VEJCE V RAKVI

Jak se rodí nápady a inspirace k výpravám do hor? Opravdu nevím. Lesy a skály si mě tak nějak zavolají. Beze slov. Najednou vím, že musím zmizet pod koruny stromů, mezi žulové balvany a jejich pukliny. Mimochodem, žula je silný energetický zářič, ač se o tom příliš neví a řada lidí utrácí za různé elektronické porichtungy a orgonity. Přitom stačí sklonit se k zemi pro odštěpek žuly s ostrými hranami a nebo vylovit z koryta potoka valoun uhlazený jako vejce….a rázem je tu inspirace k cestě do hor: Vajíčko. Skalka, o které roky vím, pamatuji si, jak jsem kolem ní projížděl na kole, když byla ještě viditelná na frajplace ( nyní ji kryje mladý les ). Cíl je to relativně vzdálený pro pěší chůzi a lezecký objekt okrajového významu. Jeví se skoro jako pošetilost, vypravit se cíleně k Vajíčku a nenechat jej třeba jako zpestření cyklistického toulání. Skalka se ale skrze různé indicie přihlásila o pozornost mému vědomí a já její volání uslyšel.

Sami asi víte, jak to vypadá, když míříte Jizerkami za konkrétní skálou. Máte-li dotek se žulou rádi, potom nedokážete ignorovat přítomnost věží a věžiček, masivů i balvanů ukrytých ve srázech nedaleko stezky, kterou jste se vydali. Znamená to zdržení i výdej energie, cestou odbíhat do svahů a hlotonit se přes polomy, vývraty i prořezané smrčky ponechané na podrostu svému osudu, připomínaje padlé vojáky. Vracíte se do míst, která důvěrně znáte, ale nemůžete si pomoci. Stejně víte, že pokaždé, když do hor dorazíte, jsou jiné. Jednou lesknoucí se deštěm, podruhé vyprahlé suchem, s jarem svěže zelené, s podzimem barevné. Nebe nad Jizerkami nabízí nespočet dalších variant a tak vám, ležíce na vrcholu skály, jednou plují nad hlavou nadýchaná oblaka, jindy se rychle zapíšete do knížky, jíž vám trhá vítr z rukou a mizíte do závětří. Nepovažuji proto různé odbočky ze zvolené trasy za ztrátu času v pravém smyslu slova. Vždyť i trasa sama o sobě je proces, který se utváří až během svého děje.

S vědomím takto chápané variability plánu, odbočil jsem z Nové poutní cesty na Divoký okraj. Dvakrát jsem si jej vylezl v minulosti. Jednou Vánoční spárou s Lubošem, za chladných předjarních dní. Dřina to byla. Později sám, za lednové metelice, Náhorní cestou s prackama tak zmrzlýma, že jsem ani vrcholovku ze sněhu nevyhrabával. A teď? Výjimečně teplý den letošního chladného jara, rychle letící bílé mraky na azurovém nebi, ptačí zpěv, hučení Štolpichu a já hlemzdající se Zvonivým komínem, mokrým, kluzkým, úzkým. Ve vrcholové schránce čekalo překvapení v podobě nové vrcholové knížky se zajímavým, v jiných oblastech vcelku běžným, počítadlem přelezů jednotlivých cest. A ještě jedno překvapení – byl tu můj obvodní doktor. Hned jsem se mu ozval SMSkou, odpověď byla vtipná: vzhledem k tomu, že jsem kde jsem, dělá si u mě v systému značku, že jsem zdráv…..

Taktéž odbočení k Rakvi by se dalo chápat jako zacházka z vytyčeného směru. Ale výhled Malým Štolpichem k Hejnicím za to určitě stojí. Rakev jsem si vyšel dvěma protilehlými cestami – Vnitřním komínem a NCčkem, ale hlavně jsem sestoupil do útrob Rakve mezi žulové lupeny, do soustavy komínů a slují s nadrolenou hrubou drtí. Slunce probleskovalo puklinami nad hlavou a pocit zde překvapivě vůbec nebyl stísněný.

Po několika chvílích v útrobách skály jsem se vydal z Rakve za sluncem – což je i název jedné zdejší cesty – a pak už hurá na Vajíčko. Poslední duben, magická čarodějnická noc před námi a v lesích pořád ještě relativně vysoká, upěchovaná vrstva sněhu. Šlapal jsem po urolbované sněhové čepici kryjící silničku na Hřebínek a dále směrem k rozcestí pod Ptačími kupami. V místě, kde se otevře výhled jak k Ještědu, tak i k Zadnímu Divočáku a na část Frýdlantska, jsem seběhl pár metrů pod silničku k Vajíčku, tolikrát už míjenému, ale nikdy mnou nenavštívenému a nevylezenému.

Pro výstup jsem si vybral cestu nejmenšího odporu. A jelikož moje teoretická příprava nebyla valná, zbytečně jsem nesl na zádech lano smotané do panenky. Předpokládal jsem totiž, že na vrcholu bude slaňák – omyl. A tyčku, spíše tyčinku, na vrcholovou schránku, bych nepoužil ani kdybych vážil 15 kilo. Ale zpět ke zvolené lezecké cestě, nesoucí jméno Červencová: klasifikována je za III, jenže nechtěl bych se s takovýmto úsekem potkat někde ve dvaceti metrech. Nakročení do stěny je jasné, přes luxusně velký stup a solidní chyt na pravačku se vytáhnete k pecce, po které sáhnete levačkou, uchopíte ji jako bočák. Přidáte po jednom kroku oběma nohama a rázem byste měli být v pohodičce na výrazně se uklánějící plotně vedoucí k vrcholu. Tady je ale onen šotek, pro který bych nechtěl obdobný “boulder” někde uprostřed vysoké stěny. Stojíte dobře, žádné extra velké nároky ani na sílu ani na techniku, ovšem před vámi je značně rozchroustaná, sypavá a drolivá plotna s ostrůvky mechu. Za co špetkou prstů zaberete, to si můžete nasypat do kafe nebo do očí, to pokud se chytáte přímo nad sebou. Naštěstí jste ale nízko, odskočit by se dalo a tak se navalíte na oblinu, ruce i nohy víceméně na tření, dva kroky s přísuny špičky po stěnce a už si vykračujete jako pán na vrchol, vzpřímeně, bez rukou. “Takový kvak!”, řeknete si, ale zážitek i požitek má umí naservírovat dostatečný. Navíc, jsem-li někde poprvé, vždy cítím vděk. Jak se píše na Odříškovi: “Na co nemáte dnes odvahu, na to nebudete mít zítra sílu!” a já dodávám, že nemusíte mít ani čas a možnost….

K sestupu jsem využil, když už tedy ( a dobře tomu ) zde slaňák není a chroupavo-drolivou Červencovou cestou to bylo nemyslitelné, cestu JZ hranou, která je pro návrat do vřesovitého podrostu komfortní. Více se mi tu podnikat nechtělo, jen posedět a chvíli poslouchat zvuky jarního lesa. V nejlepším se má přestat, říkal jsem si. A cesta dolů nadivoko lesem a následně Rauscheckovkou cestou šněrující ještě bezlistými bučinami, nabízela skvostné výhledy k Přednímu Divočáku a Švédské věži, níže pak na Ferdinandov a Hejnice. Dobře se později večer sedělo s rodinou a sousedy na zahradě u ohně….

S přáním konečně teplejšího jara ( ale nezoufejme si a buďme vděční za dostatek vody )

Tom Atom

Napsat komentář

 

 

 

 

 

 

 

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

hdr OLYMPUS DIGITAL CAMERA IMG_0046 IMG_0046 IMG_0023 20170409_153557 102_0310 OLYMPUS DIGITAL CAMERA hdr img_2002 19c IMG_0207 1

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement