JIZERSKOHORSKÉ SKI

Lyže mě provázely životem od nejútlejšího dětství, aby také ne, když Zásada byla malým zimním královstvím, kde se sníh objevil někdy už koncem října, spolehlivě ležel od listopadu do března a někdy to přetáhl až k polovině dubna. Pamatuji i prvomájovou lyžovačku. Kdeže takové zimy jsou….

Náš dům, protože stojí kousek od místního vleku, býval základnou i dalších zásadských dětí, aby nemusely nosit lyže a batoh s lyžáky přes půl vesnice nebo dokonce přes Zásadu celou. A tak jsme se u nás přezuli a v přeskáčích přešli – či na lyžích přebruslili – k lesu a jím jsme to šmikli k dolní stanici. Vidím-li z okna naše děti takto samotné vyrážet na sjezdovku, všechno se mi vybavuje. Jen bylo vše obyčejnější – lyže, boty, …helmu neměl nikdo. Kopec jsme si ušlapali, rolba se objevila až později ( nejdříve vlekaři pracně a skoro marně opravovaný starý Kassbohrer, který víc stál než fungoval ).

A propos – helmy. Zejména jejich absence na hlavách malých divočáků byla důvodem, proč se nesmělo jezdit lesem. Stejně se jezdilo a neznám dítě, které by to nezkusilo. Předešel jsem tedy choutky kluků, které jim koukaly z očí: až tu nebude táta a máma, zkusíme to lesem….jasně, ale ono je třeba dobře vědět kudy. Okolní lesy jsou plné potoků, skal, žulových balvanů, mokřadů. Raději tedy s dětmi trasu projet. Naše děti se v místním terénu dobře orientují z výprav pěších, houbařských, pejskařských i cyklotoulání. Ale zima krajinu promění, sníh uschová kameny, potoky při oblevě se nasytí, rozvodní, změní koryta. Je dobré děti provést záludnostmi a zároveň jim ukázat, že sněhu není tolik, aby se vyplatilo hledat dobrodružství v lese. Za posledních zim je sjezdovka nejen bezpečnější, ale skýtá i lepší svezení, ačkoliv – přiznejme si – jízda lesem má své nesporné kouzlo. A kdyby přeci jen na tajňačku do lesa skřítci zmizeli, vím, kde je hledat…

Běžky, to už není tak docela můj šálek kávy, ač na nich umím ( jen fyzička schází ). Dlouho trvalo dětem i Evičce, aby mě přesvědčili, že bych měl s nimi vyrazit do stopy. Přitom na běžecké tratě to máme stejně daleko od vchodových dveří, jako na sjezdovku. Míra Princ, můj spolužák ze Základní školy a hlavně kamarád, najíždí krásné stopy po okolí. Ovšem – Míro, promiň – až výprava na Jizerku a do jejího okolí mě, běžkařského lempla, motivovala k nazutí běžek. Děti zářily nadšením a těšily se, že sebou budu tlouci po zemi. Stát na běžkách mě totiž nikdo z nich neviděl. A tak bylo možná pro ně zklamáním, že se tak neděje a běžkuji obstojně. Vlastně u bufetu – s orosenými brýlemi a vidinou piva – jsem nedobrovolně při snaze o rozepnutí vázání vytlačil do sněhu otisk mého pozadí.

Než jsme se u kiosku na Promenádní najedli, změnilo se sněžení v déšť. Během chvíle jsme byli durch a protože jsme byli zrovna nejdále od auta zaparkovaného na Mořině, chvíli jsme si v mokrém oblečení pobyli. Děti to zvládly statečně a já, milovník temné ponuré podoby Jizerek, jsem si to vyloženě užíval. Tiše plynoucí temné vody, šedá hustá mlha, hory takřka bez lidí….a proto jsem ani příliš nehudral, že na běžky už nikdy…asi se zase nechám přesvědčit. Zejména pokud bude takhle krásně hnusně. Smeknout musím rovněž před svojí ženou, která ( zcela bez mé účasti ) naučila děti obstojně jak klasiku, tak bruslení, vtiskla jim radost z klasického lyžování, pročež budoucí výpravy se nemusí omezit na krátké kolečko kolem hnoje a můžeme zorganizovat třeba přejezd Jizerek, který se nám již honí hlavou. Evi, díky!

Všem přeji, aby se jim dostávalo, po čem jejich srdce touží….

Tom Atom

Napsat komentář

 

 

 

 

 

 

 

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

IMG_0265 DSC_2987 (2) 10032014122 IMG_0026 OLYMPUS DIGITAL CAMERA 102_0173 IMG_0039 VIRB Picture 20170304_154633 102_2825 20170415_123359 IMG_0048 IMG_0134

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement