce ). Kalousek někomu v opici nadával, Babiš je a není STBák, Zrzek prská na náměstích a chce zvrátit demokratickou volbu lidí bez ohledu na to, jestli to byla volba dobrá nebo naprosto zoufalá. Do prezidenta se kopat může – ať je ten pán jakýkoliv – o někoho se nesmíte slovem otřít. Herci se cítí být mluvčími národa, který se rozdělil na inteligentní bytosti ( ty, co nevolí Zemana a Babiše ) a na burany, idioty, chudáka, zkrachovalce ( ti Zemana a Babiše volí ), případně ještě xenofoby, rasisty ( ti volí Okamuru a poslouchají Ortel…). Musela to být krásná doba, bez internetu, však si ji sám pamatuji. Brali jsme páteční noviny, protože v nich byla křížovka na víkend. A jednou měsíčně časopis Svět v obrazech….ne, ani tohle by se pradědovi nelíbilo.

Je mnoho dalších šíleností dnešní doby, které by dozajista nechtěl Rudolf zažít, ani mě se nelíbí, ale tak, jako věděl on a vím já sám, lze z toho vykročit. Vykašlat se na cenzuru, bonzáctví elfů, 5G sítě, čipování lidí. Za vsí je pořád les a v něm stromy. Jižní stráně stoupají k horám, balvanitými smrčinami lze kráčet k vrcholům, míjet nejroztodivnější tvary skal, položit smrkovou větvičku ke starému křížku ukrytému ve stržích. Na severní straně se Jizerek se nechat spolknout bučinami, vnímat jejich proměnu v průběhu roku. Moji kluci nemusí chodit v dívčích šatech a hrát si s panenkami, protože nechtějí, stejně tak dcerku nelákají autíčka a já jí je necpu. Můžeme spolu vylézt na vrcholy skal a tam si potřást rukou a pak se tiše dívat do kraje. Můžeme projet na kolech křížem krážem nejen blízké okolí. Naše děti mají tátu a mámu a ti žijí spolu, každý dělá, na co stačí a opravdu neřeší, že by žehlení či sekání dříví mělo nějaký sexuálně diskriminační podtext. Můžu zkrátka žít se svou rodinou mimo to šílenství, ač je všudypřítomné, a proto o něm dnes píši. Navíc, ať koukám na tu svoji ves z vrcholu kopce jak koukám, jejího klidu si vážím a žádného potížistu v ní nepotřebuji, nechybí mi. Rovněž kaple nádherně do obce zapadá a žádné mešity se tam, věřím, nedočkám. Pokud někdo chce klekat na zem a říkat, že na černých životech záleží, potom já si myslím, že záleží na všech životech a jestliže chci respekt, musím sám respektovat. Jak mohou policisté pokleknout před rabujícími vandaly? To není respekt, ale neplnění povinností – ovšem ty samozřejmě plnit s plným respektem ke všem lidem. Stejné zákony pro všechny, jak prosté….stejně tak pocit viny za svoji příslušnost k bílé rase? No pardon….to už je zcela iracionální.

A co teprve psi, až se přidají k rasismu. Je víc německý ovčák nebo irský setr. Ten má něco s Irskou republikánskou armádou? Vyhubit! Bílý pudl poklekne před černým?  Chudáci psi ruského původu, jelikož to jsou špioni, je třeba jejich vyhoštění nebo minimálně embargo na granule. Můžou totiž za všechno, rusáci…..i za Babiše a až vám olíznou ruku, zabije vás ricin. A jak to, že černý kocour s bílou kočkou mají černobílá koťata? Neměla by být hnědá?!  Také bych měl zajít do skal a z puklin vyndat netopýry, pozabíjet je, aby si z nich někdo neuvařil polévku. Jo a co ten můj diesel? Chtělo by to elektromobil, nejlépe od Muska. A dobíjet jej ze sítě, kterou – bohužel – větrné elektrárny neutáhnou – takže sice nečoudím já, ale o to víc energie musí někde vyrobit elektrárna….debilní svět, což? Ne, v klidu, zachráním to solárními panely….cože? Kolik že energie stojí jejich výroba a likvidace? Tak nic, máme tu vodík….Krávy vyvraždíme, protože prdí….sami začneme jíst jen zelené a budeme prdět jako ty krávy…..

Vezměme všichni rozum do hrsti, nenechme si lhát, manipulovat se, především si ale nenechme kazit naše životy. Jednou, až zestárneme a umřeme, budou i naši potomci a děti jejich dětí přemýšlet, v jakém světě jsme žili my a jak jsme v něm žít dokázali. Já se dnes otáčím k pradědovi Rudolfovi….jednoho dne, třeba, nějaké moje pravnouče bude přemýšlet, jak žil pradědek Tom. Co si o tom pomyslí, to nechám na něm…ale rád bych, aby ubylo šílenství a skutečné hodnoty se probudily a přetrvaly.

Víte co? Pojďte nechat blázny bláznit a zmizte do hor….

Tom Atom

Napsat komentář

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_20140310_172133 DSC_2764 IMG_0003 IMG_0079 27500156_10208275073475122_5145614651718300349_o IMG_20161007_141309 IMG_0001 IMG_0097 271 460 102_2387 DSC_0131 IMG_0062

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement