ZAJATCEM BRATRSTVA COVIDÍ FACKY aneb KONEC DOBRÝCH DNÍ

Odmlčel jsem se….s prvním zářijovým dnem jsem byl zavražděn. Tvořivá část mojí existence byla pošlapána, zfackována, zakopána tři metry pod zem. Neměl jsem chuť cokoliv psát, fotky třídit a videa stříhat. Po nádherných dnech letního toulání mě uvěznilo na deset dní do karantény odporné Bratrstvo Covidí Facky. Jistě, vím, že svoboda je především stav vlastní duše, ale – ač bych rád – s meditacemi nejsem tak daleko, jako lamaističtí mniši a nedokážu se z domácího vězení ( pardon, karantény pro dobro mé a dobro společnosti ) přemístit do hor, lesů a skal. Jednou jsem to vydržel, deset dní jsem jim položil na oltář, ale říkám: “NAPOSLED!!!”

Jsme svobodné bytosti, ač si systém myslí opak. Bláhoví nic nevědoucí psychopati tahají za své ( v jejich očích důležité ) páky a myslí, že nás mají v hrsti. Jediné, co ale v té své usmolené pěstičce mají, je jedno velké HOVNO. Mohou si nás nárokovat podle jakých chtějí sepsaných lidsky nelidských zákonů: prý občané a jejich děti patří státu. Omyl. Každý patří sám sobě a zároveň je součástí takového celku, který převyšuje jejich pokroucené chápání.

A vy, milí pseudozachránci světa a strůjci svých byznysů budovaných na úkor svobody lidského bytí, brzy se o tom přesvědčíte. Nevěřím vám ani nos mezi očima! Navíc tam, kde se pohybuji, nemáte vůči mě žádnou moc. Vaše nízká energie nedosahuje do míst, kde je cítit všeobjímající dobro, klid, harmonie. Ten váš covid….vy pošetilci…je mi jedno, jestli vůbec existuje a pokud, tak jak vznikl nebo byl stvořen. A je mi rovněž naprosto jedno, jestli se na něj umírá. On totiž nikdo nepřežije svoji smrt a umřít se dá na milion způsobů. Tak proč právě jen tím vaším covidem berete lidem plošně svobodu? Jednou umřu a třeba i na ten váš sráč, ale než umřu, chci svobodně žít! Váš strach a tím spíš vaše manipulace se mě nedotýkají!

Výše vyřčeným opouštím téma covidu a omezování osobních svobod jakože ve jménu dobra. Vracím se myšlenkami ke dnům, kdy bylo dobře. Vzduch voněl létem a horký vítr nosil dětský smích. Borové lesy tiše šuměly a ve vysoké trávě hudli cvrčci. Úmyslně jsme zmizeli z Jizerek, abychom si vytvořili absťák na jejich bučiny a žulu, než nadejde parádní jizerskohorský povznášející čas: podzim. Léto jsme věnovali písku mezi prsty bosých nohou, odřeným kloubům z pískovcových spár a praskání ohňů s vařící se borovou smolou.

Kam nás napadlo, tam jsme jeli. Vlevo, vpravo, na západ, na východ a dokonce, i když na to není ten pravý rok, i kousek za hranice. Většinou jsme ale pouť na libovolnou světovou stranu ukončili při zemské hranici. Výjimkou byly krásné dny ve Vysokých Tatrách a Slovenském Ráji – k tomu se možná vrátím. Podvědomě jsme cítili, že je třeba cestovat, dokud se oficiálně smí bez obav, že vás někdo kvůli tomu bude popotahovat, někde internovat, časem opokutuje a jednou – kdo ví – třeba zastřelí….

Věřme ale v dobro, přitahujme si jej do svého života, třeba právě skrze chvíle v přírodě, obklopeni stejně naladěnými přáteli, při činnostech, které máme společně rádi. Opakujme si jako mantru, že jsme svobodní a svobodu si uhájíme….a jestli bude třeba bojovat, potom si ji vybojujeme. Ono totiž o to, co má skutečnou cenu, se musí pečovat a občas za to i bojovat….

S přáním čistého srdce, pevných nervů a rovných zad bez hrbů, Tom Atom

Napsat komentář

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0250 IMG_20150110_140312 100_1073 102_2375 OLYMPUS DIGITAL CAMERA Image20019 100_3665 IMG_0021 101_9269 100_1996 DSC_0062 IMG_0281 IMG_0044

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement