PRVNÍ SNÍH

Hemmrich. Jedno z přirozených výchozích míst pro výpravy do jizerskohorských bučin a tamních žulových skal – zejména pokud nemáte tolik času, kolik byste chtěli a potřebovali. Můžete se vydat vlevo či vpravo – na Kopřivník a Stržák nebo po Viničné do Srázů a dál…tedy teoreticky. Prakticky příjezd k Hemmrichu letos připomínal blokádu, jež jenom dokreslovala podivný covidní nesvobodný rok. Vše, co doposud bylo samozřejmé a neohrozitelné, stalo se vzácným. Veškerý důvtip jste museli použít, abyste z této přirozené křižovatky cest mohli vyrazit do hor. Snad byste přijali i to placení parkovného a čím dál větší počet aut, po jejichž posádkách sbíráte na placeném parkovišti vajgly, kapesníky, sáčky od čaje a obaly od raw tyčinek přírodně smýšlejících vandalů…

Zanechat po sobě minimum stop je výsadou fungování každého ohleduplně uvažujícího jedince uprostřed přírody. Jen jedny stopy po své přítomnosti považuji za přijatelné – tedy krom nikomu neubližujících zápisů do vrcholových knížek. Jsou to stopy ve sněhu, čím dál vzácnějším skupenství vody snášející se z mraků. Letos máme naději – srážek je dost a jestliže se ochladí, budou vyslyšeny modlitby za sníh.

Dvacátého listopadu jsem se konečně k Hemmrichu probojoval. Na chvíli, pro radost, vydechnout zmatek zarouškovaných měst a nadechnout nezakrytými ústy kyslík chladných a větrně provzdušněných hor. Cíl? Nejistý. Tolik mi zdejší krajina chyběla! Vydat se ke Sviňáku? Do Srázů? K Lysým skalám? Člověk by chtěl všude být naráz, zejména protože se ochladilo a vědomí dalších uzavírek silnic – hlavně té přes hory – se zhmotnilo do podoby obludné jistoty. Zvolil jsem Kopřivník a jestli čas dovolí, následně i Stržák. Podvědomě správné rozhodnutí….symbolicky nedaleko od Sněhuláka se k zemi z olověných mraků začaly snášek zmrzlé dešťové kapky, za chvíli už plynule proměněné na sněhové vločky. Sněhulák? První sníh? To je výzva! A tak, zcela bez předchozího plánu a úmyslu na tu zapeklitou věžičku nedaleko Gorily došlo. Polička pro traverz je široká sníh nesníh, ale ta dvě tempa uklouzanou promrzlou stěnkou pod vrcholem a hra s rovnovánou před finálním výšvihem, byla by příjemnější za prosluněných teplých dní….

Potom Gorila – pro radost z posezení na její studené šošoli. Žádné velké lezení, naopak spíš jen výšlap. Jenže kdo si z dětských let siluetu Gorily pamatuje a nasál ji do svých pórů, pro toho je chvilka na Gorilím temeni vždy zážitek.

Nedeko od Gorily tiše mezi buky dlí Oldříšek….je zvláštní, co mě k němu láká ( kromě vyhlášené cesty Západní stěna ). To cosi, je dílem člověka, jenž vložil do schránky na skále “novou” vrcholovou knížku s mottem, které si můžete přečíst ve videu. Jak pravdivý je onen výrok a snad kvůli němu, abych si jej připomněl, sem chodím rád. Pravda, jsem-li tu sám, nevolím jako cestu k vrcholu Západní stěnu, nýbrž krásnou spárku středem stěny….

To už se ale rozchumelilo. Vzácné bílo, tolik vítané po období bez sněhu….Toulal bych se tam hodiny a hodiny…snad nám letošní zima dopřeje více sněhu, než se stává zvykem….já věřím, že ano….hezké bílé dny přeje Tom Atom

Napsat komentář

 

 

 

 

 

 

 

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0683 100_2088 DSC_0816 OLYMPUS DIGITAL CAMERA IMG_0012 OLYMPUS DIGITAL CAMERA 27500789_10208275069595025_1744548303843455896_o OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA IMG_0051 CIMG4709 DSC_0164 10032014130

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement