Být tady rád….aneb Jizerky za babího léta

Letošní počasí o letních prázdninách snad řídil ministr školství, aby ještě více omrzel dětem návrat do ústavu…počátkem září se totiž nad Jizerskými horami rozprostřelo nefalšované babí léto. První lístky v korunách buků počaly ztrácet svoji zeleň, voda v potocích jiskřila odrazy slunečních paprsků, kterých za červenec a srpen příliš nebylo. Za takových dní je radost být v horách – na bezcílné toulce i na houbách, pěšky i na kole a také se ještě ponořit do chladných jizerskohorských vod, jež kroutí prsty u nohou – ale krásně!

Na díry v prodrbaných kalhotách patří záplaty, díry na dětské duši prostřílené začátkem školního roku se hodí záplaty ve formě co nejpříjemnějších zážitků, aby smutné a radostné chvíle byly v rovnováze. Nejen děti to potřebují, sám to cítím….a rovněž pamatuji ze svých školních let. Řekne-li se “poslední den prázdnin”, vybavím si sám sebe takřka plačícího ve vaně, kterak ze sebe neochotně drbu letní “špínu”, do které se – jakožto do důkazu uplynulých dnů svobody – zhmotnily všechny příjemné okamžiky: chození bos, lítání po loukách a lesích, výhledy z korun stromů a vrcholků skal, rybaření na pytlačku, táboráky i malé tajné ohýnky, pozorování plujících mraků i hvězdného nebe. Potom střih, klapka, a tradá do školy. Crrrr – zvoní! Postavit se na povel, sednout na povel, jíst v přesně určený čas, na záchod jít v určený čas. Rozvrh hodin s menšinou toho, co mě zajímalo. Nedostatek pohybu, volnosti….a zrovna v čas, kdy vzduch prvně chladí v nose při nádechu a stromy se počínají barvit….

Nebylo na škole všechno zlé – třeba tělocvik nebo cesty domů s partou, to šlo….čas mezi příchodem a odchodem se tak nějak přežil a s postupem školního roku pozvolna přicházel návyk, smíření s tím, co je systémem dáno, nastaveno a tak se to plní, protože to tak je. Raději o tom nepřemýšlet.

Dětské oči prozradí ještě více, než oči dospělého. Mají jiskru, dovedou se smát a stejně tak je na nich vidět, když vše není, jak má být. Potom je nejlepší zmizet do Jizerskohorského Duševního sanatoria, jak našim milým horám říkám. Nechat pozitivní sílu přírody proudit do srdcí i duší, nabíjet každou buňku těla. Ledová voda smyje chmury, vyzkouší charakter….výhledy ze skal dají nadhled nad lidským pinožením. Letos ale ani jizerskohorské přírodní léky na návrat jiskry do dětských očí nezabraly. Jiskřičky zablikaly a zase pohasly….a tak jsme se rozhodli ( po pár dnech nového školního roku ), že zkusíme ty naše dva plamínky, kluky – dvojčata, nechat rozhořet někde jinde, kde se jim snad i ty jiskry do očí vrátí. Držte jim palce. Jasný plamen potřebuje čerstvý vzduch, tak ať k nim může proudit… A nejde jen o děti, jde o každého z nás.

Obecně vzato, nemá právo být nespokojen ten, kdo se nesnaží sám chod věcí změnit. Mějte tedy všichni odvahu řídit se svým srdcem a svědomím, nikoliv nařízeními “lidí” bez srdce, pro které je svědomí čímsi zbytným. Žijte naplno a radostně, věřte v dobrý konec…..přijde!

Tom Atom

Napsat komentář

 

 

 

 

 

 

 

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_20161129_142832 IMG_0048 IMG_0101 IMG_0055 IMG_0084 IMG_0005 IMG_0078 102_2766 IMG_0008 101_9317 IMG_0157 IMG_0029 IMG_0205

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement