KAM SLUNCE CHODÍ SPÁT aneb nástup jizerskohorské noci

Den a noc, noc a den. Mezi nimi okamžiky, které berou za srdce každého, kdo se umí zastavit a vnímat svět kolem sebe – je to přerod jednoho do druhého skrze krátký okamžik vzájemného splynutí. Jak to myslím? Vždy si uvědomím kratičký vrtkavý moment, ve kterém neumím říci, zda je ještě den nebo už noc – a obráceně. Chvíle, kdy něco a někdo se chystá ke spánku a jiný se probouzí. Je moc dobré, být tomu přítomen.

Od dětství jsem měl rád západy slunce i jeho východ. Už jako relativně malý jsem občas vyblbnul maminku aby se mnou brzy vstala a jezdili jsme se dívat na rození dne na nedaleký Muchov či na skály na Černostudničním hřebeni. Se svými dětmi v této nepravidelné tradici pokračuji. Kolikrát už, než jsem je se skřípěním zubů svěřil indoktrinaci ( školce a škole ), jsme vyjeli ráno na Rysovku, kopec nad Zásadou, a pozorovali sluneční kotouč vyplouvající zpoza neznáma. Tedy neznáma pro děti, já pochopitelně už vím, jak se v průběhu roku mění místo za obzorem, odkud slunce vstává a kam chodí spát. S dětmi sdílené sledování rození dne jsem považoval za sycení jejich duší krásou a dobrem, aby měli z čeho čerpat, pokud se jim ve vzdělávacích institucích nebude líbit – a takových dnů bylo….

Otázka, kam chodí sluníčko spát, byla kdysi otázkou mojí a nyní na ni odpovídám dětem. Ptají se stejně, jako jsem se ptával já. Jak odpovědět? Dětská logika je neúprosná a drtivě přímá. Dostáváte dotazy, na které neznáte odpovědi, jelikož vám na to vědomosti ani představivost nestačí. Řekl jsem, že sluníčko spát nejde, to my, lidé a zvířata i rostliny ( pokud nejsme nočními tvory ) jdeme spát ve chvíli, kdy sluneční svit přestane dopadat na náš kraj. Dostali jsme se ke tvaru Země – předpokládejme, že je planetou a točí se jednak kolem své osy, zároveň obíhá kolem Slunce. Tak nás to učili. Odtud už je jen krok k tomu, abyste se pokusili vysvětlit dětem, že my jsme na oné planetě kdesi a máme právě, vlivem natočení Země, den, zatímco naše protinožce houpe na svých černých křídlech noc.

“Aha”, řekne vám dítě, “protinožci tedy chodí hlavou dolů….” ,vy jim odpovíte, že ne, že chodí zrovna tak nohama po zemi jako my a nevisí hlavou dolů po vzoru netopýrů. Země je tak veliká, že nejsme schopni vnímat její zaoblení….a dítě vám skočí do řeči: “Nojo, ale i kdyby byla Země sebevětší koule, pořád je to koule a jestli my jsme nahoře a někdo je protinožec, prostě musí být hlavou dolů….”. A to je fakt. Vezměte si do ruky tenisák a položte na něj zrnko písku. To je třeba takové město na Zemi. Pak ho položte naproti….Potom to samé zkuste s velkým nafukovacím míčem. Pořád je to koule, různě velká, ale koule… a zkrátka jedna její polovina míří směrem dolů, tudíž každý, kdo by po ní chodil, by měl být hlavou dolů….Začnete se zaplétat do zemské přitažlivosti, do rotace Země, blablabla, ale nepřesvědčíte ani sebe – natož děti – že vám to je samotným jasné.

Vědecký spor s dítětem nevyhrajete, sám bych spíše přistoupil na jejich nezkaženou logiku, neovlivněnou hodinami ve škole a osnovami, jež vás oberou o spojení s Univerzem a přeprogramují vás na malého výkonného biorobota sloužícího systému. Nehodlám dětem brát jejich dětství, už jen proto, že je krásné a děti jsou mnohem méně zohýbané globálními prediktory, než my, dospělí, ač se bráníme. Názory na kde co se mění, za co se ve středověku upalovalo, to je dnes považována za neoddiskutovatelný fakt, byť vysvětlení pokulhává. Aby také nepokulhávalo! O exaktní definici všeho se snaží materialisticky nastavení lidé, kteří nechápou, že jsou věci mezi nebem a zemí, jež nejde ani částečně pochopit, natož pojmout komplexně a co víc, vysvětlit je. A já to pokorně přijímám, jsem za to rád a modlím se, aby zázraky přírody zůstaly zázrakem, tajemství života nadále tajemstvím. Není-li něco vidět či to nejde změřit, neznamená to, že to neexistuje…..a co člověk neodhalí, to nedokáže ani zničit….

Zpět k soumraku či úsvitu – jak vysvětlíte zřetelný vjem, který vám pohladí srdce a udělá tak dobře na duši, až vás doslova zalije pozitivní energie? A kde se ten pocit tichého smířlivého uspokojení při západu a východu Slunce bere? V mozku? V jaké hemisféře? V srdci? Tak obyčejná a proto krásná záležitost je proměna dne v noc. Lidé se odrodili přírodě – ke své škodě. Radost si dělají epizodou seriálu v TV, nákupem nového mobilu, honosnou večeří v drahé restauraci, modernějším autem….a já si řekl: “Tome, HOVNO…! Co neumíš dětem vysvětlit, přijmi jako dar krásného tajemna a místo vysvětlování to nechej děti prožít!”. A tak jsme s Evčou přidělali prckům čelovky na helmy, baterky na řidítka kol a vydali se do večerních hor.


Cesta to byla veselá, plná očekávání. Děti se těšily na tmu v jizerskohorských lesích, na cestu za svitu baterek a měsíce nad hlavou. Ale brzy pochopily, že čekání na tmu není jen nezajímavá nutnost a přesun za světla k Paličníku pouhou předehrou. Hlavičky malé vnímavé, aniž bychom se o tom bavili, pochopily, že příchod večera a posléze noci je nádherný a dech beroucí PROCES – postupné prodlužování stínů, tmavnutí a sytost světla přes žlutou do ohnivě oranžové kouzlící na kmenech stromů a žulových skalách měnící se ornamenty, paleta barev nad západním obzorem a již rozprostřená tma nad opačným – východním. První hvězdy, setkání Slunce s Měsícem, zesílení večerních šelestů a vůní, ztišení větru v korunách stromů, první závany chladnějšího vzduchu přicházející v čím dál častějších vlnách. Slábnoucí švitoření ptáčků svěřujících se do nevědomí spánku s nadějí, že je ranní slunce zase probudí, neslyšný let nočního predátora, který je naopak chce nechat usnout věčným spánkem a jejich těla proměnit na svoji potravu.

Těšilo mě poslouchat, jak nadšeně děti jásaly nad večerními barvami, i ve videu je to slyšet. Viděli to, prckové! Vnímali! Tolikrát už byli s námi v horách a ve skalách, v lesích, ale západ slunce nad Jizerkami takto naplno, cíleně a navíc s vědomím prožívaného dobrodružství noční jízdy na kole, prožívali poprvé. Jejich poletování a brebentění sláblo, oči se soustředily ke slunečnímu kotouči mizejícímu kamsi za roviny na pomezí Polska a Německa. V tu chvíli děcka ani nedutala. Magický okamžik promlouvající takovým náporem své klidné síly, že – věřím tomu – nikdy ze srdcí našich dětí ( ani těch rodičovských ) nezmizí. Nebe dále tmavlo, víc a víc hvězd se rozsvěcelo nad hlavou, chlad křišťálově čistého vzduchu sílil, zatímco žula Paličníku a Skřítka ještě sálala nahromaděným teplem. Nadešel čas poděkovat za nebeské přírodní představení a přichystat se na cestu zpět.

Rozsvěcení světel působilo dojmem magického rituálu. Jít pěšky, nesvítíme. Tmu takové noci, jaká panovala nad Jizerkami, lze snadno rozkoukat. My ale nasedli na kola a věděli jsme, že cestou nás čekají překopy a odvodňovací žlábky, několik kamenitých míst a při rychlosti pohybu na kole je lépe, aby zvěř o vás věděla včas.

Nemohl jsem se nabažit pohledu na našeho rodinného “svítícího hada” mířícího za mírného klikatění úbočím Klínového vrchu, dále mezi lesy ke Smědavě a pod ni ( jelikož neetický a doslova zlodějský způsob výběru parkovného na Smědavě se neslučuje s mým vnímáním poctivosti, a tak jsme parkovali níže – a rovněž s rozhodnutím, že jedinou korunu za cokoliv na Smědavě z principu neutratíme ). Noční jízda na kole! Krása! Kužel světla nasvěcuje malou výseč cesty, chladný vzduch se vám opírá do tváře. Děti zodpovědně hlásí překopy, vzájemně se upozorňují a šlapou směrem k zářícímu měsíci. Jen zdvihnout prst jako E.T. v kouzelné scéně dětského filmu a i s koly se vznést nad noční hory….

Ještě nám zbývalo pár set metrů k autu, když se děti dychtivě ptaly, zda noční vyjížďku a západ slunce v horách zopakujeme. Jistě že zopakujeme! A pak o tom budeme spolu spokojeně a šťastně mlčet…

S přáním umění zastavit se a vnímat obyčejné – a o to kouzelnější – okamžiky života, Tom Atom

Napsat komentář

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

101_3643 IMG_0109 102_2601 IMG_20161129_145334 IMG_0051 DSC_0313 IMG_0066 IMG_0047 IMG_0097 101_0342 IMG_0127 DSC_2412 IMG_0306

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement