HLUBOKÝMI HVOZDY CESTOU NECESTOU

Nikomu z vás, kdo Jizerky znáte, není třeba představovat Čínskou cestu. A pokud sem -na Kagota- někdo, kdo Jizerskými horami osobně nebloudíváte, náhodou zavítáte, jistě dokážete Čínskou cestu najít v mapách nebo v literatuře. Celá zmiňovaná cesta má více než dvojnásobek délky, než kolik jsme po ní tentokráte ušli. Využili jsme z ní vlastně jen kousek, ale dle mého názoru ten nejhezčí. Naším cílem totiž nebyla Čínská cesta jako taková, ale spíše Pohovka, Frýdlantské cimbuří a Polední kameny. A zmiňovaných míst jsme chtěli dosáhnout jinudy, než je obvyklé.

Nebudu popisovat trasu, kterou jsme zvolili. Pozornému oku milovníků Jizerských hor určitě napoví více než přesně video. Napojení do Čínské cesty je třeba pohlídat a právě v těch místech začíná úsek, který lahodí srdci i oku návštěvníků, kterých tu – ve dříve pustých místech – přibylo. Čínská cesta je prostříhána mezi bukovou mlazinou a nějaký estét dokonce nastříkal na jeden ze starých buků čínskou vlajku. Inu, proč nerozzářit zelené bučiny červeným obdélníčkem, že?!

Z Čínské cesty jsme sešli o něco dříve, než se stočí k Pohádkovému sedlu. Střihli jsme to přímo k Pohovce, na jejímž vrcholu stanuly děti poprvé. A Evča vlastně také. Rozložitý žulový vrchol skýtal kromobyčejně příjemné místo pro odpočinek po průchodu cestou necestou, přes vývraty i řídkým bahnem. Na dohled už jsme měli Frýdlantské cimbuří, Polední zub a také jsme sledovali Drbny, kolem kterých za chvíli projdeme při průchodu Poledními kameny.

Polední kameny jsou pro nás místem, kde děti zažily opravdový Jizerskohorský Křest. Ne že by už jako maličtí skřítci nesmočili prťavoučké nožičky v Jizeře nebo Černém potoce a nebo se nerozhlédli z Ořešníku, ale letní putování Poledními kameny roku 2015 – ještě spolu s Kristýnkou – znamenalo pro naše děti první opravdovou tůru horami. Prckové přelézali žulové kupy a když jsem jim pomáhal postrčením za zadek vzhůru, vešly se mi ty jejich dvě půlky do dlaně. Prvně si tam děcka osahala hrubou jizerskohorskou žulu a byť krok byl ještě vratký, do repertoáru pohybů přibyly i kroky lezecké. Z onoho výletu bylo natočeno a zveřejněno video Modrý měsíc, ale kvůli použité hudbě a stížnosti na porušení autorských práv bylo – dle mého názoru milé a povedené video – blokováno. Jako bych na tom hodlal vydělávat…..no nic, jednou to třeba přezvučím. Ale teď přidávám alespoň nějaký ten print screen…částečně i jako porovnání s odstupem pěti let.

Tenkrát, zcela neplánovaně, jsme všichni přespali ve stanu v hejnickém Base Campu u Luboše a Kristýnky. Psí smečku ještě tvořili Gregor, Pancho i Yokina. Na zahradě zaplál oheň a aniž bychom si to tenkrát uvědomovali, dětem se to Jizerskohorské Cosi, co voní lesy a skalami, svobodou, touláním – a také radostná přítomnost dobrých přátel lidských i zvířecích – otisklo do duší a srdcí. Hory je přijaly a děti přijaly hory. A já, táta, z toho mám radost.

Dětem jsme tentokráte, cestou z Poledních kamenů přes Černou stěnu a Lokomotivku, o tom “dávném” jizerskohorském víkendu vyprávěli. Prckové potom doma fascinovaně sledovali video a smáli se svým tehdejším buclatým tvářičkám, prvním lezeckým výstupům, vzpomínali na Gregora i Pancha, sáňkování na trávě, projížďku na motorce s Lubošem a muzicírování s Kristýnkou. Dívali se na ty pohyblivé obrázky, vše jim najednou běželo před očima a k mému údivu si pamatovali i to, na co jsem já zapomněl. To je dobré si uvědomovat a žít život tak, aby vzpomínky dětí na jejich dětství byly radostné a šťastné.

S přáním spokojených životů a radostných vzpomínek

Tom Atom

Napsat komentář

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0114 100_2018 1 IMG_0035 fran. capka (31) 9 DSC_2412 Obraz0310 Obraz0405 DSC_0221 OLYMPUS DIGITAL CAMERA Obraz0395 DSC_2751

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement