…co nelze koupit…

Zvláštně křehká svoboda letošního července nedovoluje prožívat naprostý letní klid. Pro nevakcinované je návrat do práce po dovolené s otazníkem, zda je vůbec kam. A dovolená samotná by v případě, že bychom zvolili zahraničí – což jsme moudře neučinili – generovala další potíže jako různé karantény, omezení, šťourání čímsi v čemsi a jiné roztodivné nástroje šikany zdravých lidí. Nevadí, svoboda je stav duše a hory i lesy místem pro svobodomyslné. Červencové deště sytily potoky a vlhko v lesích svědčilo houbám.

Pocestovali jsme po vlasti naší a víc a víc si uvědomovali, že železná opona opět roste. Tentokráte není z ostnatého drátu, ale z injekčních jehel a v duchu moderní doby vyztužena rovněž virtuálními konstrukčními prvky, jako jsou různé aplikace v těch šílených vynálezech jménem mobilní telefon, jenž tolika lidem změnil život – nejprve se jevilo, že k lepšímu, ovšem šotek v té krabičce zakletý brzy způsobil odcizení lidí od sebe navzájem, neboť člověk zaměnil pohled druhému do očí za čumění do displeje a komunikaci tváří v tvář za posílání neosobních vzkazů.

Lidé jsou obráceni proti sobě navzájem, začínají se nenávidět kvůli něčemu, co ani není schválené, odzkoušené a ( na pouhopouhou výjimku a bez nároku na odškodné v případě způsobených potíží ) je to vpravováno do lidských těl. Ti, kdo se onomu nevratnému kroku brání a chtějí chránit i své děti, jsou označováni za blázny. Dle médií by takových bláznů, nedouků nevzdělaných a idiotů mělo být čím dál méně a tupost by jim neměla dovolovat ani život na úrovni primátů. Ovšem dobré je, že realita je opět – tradičně – jiná, než jak ji tvoří, chrlí a instaluje propagandistická mašinerie. Potkali jsme spoustu lidí, kteří odolávají, kladou odpor, odmítají riziko chemického koktejlu – a světe div se, nejsou to polohovada – naopak jde o lidi velmi přemýšlivé, se všeobecným rozhledem a konceptuálním vnímáním reality. Mají vztah k přírodě, zemi, rodině. Očekávají, tak jako my, nejrůznější útoky, tlaky, šikanu, ale věří v dobrý konec a nenechají se vůbec snadno zastrašit, natož koupit za kecky a iphone. A světe (ne)div se, neočkovaní mají více pochopení pro očkované, než naopak.
Osobně ctím svobodu a trvám na právu každého, aby se rozhodl sám a rozumím argumentům obou stran, jež jsou – místo diskuze – rozeštvávány.

Chodíme do lesů, veverky po nás žádné testování nechtějí. Nohy smočíme raději v potoce než chlorovaném koupališti. Místo kina sledujeme večerní nebe, namísto koncertní síně si lehneme pod koruny stromů a posloucháme šumění listů, zpěv ptáků ve větvích a cvrkot cvrčků v trávě. Posedíme u domu a jen se díváme k lesu, obejdeme zahradu, zaradujeme se, kde co vykvetlo, narostlo a uzrálo, uvaříme v kotlíku nad ohněm. Nejlepší věci na světě nejsou placené, ani je nelze koupit, není k nim třeba povolení psychopatů, kteří si službu národu pletou s vlastnictvím lidí a jejich osudů.

Smědavská věž, kam jsem se po pěti letech vydal, vědom si tehdejšího rozhodnutí, že sem se jen tak nevrátím, mi připomněla tu tragikomiku lidské společnosti. Pět let….a ona, neměnná, tu v zeleni lesa nehnutě stojí. Dle zápisů ve vrcholové knížce se sem takřka nechodí. O pár set metrů níže to vře, lidé už nežijí tak, jak žili před pěti lety. Temná můra zalehla lid. Pět let v životě člověka a pět let v životnosti skály – nepoměřitelný rozdíl. A lidský život, přestože tak krátký a prchavý, si lidé sami sobě kazí. V tom vlaku nepojedu a čím více budu vytlačen mimo společnost, tím lépe. Sedíce vysoko nad krajem, sledoval jsem mraky kupící se nad západním obzorem. Arca čekala pod skalou a zlobila se, že jsem zvolil hned tři cesty k výstupu. Nemá ráda, holka chundelatá, když kamsi stoupám, kam ona nemůže.

Arca má své důvody, proč léto nerada. Jednak je na ni vedro a pak, její milí človíčkové se kamsi rozutíkají. Tu děti na pár dní kamsi, jindy dospělí. Ona nás má ráda všechny pohromadě. I houbaření vypadá v Arčině podání jako hlídání stáda, přestože není psem ovčáckým, ale brakýřem. Běhá od jednoho z nás ke druhému a spokojená je jen tehdy, když jsme blízko u sebe. Truchlila, když děti odjely s Evčou kempovat. Nežrala mi, chodila si lehnout na jejich postel, hledala je. Ovšem při návštěvě hejnického basecampu to své nežraní otočila naruby. Vypucovala misku dvakrát rychleji než Pancho a Yokina a já byl rázem v podezření, že ji trápím hlady.

Červenec utekl mezi prsty. Svobodně. Křehce svobodně. Přejme si co nejvíce svobody pro sebe, své blízké a nevnímejme ji jako něco, co nám bude kdosi milostivě dávkovat. Nerad bych, aby k tomu došlo, ale o svobodu se musí i bojovat………..Tom Atom

Napsat komentář

 

 

 

 

 

 

 

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

DSC_2463 IMG_0058 IMG_0338 IMG_0024 IMG_0100 IMG_0126 IMG_0091 IMG_0033 IMG_0014 IMG_0022 DSCN3927 OLYMPUS DIGITAL CAMERA DSC_2414

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement