CENZURA a BOJKOT

Krásná zima se nám rozhostila nad Jizerskými horami, jen co je pravda. Mráz……mráz…..co mi to připomíná?! Aha, knížku Mráz přichází z Kremlu. Jo, ale mnohem horší mráz přichází ze sociálních sítí, mainstreamových médií a ze všech možných zatuchlých děr, které ani nechci jmenovat. Cenzura pokračuje nelidským tempem a postihuje i nás, lidi bezambiční, chtějící si jen hezky svobodně žít bez nějaké politické angažovanosti. Svoboda nám mizí pod rukama rychleji než je oko schopno zachytit. Proto, místo úvodní fotografie zasněžené krajiny, vidíte fotku zátěžového koberce. Že se tam jeden chloupek zvedá? To asi bude třeba ho zašlapat….

At jsem konkrétní a nechodím dlouho kolem horké kaše: DOKUD NENAJDU JINOU PLATFORMU, NA KTEROU BY ŠLA NAHRÁVAT VIDEA TAK, JAKO JSEM TO DOSUD ČINIL NA OPOVRŽENÍHODNÉM YOUTOUBE, NEBUDE KAGOT FUNGOVAT. NEBUDU PSÁT ANI ŽÁDNÉ ČLÁNKY, které byly průvodními texty k videím. Pár videí z poslední doby mám v zásobě, ale vůbec se mi s nimi nechce do virtuálního prostoru, který přišel o svobodu vyjádření.

Kagot není blogem politickým, ale stánkami o životě v horách a lesích. Tam to táhlo vždy svobodomyslné lidi, ještě dřív, než se z toho stala módní záležitost a trend. A lidé svobodomyslní jsou si svobody vědomi, všímají si jí a jakékoliv její ukrajování kýmkoliv a čímkoliv se jich velmi dotýká. Proto – občas – se objevilo v mých článcích o toulání a lezení i sem tam nějaké to politické rýpnutí. Třeba do Gréty, která je – k mé lítosti – evidentně obětí své rodiny a utkvělých představ ne úplně standardního mozku mladé slečny . Do politiků, kteří odmítají konstruktivní diskuzi o stavu planety a místo vyslechnutí i názorů opačných, než se jim hodí, se Grétě klaní jako zlatému teleti.

Opřel jsem se opakovaně do Covidu. Ne, nepopírám jeho existenci, ale zároveň si myslím, že je jen nástrojem totality. Vím, že koronaviry tu s námi byly vždy, jsou a budou. Teď si ale jeden vybrali a ten se permanentně vyhledává všude a skoro u všech, i u lidí bezpříznakových, zdravých. Rýpou se nám v nosech a hledají sekvenci čehosi, co nebylo nikdy nikde v celku izolováno. U současného zaměstnavatele jsem 18 let. Za těch 18 let jsem byl jen jednou v pracovní neschopnosti, když jsem chytil neštovice od svého třetího dítěte. Neměl jsem je v dětství, nechytil jsem je od prvních dvou dětí. Od třetího jen proto, že jsem neštovici na jeho noze považoval za puchýř a propíchl ho, čímž jsem dostal plnou dávku infekce…proč to říkám? Protože ač jsem byl nemocen jen jednou za 18 let, musel jsem 3x za poslední půlrok do karantény. Proto, že jsem údajně potkal kohosi pozitivního na covid. Ale já ve skutečnosti nepotkal nikoho, kdo by byl reálně a zjevně nemocen….

Proto, že tu s námi koronaviry jsou a budou, je to velmi silný nástroj pro manipulaci lidmi. Kdykoliv mohou vyhlásit třetí, čtvrtou, padesátou vlnu. A cesta ven z toho šílenství? Přes vakcínu! Neodzkoušenou, potenciálně velmi nebezpečnou….a ehle, protože to s viry ( i koronaviry ) je tak, jak je, tedy i u zdravého ( a chacha: i vakcinovaného člověka ) je opět můžete detekovat v nose, pokud se v něm budete rýpat, opět půjde zavírat lidi, vakcinované i nevakcinované, kdykoliv se těm tmářům bude chtít. Tedy ne, vakcína není cestou z toho šílenství. Jedinou cestou z coronafašismu je vzdor……..Vakcinovat se nenechám, nevěřím v čistý úmysl jejich zadavatelů a tvůrců, natož propagátorů, zemřít chci přirozenou smrtí. Dětem také nenechám vpíchnout koktejl čehosi, co už z nich nikdy nijak nepůjde vyjmout…. Ne, necpu nikomu nic, jen říkám svůj názor a vy mějte klidně opačný. Věřím své přirozené odolnosti, za kterou jsem velmi vděčný a také si ji tvořím pohybem, pobytem v přírodě atd…nenechat si rozhodit organismus ničím cizorodým, toť postoj můj.

Že lidé umírají na coronavirus? Jo, proč ne, třeba i jo, na něj nebo s ním, což je také vykutálená věc . Umíralo se na chřipku, umírá se na kdesi cosi. Umírá se dozajista proto, že smrt je nedílnou součástí lidské existence. Ale mezi narozením a smrtí je ŽIVOT a ten se má žít. Ne být zavřený doma, s hadrem přes hubu, vyhýbat se i příbuzným a rodině, nesmět se navštěvovat, veselit, zpívat. Lidé jsou různí, někteří mají ze smrti strach. Chápu, mají – ale ani ti co strach mají, ani ti co nemají, svoji smrt nepřežijí. A tak si každý může vybrat, jestli si svůj život nastaví jako radost nebo peklo na zemi. Jestli se dá někým vystrašit, zavřít, připravit o radost, svobodný nádech i výdech, pohyb po krajině, podávání rukou s přáteli, polibek s manželkou a dětmi….

Nejsem lehkovážný, co se smrti týká, ale zároveň se jí vůbec nebojím. Beru ji jako jedinou spravedlnost světa, možná někdy jen pomyslím, že kdosi tu mohl pobýt déle….mám osobní zkušenost se smrtí a právě proto z ní nemám strach. Ve 14ti letech jsem prošel velmi vážnou nemocí a byl zpět do života vytažen z – řekněme – druhé strany. Vrácen, že ještě není můj čas odejít. Sáhl jsem si na smrt a změnilo mě to. Ze soutěživého kluka, který by se popral i kvůli prohře v kartách, se stal kdosi, komu se soutěživost stala naprosto cizí. Najednou mi přišlo zcela přirozené pomáhat outsiderům ve škole, dva z nich prolezli školu jen díky tomu, že jsem za ně psal písemky. Ve škole jsem se přiznával i k věcem, které jsem neudělal, jen aby nepokračovala nedůstojná vyšetřování a ponižování třídy ze strany některých nekompetentních a polokompetentních učitelů. Na střední škole to byl vůbec boj….šikana ze strany zapšklých profesorů s morálním kreditem jedné velké nuly. Samozřejmě krom čestných, u kterých jsem měl naopak zastání a dodnes na ně v dobrém vzpomínám.

Smrt jsem poznal i jako dítě, kdy jsem jako malý přišel o tátu, velmi brzy rovněž o všechny prarodiče. A přesto to nebylo smutné dětství. Smáli jsme se jako ostatní děti, lítali se sestrou venku, radovali se ze života. Jen se občas zašlo na hřbitov zapálit svíčku. Smrt blízkého, vaší opory, je vaší křižovatkou. Můžete se vydat směrem zhroucení, lítosti, pocitu opuštění. A nebo naopak. Jste-li ještě dítě, přiberete na svá bedra úkoly, které zatím možná neměly být pro vás, ale přeci v tom mámu nenecháte. Začnete chránit rodinu už jako vzrůstem malý kluk, ovšem okolnostmi donucený dříve vyzrát. Umět vzdorovat i když se zdá, že nemáte šanci. Máma říkávala: “S nimi to nevyhraješ….” – myslela učitele. Aby ne, vždyť kde soudí ten, kdo žaluje, tam vládne násilí a ne spravedlnost…. Ale já věděl svoje. Že bojovat budu, protože musím a kdybych nebojoval, nevzdoroval a nechal se otesat jako polínko, co má zapadnout do dřevníku ( a následně je s ostatními takovými polínky určeno tak jako tak ke spálení ), bral bych to jako zpronevěru svému srdci a své cestě.

Zpět k tomu, k čemu se ale potřebuji článkem dostat……tedy ano, opíral jsem se, byť okrajově, i do politických témat. A přesto, že KAGOT je blogem prakticky s nulovou návštěvností a cestu si sem nachází jen lidé, kterých si nesmírně vážím ( neboť je považuji za duše blízké, když je těší o bučinách, potocích, skalách, horách a svobodnému pohybu pod nebeskou klenbou číst ) , stálo zato několika “lidem” kteří si říkají ELFOVÉ ( bohužel, ne zrovna trefně, spíše to jsou obyčejní bonzáci a duševní mrzáci ), kontaktovat mě a požadovat vymazání té či oné věty….Kagot, který má sotva pár návštěv za den, jim stál zato, aby mě nabádali k autocenzuře…… Co se pak musí dít v médiích s větším dosahem? A co teprve v těch celoplošných? Poslal jsem je do prdele. Nejprve slušně, pak natvrdo. A tak se párkrát nešlo na Kagota přihlásit…..

Hůře ale začalo být v posledních dnech. Na první moji YouTube cenzuru mě upozornil Zdenda Bouda z Hutě, další duše Jizerská. Napsal jsem mu komentář k videu. A bum! Zcenzurováno. Napsal jsem komentář Tiboru Rostasovi k jeho velmi oduševnělým videím na kanále Zem a vek. Rovněž zcenzurováno. Nebyl jsem sprostý, nevybízel k násilí, rasismu, blablabla. Jen jsem ve vší slušnosti projevil jiný názor, než ten jediný oficiálně povolený, neinfikovaný bídou politické korektnosti.

Obdudnou rychlostí se zavádí cenzura…. Pak přisel den, kdy Twitter zablokoval Donalda Trumpa. Kam jsme to dospěli? Úřadujícímu prezidentovi USA jsou blokovány komunikační kanály. Prý kvůli dezinformacím, blablabla. Ne, vůbec ne kvůli dezinformacím. Kvůli nepohodlnosti jeho názorů. Nevím, jestli má pravdu nebo ne, případně kde se pravda obou stran protíná, ale chtěl bych mít informace o všem, co mě zajímá, z více zdrojů a úhlů pohledu. Myslíte-li to s lidmi dobře, necháte je udělat si názor a k tomu potřebují více vstupů z X stran. Je třeba svoboda slova, diskuze, polemika. A ta mizí, není připouštěna. Mazání a blokování nepohodlných názorů, to je nejzjevnější projev nesvobody, všechny zlořády to činily. A v tom já nepojedu. Jsem malinkatý a bezvýznamný človíček, s pár lidmi, kteří můj kanál sledují, nepředstavuji žádného zástupce mas. Není to můj zdroj příjmu, ale i kdyby byl, učinil bych to samé: nebudu přispívat na platformu, na níž řádí ubohá, podlá cenzura bez soudu, odvolání….

Články na KAGOTU jsou svobodným vyjádřením svobodného člověka, svobodné duše. Videa pro KAGOT zachycují svobodný svět hor, skal a lesů a svou energií a úmyslem nepatří na platformu YOUTUBE, která začala svobodu potírat. Proto opakuji svoje slova: “Dokud nenajdu jinou alternativní necenzurovanou platformu, skrze kterou bych byl ochoten videa zveřejňovat a psát k nim články, odcházím z virtuálního světa.” Všem cenzorským platformám a jejich poskokům přeji to, co si zaslouží – ztrátu zájmu solidních lidí respektujících a vyžadujících svobodu slova. Ať jim tam zůstanou jen tvůrci propagandy a architekti nesvobody. Stejně tak opouštím freemail na Seznamu, jehož podíl na celosvětové propagandě a vymývání mozků skrze prefabrikované zprávy všemožných klonovaných webů je nepřehlédnutelný. A to jsem měl freemail na Seznamu od roku 1994. Pokud budete mít zájem, můžeme si napsal. Zastihnete mě na tom.climber@protonmail.com.

Všem vám přeji oči i srce dokořán. Odvahu ke vzdoru a k vlastní cestě za svobodou. Rozum i cit. Schopnost číst mezi řádky, rozpoznat manipulaci a také vnímavost pro rozlišených skutečných lidských bytostí od těch kreatur, které se lidství vzdaly dobrovolně nebo o něj byly připraveny. Přeji vám dobré, morální vzory, ne líbivé pozlátko a nablýskanou prázdnou bídu. Přeji vám cit pro skutečné umění, ne pro úpadkový balast. Přeji vám dobře kalibrovaný vnitřní kompas……

Někdy třeba ahoj – osobně v Jizerkách nebo kdesi na písku a možná i tady, pokud najdu, co pro další provoz nalézt potřebuji. Spěchat ale nepotřebuji…..Tom Atom

Napsat komentář

 

 

 

 

 

 

 

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

170720141820 DSC_1476 IMG_0094 PENTAX Image IMG_0068 IMG_0071 PENTAX Image 440 101B0110 IMG_0076 IMG_0131 a (1) DSCN3926

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement