JIZERSKOHORSKEJ MRAKOMLEJN

“Čau, mažu do skal, deš se mnou?” “Éeee, počkej, vstávám….( chvíli ticho )…ty vole nejdu, tam bude humáč…dole máme azuro, na vrškách ten mrak, padá to přes hranu…” ” Jo? Paráda. Tak to se tam jdu cournout!” ” Já jedu surfovat na Bersdorf….tak si to v horách užij, to bude ta hnusná depka, vítr, zima – to máš rád…pak se stav na kafe…” Přesně takto vypadá typický rozhovor posledních dní mezi mnou a Lubošem. A vlastně listopad co listopad. Klasickým projevem jizerskohorského podzimního počasí totiž je hranice “dvou světů” přímo na zlomu vrcholových partií Jizerek k Frýdlantsku. Náhorní plato se ( stejně jako jižní partie ) topí v husté mlze, která přepadává v podobě klokotajícího a větrem poháněného MRAKOMLEJNU do prudkých severních svahů. Tam, kousek pod hranou, ovšem hustou oblačnost zastavuje termika a vzdušné víry ji rozcupovanou na cáry tlačí zpět k vrcholům. Úžasné divadlo, které mě láká do hor a současně ztělesněná podzimní depka, jež přímo odpuzuje Luboše…

Pod modrým nebem mířím vzhůru do proměnlivě tvarované i zbarvené oblačnosti. Má to nějaký smysl? Jasně že má! Vždyť mě to tam volá a já jdu za oním hlasem. Je to hlas hor nebo mé vlastní vnitřní puzení? Kdo ví?! Je to jedno. Opouštět prosluněné údolí a spěchat někam, kde se jako mávnutím kouzelného proutku náhle ochladí, vítr se do vás opře a pak si s vámi hraje hru na nečekané poryvy přicházející z neodhadnutelných směrů, to vše má výhodu: samotu, po které jste v horách toužili za letních měsíců. Ano, za takových dní potkáte ve ztmavlých lesích, chladných roklích i na větrných vrcholech jen podobné duše, jako jste sami.

Zespodu to vypadá vždy stejně malebně. Ale listopadové mraky kryjící oblé vrcholky Jizerek nejsou ta letní nadýchaná oblaka. Nahoře mrakomlejn chystá zimu. Vítr tam skučí mezi skalami, hvízdá v žulových puklinách, z buků rve poslední listy. Lesy se ozývají vrzáním a skřípotem zaklíněných kmenů a praskotem větví. Výhledy do krajiny připomínají jednotlivá dějství kdesi v divadle – opona se zatahuje, chvíli ze scény nevidíte nic, potom trhnutí, mračna se opět jako opona rozestoupí a pod vámi se údolí koupe ve slunečním paprscích. Zapomeňte ale na poklidné posezení na vrcholcích skal. Vítr vámi lomcuje, klidný záběr kamerou nenatočíte.

Vrcholová knížka na Pohovce, k jejímuž dosažení za přívětivých dní stačí bezstarostné přihopsání ( nebo radostné a příjemné dolezení, pokud k ní stoupáte údolní stěnou ), je tentokráte výzvou. Žula chladí, smeká od vodní tříště nesené letícími mraky a hlavně ty nárazy větru….za přívětivého počasí bych se nezapsal, za tu větrnou loterii si to ale zasloužím. A rychle zpět. Vítr skučí, kdybych řval, neuslyším sám sebe. Prsty zebou, je třeba přivyknout zase chladným dnům. Jo, oči klamou. Tak jako při pohledu z údolí to nevypadalo takto studeně a větrně, ani fotky, na něž se dívám, nevypovídají nic o atmosféře dne a místa.

Nechtěl bych teď být ve stěně Pohovky, při pohledu z údolí kdesi vlevo od Pražské cesty, kde jsem kdysi zažíval opravdové přemýšlení nad každým krokem. Sám, nicotný ve stěně. Tehdy bylo ale teplo, bezvětří. Teď se mezi ostrými žulovými lupeny, vřesem porostlými policemi a ukloněnými vlhkými plotnami vařila mlha, bouřila, měnila tvar a směr pohybu. Tudy by se rozhodně dnes na sousední Polední stěnu projít nedalo.

Pokorně jsem onu obří skálu – pro mě snad s nejkrásnější lezeckou linií v Jizerkách ( Měsíční cestou ) – obešel a vystoupal na ni z náhorní strany. Na pár okamžiků se mi jako zázrakem otevřel pohled na prozářený hřbet vedoucí k Hajnímu kostelu, nyní mimořádně žlutě tónovaný díky modřínům, a dále k Bílému Potoku a Hejnicím. Tam panuje vlídný podzimní den – jen nemnoho výškových metrů odsud.

Hodně větrných dní už jsem v Jizerkách prožil. Umí utkvět v paměti. A tak, pod aktuálním videem, tentokráte bude ještě odkaz na jedno starší – hodně syrové, zcela nestabilizované, ale pocitově silné – větrné lezení. To se ještě občas nechal kňoura Luboš vytáhnout do hor…nebo je chytřejší než já a do nepohody se nežene….?!?

Mějte hezké dny! Věřte tomu, že vítr ( ten skutečný i obrazný ) fouká vždy správným směrem a silou…

Tom Atom

Napsat komentář

 

 

 

 

 

 

 

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

100_1105 fran. capka (24) 230520141449 IMG_0043 101_9286 OLYMPUS DIGITAL CAMERA IMG_0057 DSC_2398 100_3749 IMG_0006 IMG_0086 IMG_0069 IMG_0063

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement