OSTROV aneb SÁM

Byly nebyly, přišly nepřišly, dva teplé, slunečné dny odpovídající květnu takovému, jaký si jej představujeme. Člověk si kosti letos opravdu zatím moc neprohřál, ale naopak jej mohlo zahřát vědomí, že krajina nebude žíznit. Všude, kde se dva roky pomalu jen prášilo, tečou potůčky a strouhy. Vysuší-li ale vzácné letošní slunce skalní věže, potom zaslechnu volání písku a šumění bříz, borovic a modřínů, zkrátka vábení krajiny jiné, než bukovojizerské. Je třeba proložit vjemy žulových, mechovitých a mlhotajuplných Jizerek něčím pocitově letním a teplem sálajícím. Není ovšem moc lokalit, kterým – byť velmi dočasně – dám za volného dne přednost před domovskými Jizerskými horami. Vlastně takové místo je jen jediné – OSTROV.

Jet do Ostrova SÁM je trochu sebemrskačství. Lidské i lezecké. Lidské proto, že nemůžete nevzpomínat na svoje blízké duše, kterým byste takovou krásu rovněž přáli vidět, vnímat, cítit – nosem i prsty rukou a především srdcem. A lezecké proto, že na krom snadněji přístupných věží a schůdnějších cest k vrcholům místních pískovcových skal, existuje tolik impozantních, lákavých, jenže obtížnějších lezeckých cest, jež na sólování nejsou vhodné. I s parťákem na laně by to byl leckdy slušný lezecký “boj”. Vy tu ale nejste překonávat sám sebe, natož nějaké pískařské rekordy. Jste tu, protože tu být chcete, potřebujete a tím pádem musíte. Jste tu, protože vás TO zavolalo a vy jste TO uslyšeli, přijeli, a tak se hodí veškerou svou pozornost TOMU upřít a plně věnovat. Tedy….zklidnit se, zapomenout na zmiňované “sebemrskačské” nevýhody a naopak přijmout plný luxus vědomí, že jste tu SÁM.

Být SÁM uprostřed přírody obecně, zejména pak v místech, která k vám vzácně promlouvají, to je čistá meditace tvořivými silami. Jsou to dva současné dialogy, které se samovolně stékají v jeden, pak zase odpojují, aby se po chvíli opět prolnuly a jen si tak byly, pluly kolem vás i vámi samotnými. Jedním z těch dialogů jste VY a PŘÍRODA – jednotlivé stromy či celý ces, pískovcová věž nebo celé skalní město – potom už, napojíte-li se, je to celek: všechny skály uprostřed lesů, kam až oko dohlédne a vy uprostřed toho šedo-zeleného poklidného světa. Vnímáte okolí a máte zřetelný pocit, že ONI ( stromy, lesy, skály ) registrují vás. Těžko se ten pocit sděluje, přestože je silný a srdcem dobře uchopitelný.

Druhým dialogem, který se ovšem záhy stává monologem, je rozhovor vás se sebou samotným. Tím, že v blízkosti není jiná lidská duše ( místa, kudy jsem procházel, byla skutečně zcela a nečekaně liduprázdná ) a nekomunikujete s ní, více si uvědomujete sami sebe. Ne, nejsem EZO, ale od okamžiku, kdy jsem klepal na nebeskou bránu, držel se jejích futer a vůbec se mi nelíbilo, že jsem lékaři vtahován zpět do života, vím, že JÁ nejsem pouze ten člověk nosící moje jméno, chodící po světě v mém těle. Jsem vědomí, zcela bezvýznamné, přesto obrovské díky neoddělitelnosti od čehosi vyššího, jehož jsem součástí, aniž dokážu pochopit jeho velikost. Jsem tu, na světě, vděčný za život samotný, za svoje blízké i za místa, kterými se mohu toulat. Jsem vděčný i tomu svému tělu – coby domovu a dopravnímu prostředku pro moji duši v současném životě – že mohu vnímat tlukot svého srdce, vidět, slyšet, dotýkat se…… A když jsem teď hmotný, ve hmotném těle, co bych si neužil luxusu pocitů, zprostředkovávaných tělem.

Stoupám si tedy na vrcholky skal, kolem kterých procházím: pro vnímání radosti na vyhřátých pískovcových skalních temenech, pro pohnutí z krásy okolní krajiny, pro ostrý dotek zrnitého pískovce na prstech rukou, loktech a kolenech. Pro pocit soustředění při každém kroku, pro zalechtání v břiše při přeskoku z vrcholu na vrchol, pro uslyšení větru čechrajícího malé břízky a borovice uchycené na skalních římsách a v puklinách. Také pro pocit zodpovědnosti, který vás vlídně upozorní, které cesta je pro vás bezpečná a vůbec nevadí, že jste tu sám. Vaše duše je lehoučká, troufla by si vzlínat i těžšími směry, ale posloucháte-li svůj vnitřní hlas, víte, že skrze vás přišly na svět další dušičky, které jsou s vámi rády tak, jako vy s nimi. Proto neriskujete a přijmete na sebe úlohu jakého skalního kominíka, který po zimě vymete zdejší pískovcové komíny, bezpečné to směry k vrcholům.

Přeběhl jsem si věže Schůdnou a Večerní, Frantovu věž. Hradbu hned dvěma směry – krásným komínem, který jsme přelezli už i s dětmi a pak při hraně velmi snadno na vrchol. Vystoupal jsem komínem Komáří věže – rovněž lezené s mými hochy vloni, komínem a stěnkou Komáří stěny. I na Slabikář jsem to vzal komínem, na vedlejšího Blázna stěnou. K vrcholu Čekatele jsem využil cestu vedoucí komínem, ovšem komínově ji nelezl, nebylo třeba, stačí využít jen pravé strany. Na Zdeničce jsem stanul poprvé, podruhé jsem se ocitl na vrcholovém bloku Továrny, který skýtá o málo více prostoru než pro vrcholovou knížku. Několik skal jsem si pro radost slanil, přestože by šlo sestoupit vcelku pohodlně, jako jsem učinil na Bláznu a Čekateli i Zdeničce, Továrně, také Hradbě a Frantově věži. Samé snadné směry, ideální pro jarní rozlézání, bezstresové lezení zaměřené na vlídný prožitek.

Všechno do sebe zapadalo. Počasí, světlo, zvuky, oblaka, vůně, stupy a chyty se samy nabízely nebývale snadno. Tam, kde jsem v minulosti třeba cosi přehlédl a udělal si lezení nevědomky těžší, tam se mi to nasunulo samo do prstů či pod nohu. V takovou chvíli si ještě silněji uvědomujete vděčnost – a důvody k ní nemusíte vůbec pojmenovávat, neboť je to vděčnost všeprostupující a všeobjímající. Celá se spřádá do neviditelného přediva, jež tvoří váš současný život a svět žitý v pokorném vědomí nespočtu dalších vrstev, na jejichž postupné a nekonečné poznávání máme čas, dokud dýcháme.

Video, které ony chvíle ukazuje, nemá asi vůbec šanci cokoliv z uvedeného zprostředkovat tomu, kdo dané okamžiky neprožíval sám, ale budiž, třeba jen pro inspiraci k toulání…..

S vírou v možnost žití života takového, jaký žít chceme, Tom Atom

Napsat komentář

 

 

 

 

 

 

 

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

OLYMPUS DIGITAL CAMERA IMG_0005 IMG_0206 DSC_1434 OLYMPUS DIGITAL CAMERA P1280645 IMG_0028 IMG_0080 IMG_0024 IMG_0033 10032014103 DSC_2309 _a (8)

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement