Krásná malá smrt

Podzim – dneškem začínající – nezaměnitelně zavoněl v lesích….spolu s ním nabíráš do nozder chlad pozdnějších rán a dřívějších večerů. První listy zlátnou, červenají a hnědnou. Buky, javory a jeřáby, jasany a duby…Za takového dne, kdy není ani zima ani teplo, sucho ani mokro, jsem se vydal na Stržák k Uhlířově čapce, užít si nadcházející podzim – krásnou malou barevnou smrt.

Cestou jsem intenzivně vnímal proměnu zářijového lesa. Na podrostu přibylo spadaného listí, na světlo se derou muchomůrky červené i zelené – jen si vybrat, za pomoci kterých z nich projít skrze Bránu. Vyhoupl jsem se na stupňovitou Panenku, na níž jsem měl pytel ze zimy, kdy ledový škraloup nedovolil druhý výšvih, poměrně vysoký a s nutností přidržet se za krystal, než dosáhnete do vodorovné pukliny, abyste v ní zaklínili pěst. Navíc je nutno opět bezpečně slézt, slaňák zde není.


Sousední Hradby připomínají obří žulovou stavebnici a rovněž Uhlířovka při pohledu z náhorní strany působí jako výtvor hravého obra umně skládajícího kameny dohromady.

Byl jsem tu sám, tudíž k vrcholu jsem vystoupal Dříčákem. Kdo chce dolů slaňovat, musí legendárním komínem lano táhnout za sebou vzhůru, smotané do panenky na zádech by znamenalo, že do komína nevejde. Z dnešního pohledu to není cesta nikterak náročná, ale zabrat musíte, abyste se ukloněným komínem vysoukali těsně pod vrchol a pak už snadno došli ke kříži. Letošní rok je vlhký, a tak i v trhlinách poblíž místa, kde vás komín vytlačuje ven, rostou trsy bujné trávy.

Nebem se sunula šedá těžká mračna, ale na chvíli se ta deka protrhla, aby slunce zasvítilo na Jizerky a snad mi i zpříjemnilo jinak poměrně chladné chvíle na temeni skalní bašty mezi bukovými lesy, s vrcholovou knížkou – tou nejlepší skalní literaturou – v prokřehlých rukách. Rád načítám údaje z vrcholovky – kdy byla vložena a kým, od kdy se datují její nejí nejstarší záznamy, kdo tu naopak byl jako poslední přede mnou a kdy. Jak rád bych pročetl zápisy od prvopočátku, kdy první člověk stanul na vrcholu do té doby nedotčené skály….historické knížky jsou ale řádně uloženy, některé – bohužel – chybí. K zápisu staršímu než kam historie této konkrétní knížky sahá, jsem se přesto dostal. Díky Martinovi, jemuž směřovaly moje myšlenky od větrem mírně pohupujícího se kříže. Já tady, na vrcholu skály i blaha, on tam, kdesi, v nemocnici….daleko od stromů a potoků, skal… Poslal jsem mu pozdrav a vrátila se vzpomínka včetně dokumentace….

Chvíli jsem pobyl nad hypnoticky se vlnící a pohupující zelenou hladinou bukového moře, už bez myšlenek a pocitů, prázdný, aby bylo místo pro klid a harmonii předávanou horami. Prudce se ochladilo a přišel čas k návratu z výšin na pevnou zem. Pod náhorní stranou, kousek od místa, kam slaníte, přibylo ohniště. Nevím, jaký tvor jej zde zřídil, ani po sobě neuklidil. Přesně kvůli takovýmto “přírodňákům” hory trpí a nechtěl bych se dožít toho, že my budeme trpět v důsledku zákazů a omezení, protože se pár ocásků neumí chovat…tedy opět a znovu: co přineseš do lesa, to zase odnes a chovej se tak, aby ( kromě případného zápisu ve vrcholové knížce ) po tobě nezůstalo na skále, pod ní, jinde v lese a horách a obecně v přírodě, nic. Jako bys tu nikdy nebyl….

S přáním posvátného klidu, míru a čistoty v lesích, Tom Atom

Napsat komentář

 

 

 

 

 

 

 

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

100_2010 IMG_20150110_140153 IMG_0018 101_9305 20170409_141859 OLYMPUS DIGITAL CAMERA IMG_0256 102_2827 IMG_0003 IMG_0011 DSC_0108 IMG_0044 IMG_0094

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement