Prosincové krátké dny

Jooo, to jsem si od Kagota odpočinul. Potřeboval jsem to. Zvyšuje se frekvence okamžiků, kdy se mi nechce nic psát, videa tvořit a naopak chci veškerou pozornost věnovat přítomnému okamžiku. Les, hory a skály sledovat očima a ne přes hledáček kamery. Prostě si jen tak jít a nepřemýšlet o tom, že to či ono by mohlo být hezkým záběrem a nebo dílkem do mozaiky následujícího videa. A pak, místo posezení u krbovek třeba s orosenou sklenicí nebo naopak horkým grogem, dřepět u počítače, slepovat to vše dohromady, hledat pocitově vhodnou hudbu, střihem ji sladit se vznikajícím filmem, pětkrát se na to dívat a hledat chyby…ke všemu potom ještě spatlat nějaký text, který by video uvedl, doplnil, dal mu příběh….a dny jsou v prosinci opravdu krátké…

Do rodiny přibyl pes, pardon, fenka. A to je čtvrté dítě. Chvíle, které byly jen moje, jsou najednou chvílemi venčícími. Dřív vstát a dvakrát za den to švihnout lesy pro potěchu svou i Arcy, ať je jak je – třeba i to pověstné počasí psí. Logistika celého dne je horší. Už si nemůžu jen tak usmyslet, že po práci se zastavím na skok v horách. Musím nejprve vyzvednout psa. Z té holky střapaté ale roste skvělý parťák, však jí nějaké budoucí video, které zároveň zdokumentuje, že jsem toho za dobu odmlky na Kagotu stihl opravu dost, věnuji.

Jedenáctý prosinec – a ne desátý, jak jsem ve stavu časoprostorového zmatení zapsal do vrcholovky na Supí hlavě – jsem věnoval dvěma skalám, přímo sousedícím, jejichž návštěva mě vždy velmi těší a intenzivně naplňuje pocity všobjímajícího klidu a pohody a to je žádoucí artikl v době, kdy vláda chaotiků nám se životy dělá svým psím systémem PES takové psí kusy, že by nám Arca ve svém štěněcím věku vládla lépe. Vládní PES jen vrčí, kouše, zastrašuje, nic dobrého od něj nečekejte, raději vyrazte ven, než váš zardousí přímo uprostřed zabedněných obydlí, kde chce, abychom se zdržovali….A tak, jen tak, bez báglu, s lezečkami v ruce, jsem nejpřímější cestou prošel kolem Supí hlavy k nástupu do Hřebenovky Kohoutího hřebene.

Nejlepší povědomí a představu o oné skvostné záležitosti, kterou Hřebenovka na Kohouťáku je, získáte z lezeckého průvodce Jizerskými horami, kde je v kapitole o historii lezení na zdejší žule citován R. Kauschka. Tehdy nebyly lezečky jako dnes a proto se mu cesta jevila obtížnější. Dnes je to skutečně procházka, relax, kolosální radost. Ačkoliv kdesi na googlu jsem našel pár fotografií z oné vyhlášené cesty a lezci i lezkyně táhli materiálu jako – to lezecké klišé mi promiňte – do Severní stěny Eigeru.

Času jsem moc neměl a tak jsem cestu rychle profrčel vzhůru, vlastně s jedinou krátkou zastávkou a to u vrcholové knížky, která zde není na vrcholu, jak by se předpokládalo, ale v sedélku pod závěrečnou plotnou.

Až z vrcholu jsem se pořádně rozhlédl. Nad protějšími svahy, v oblasti Poledních kamenů a Frýdlantského cimbuří i dále k Ořešníku a kolem Divočáků, to opět vřelo a klokotalo proudící oblačností, jež kryla vrcholky hor a seděla na nich jako noční můra na prsou člověka zpovykaného strachy pumpovanými do těla a vědomí z našich skvělých celoplošných médií. A kolem modro, slunce se smálo na kraj pod horami. Připomeňte si vždy, že žádná mlha není nekonečná, nad mraky svítí slunce a nic není neprostupné tak, jak se jeví. Strach je špatným životním kompasem. Naopak! Kuráž je třeba a to čím dál více.

Níže na Supí, kde už mi vlivem chladu a mého halabala přístupu k dobíjení, docházela baterie kamery, jsem si všiml pěkné smyčky uprostřed Severní cesty ( video čas asi 0:54 ). Tady někoho strach asi dohnal, že tu materiál zanechal. Zřejmě hrály vliv podmínky, protože cesta je to veskrze příjemná i na pohorky, ve kterých jsem si pro smyci dokráčel. Tedy, já si nedokráčel jako zlodějíček pro materiál. Esteticky mi tam vadila a přes zimu by pěkně ohnila. Pokud majitel čte tyto řádky, ať mi pošle vzkaz s barvou a značkou smyčky a já mu ji rád pošlu nebo u někoho zanechám. Pak už jsem to frknul zase co nejrychleji k autu. Zatopil si, pustil vyhřívání sedačky, teplý vzduch na ruce a do uší povídání od lidí, kteří místo paniky šíří radost, inspiraci, víru v dobro. To jsou záležitosti, ke kterým je užitečné obrátit svou pozornost….

S přáním hezkého adventního času i požehnaných Vánoc, pokud bych se zas odmlčel. A jestli vám vládní PES obchody zavře, zbude vám víc času na zklidnění a duševní stravu…Tom Atom

Napsat komentář

 

 

 

 

 

 

 

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

z11 IMG_0022 101_9271 101_9262 103 IMG_0062 101_9308 DSC_0247 DSC_0805 IMG_0049 IMG_0034 IMG_0165 IMG_0013

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement