LISTOPADOVÁ STÍNOHRA

Jizerské hory tvořily hranici dvou odlišných světů, oddělovaly mlhou zahalenou českou kotlinu od sluncem ozářených severní svahů a krajiny pod nimi. S Ondrou jsme pro páteční výpravu zvolili Zahradní stráň, kam se sluníčko opíralo a na žulových plotnách kouzlilo stínohru stromů i naše lanem spojené “duchy” stoupající k vrcholkům skal. Malá plotna, Žlutá stěna, Ametyst, Zahradní masív, Stojka – vše za postupné proměny od šmolkově modré oblohy přes oranžový podvečer s dlouhými stíny buků až po měsíc zářící spolu s prvními hvězdami nad ztmavlými lesy. Požehnaný čas vysoko nad lidským šílenstvím….

Trošku nám to trvalo, zase se sejít a něco společně vylézt. Ale vše si běží dle svého řádu a jak známo, na to, co má svou cenu, je dobré si chvilku počkat, aby prožitek byl posílen ještě o těšení. Páteční dopoledne svedlo moje a Ondrovy kroky dohromady na Ferdinandově, odkud jsme vyrazili do prosluněného labyrintu balvanů, skal, ploten a šedých bukových kmenů.

Les voněl suchým vřesem a ve stinných místech za balvany dýchal do jinak teplého dne chladem skrytým do spadaného listí. A ukloněné plotny? Přivoníš-li k nim, ucítíš nezaměnitelnou jemnou vůni šedozelených lišejníků. Tam, kde stéká voda zase vystupuje skrze mechové polštáře odér vlhké hlíny. Horský les je zkrátka místem, které lze vnímat ve své bohatosti i se zavřenýma očima. Jestli je místo, kde si to uvědomuji nejsilněji, je to právě zde. Nezáleží přitom, jaké je roční období. Stačí lehoučký závan směsi místních lesních vůní a čichová paměť mě přenese dobrých takřka sedm let zpět, do květnového dne, kdy jsme s Lubošem stoupali na Jeskynní plotnu Kyliho cestou. Skály se tenkrát doslova napily slunečních paprsků a odpoledne už sálaly teplem v zatím ještě chladném pozdně jarním čase. Termika nesla vzhůru podél stěn námi uloupnuté lišejníkové šupiny a suché kvítky vřesu, ve zvětralejší pasáži se z puklin kamenného obra linuly sotva znatelné tóny síry, které lze ucítit při opracování žuly nebo když křísnete kamenem o kámen….

Vybaví se mi i horký červencový den, za kterého jsme s Kristýnkou a Lubošem prošli Zahradní cestu. Údolí se peklo v letním žáru, ovšem bukovým lesem proudil lehký větřík. Šli jsme nalehko, nikam se nespěchalo. Silné TADY A TEĎ, naladění na přítomný okamžik, sebe i okolní přírodu ve své neoddělitelnosti a celistvosti….


Zpět ale k současnosti: Ondra nás nasměroval k Malé plotně, jež jsme si vylezli cestami Jizerská melta ( linie pak pokračuje svou královskou pasáží na Velké plotně, jak známo ) a Pozdrav ze Skaláku. Čím výše jste, tím jsou krystaly větší a plotna položenější. Ani mokrý mech nad prvním kruhem nám nekazil radost z vertikálního pohybu. Já na druhém si užíval komfort bezpečí, moc jsem toho letos s lanem a parťákem nenalezl a tak jsem se radoval z možnosti opět si přelézt něco těžšího, zase si přivyknout obtížnějším krokům, menším chytům, odlišným pocitům než při sólování nějaké té trojky.

Dalším lezeckým zastavením byla Žlutá stěna, impozantní výtvor Pana Architekta. Nejsem si jist názvem cesty, snad Pěkná za V. Mělká spárka v mírně rozchroustaném nástupu vypadala snadně, nakonec byla nejtěžší pasáží cesty. Požitkové je přelezení malého převisu a zejména pak “pochod” při oblé hraně k vrcholu. Za mě skvost – polohou, lezením, vjemy skrze všechny smysly.

Ondra se pak vyřádil na Ametystu, skalce ve tvaru pyramidy, těsně pod Žlutou stěnou. Však Bohatýrská trilogie a Romboedr, který je dokonce za VIIb, mají svou cenu…

S postupně klesajícím sluncem se prodlužovaly stíny a ve chvíli, kdy se vršky okolních hor zbarvily do oranžova, stáli jsme pod Zahradním masívem, kde jsem si za Ondrou vyšel Divadelní cestu s ohromnou peckou na polici pod kruhem a hryzavou spárou protínající převis. K západnímu obzoru už jsme z vrcholu nedaleké Stojky shlíželi po západu slunce. Čas tichého zastavení vysoko nad tmavnoucími lesy a rozsvěcujícími se okny lidských obydlí pod horami. Za svitu čelovek jsme sešli do údolí, podání rukou – jako předtím několikrát na vrcholcích skal – a jeden požehnaný den spěl ke svému závěru…

Přeji všem, aby dokázali být VYSOKO NAD lidskými nesmysly, tolik se množícími, neboť Zlo bobtná, přitápí pod kotlem, rozeštvává lidi, kteří stejně ve své podstatě – krom psychopatů – touží po klidu, míru a harmonii. Vnímejte a řiďte se srdcem. Tom Atom

Napsat komentář

 

 

 

 

 

 

 

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

20170304_153511 27540406_10208275070955059_5352466301941789441_n DSC_2391 IMG_0025 IMG_0006 DSC_0359 IMG_0001 IMG_0062 IMG_20160421_170818 479 102_2579 IMG_0176 DSCN3958

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement