SPOLKNUTI LESY aneb OPOJENÍ Z ODPOJENÍ

Jásavě zelené jsou květnové dny v Jizerských horách. Jen letos přišlo žlutozelené mihotavé světlo do bukových lesů o poznání déle. Oč bylo čekání delší, tím silněji jarní probuzení horských lesů vnímáte. Máte-li navíc možnost neopouštět prozářené a ptačími hlasy rozezpívané bučiny po takřka tři dny a dvě noci, hlavu složit v malebné boudě na doslech od hučícího Černého potoka, v jehož vodě se umýváte a rovněž z ní vaříte, odpojíte se od všech sítí – telefonních, elektrických, od pracovního kolektivu, potom je vám umožněno žít svůj sen.

Po dlouhých dnech a týdnech dešťů, chladných večerů a ještě chladnějších rán, plujících mlh a skučícího větru, nadešel víkend vcelku přívětivý. Květnové slunce má svou sílu a jakmile se rozzáří nad krajem, mokré hory rychle schnou, lesy se provoní. Rázem je pozdní příchod jara zapomenut.

Vyrazili jsme tedy více oblečeni, než bývalo za posledních květnů zvykem, ale plni naděje, že tři dny nám v rokli pod Nosem a Frýdlantským cimbuřím neproprší. Skutečně tomu bylo tak, na ohýnky mohlo dojít, stejně tak na výstup prudkým srázem k památce M. Machoviče umístěné ve stěně Dolního Hlídače Koutu. Bylo třeba tam zajít a po loňské návštěvě Kazatelny s Čihulovou památkou si doplnit lekci z jizerskohorské lezecké historie, která se Liščí boudy, našeho dočasného místa pobytu, niterně dotýká.

Sousední Střední Hlídač Koutu nabídl celé naší výpravě – kromě nešťastné Arcy – možnost bezpečně vystoupat ( i bez lezeckých cajků ) na prostorný žulový vrchol, rozhlédnout se po okolních bučinách a směrem k údolí. S hochy jsem tu už byl, děvčata stanula na temeni Středního Hlídače poprvé.

Jste-li v oblasti Hlídačů a zajímá vás historie neobyčejně obyčejného jizerskohorského života, dohledáte i památku U Pánaboha, místo, kde se kdysi svážeči dřeva pomodlili, než se spustili s těžkým nákladem za sebou ( i v srdcích, zda svoz dopadne pro ně dobře ) k údolí. Za svého života s jistotou pamatuji již tři verze postupně obnovovaného pomníčku patřícího k těm opravdu původním a v mých očích smysluplným.

Krom jasného cíle výpravy ale bylo cílem nicnemusení, nedělání, nehledání, jen obyčejné bytí uprostřed chrámu lesa. Dotek s kůrou stromů, žulou, vodou Černého potoka. Naslouchání ptačímu zpěvu, bublání a klokotu vody v balvanitém korytě i bzukotu čmeláků ve vřesu. Čas v Mločím království se jakoby zastavil, přesto plynul, prostě, nevtíravě, pokojně.

Pokud budete mít někdo chuť, atmosféru místa a okamžiku vám zkouším, ač vím, že je to nemožné, přiblížit ve videu, pocitovém a vlídném, ve kterém se toho příliš neděje, což je přesně to, co jsme chtěli uprostřed hor a lesů prožít….

S přáním, aby lidé zůstali lidmi, svoboda svobodou, lidský duch lidských duchem, Tom Atom

Napsat komentář

 

 

 

 

 

 

 

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0053 2 z10 z (2) DSC_1124 IMG_0063 108_9651 IMG_0102 27624987_10208275080795305_3973210036353308132_o IMG_0027 IMG_0155 OLYMPUS DIGITAL CAMERA IMG_0235

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement