KLUK Z HOR

Posted in Nezařazené 1 Comment »
KLUK Z HOR

Čím víc je mi let, čím déle se harcuju po světě sem a tam, tím méně potřebuji k životu cokoliv, co zavání nějakou prestiží a snobstvím. Nejcennější věci nejdou koupit za peníze, nedostane je pod pultem, ze známosti. Svoboda, čas na své záliby, možnost být tam, kde vám je dobře při činnosti, která vás baví, s lidmi, na nichž vám záleží. A nebo naopak sám, jen se sebou a luxusem času na své myšlenky. To jsou ty nejdůležitější okolnosti, které činí život krásnými. Samozřejmě nesmíme opomenout zdraví vaše vlastní i všech vašich blízkých duší.

Dlouho odkládaná výprava za FRANTIŠKEM

Posted in Nezařazené No Comments »
Dlouho odkládaná výprava za FRANTIŠKEM

S lezením nemám spojené žádné cíle. Ještě abych měl, já, nelezec. Ale jistou motivaci mám. Kdysi dávno, před lety a lety, mi v rukou přistál – a už nikdy neodletěl – knižní horolezecký průvodce Jizerských hor. Tehdy jsem mu nevěnoval pozornost z pohledu topografie skal, schematických plánků, lezeckých cest. Jen jsem s chutí schroupl kapitoly o historii lezení. Ale už tenkrát jsem se zasnil, jaké by to asi muselo být, ze všech těch skal se rozhlédnout po kraji. Rovněž v místopisu si libuji, od dětství jsem rád čítával v mapách a kde jsem zmerčil nějaké zajímavě znějící místo, už mě to tam táhlo. Nemohl jsem tedy v horolezeckém průvodci – přestože nelezec – vynechat dvojstranu
s abecedním rejstříkem zdejších žulových skal.

ÚNOROVÁ ZMIZENÍ aneb JIZERSKOHORSKÉ SOCKY

Posted in Nezařazené No Comments »
ÚNOROVÁ ZMIZENÍ aneb JIZERSKOHORSKÉ SOCKY

Únor….je nošením dříví do lesa připomínat, jak mrazivé bývaly únory za mého dětství. Meluzína hnala sníh do očí, bílá tma vířila v burácejícím vichru. Teplota klesala hluboko pod nulu. Maminka nám mazala zip na poděděných východoněmeckých botách indulonou, abychom zamrzlé zdrhovadlo se sestrou ve škole rozepli. Šálu přes pusu a mazej…. Na vleku to svištělo ostošest, vlekaři nás naháněli, abychom neprovozovali něco, čemu se říká dnes freeride. Zkrátka švihli jsme to na lyžích do lesa a tam to pálili mezi stromy a skalami, přes zamrzlé potoky a zasněžená žulová balvanitá moře, dolů na louku za nástupní stanicí vleku. Kupodivu se tu nikdo nezabil, ovšem z dnešního hlediska dospělého jedince vím, že andělé strážní drželi pohotovost a koruny buků jich musely být plné. Nejspíš se skrývali i pod větvemi smrků svěšenými tíhou sněhu k zemi.

JIZERSKOHORSKÁ RAKEV

Posted in Nezařazené No Comments »
JIZERSKOHORSKÁ RAKEV

Mít tak jednou ze své rakve výhled jako z Rakve jizerskohorské, té žulové, ve svazích Malého Štolpichu! To by bylo spočinutí! Ne, nechystám se umírat, ale jak už jsem tu zmiňoval staré moudro, je dobré být si své smrtelnosti vědom. Nutí vás to mít své záležitosti v pořádku a zároveň pohání k tomu, abyste prožívali to, co si přejete stihnout prožít. Potom ani zdánlivě nepříznivé počasí není důvodem k tomu, abyste zůstali zalezlí doma. Chcete do hor? Tak běžte! Za deště a sychravých dní jsou také krásné, jen jinak. A když na kraj padne bílá peřina, to už vůbec nejde ignorovat neslyšné – a o to vemlouvavější – volání Jizerskohorského duševního sanatoria.

ULOVENÝ DRON a LEDNOVÉ LIDUPRÁZDNO

Posted in Nezařazené No Comments »
ULOVENÝ DRON a LEDNOVÉ LIDUPRÁZDNO

Není to tak dlouho, co jsem seděl u youtube nad videi se záběry hor z dronů. Je to krása. Všichni, kdo se škrábeme na vrcholky skal za výhledy, jenž patří jinak jenom ptákům ( a místy – dle hovínek na vrcholových platech skal – i kunám skalním ), známe ten okamžik, kdy se srdce skoro zastaví radostí nad pohledy, které jsou z přítmí lesa nemyslitelné. Pro mě osobně je to nejhlavnější důvod lezení. Ovšem záběry z dronu přidají další rozměr….přiblížení nad koruny buků ke skále, přelet nad vrcholem, na který právě dolézají – v dobrém smyslu slova – pošetilí lidští podivíni…. nebo stoupání dronu podél stěny vzhůru. Vizuálně dokonalé. ALE…

VZPOMÍNKA NA BABÍ LÉTO V JIZERKÁCH

Posted in Nezařazené No Comments »
VZPOMÍNKA NA BABÍ LÉTO V JIZERKÁCH

Moc se mi nechce rozepisovat…strašně mě bolí ukazováček a malíček na levé ruce, palec na pravé, mám asi třísku v dlani….ne, kecám, prostě pošetřím slova a obrazem se vrátím ke dvěma výpravám do shodné oblasti – ke Hlídačům Koutu – které se uskutečnily koncem loňského září. Byla to dvě odpoledne v horách, obě zcela jiná, která jsem si chtěl nechat běžet hlavou ve formě vzpomínek nepřetvořených do galerie fotografií či videa. Obě toulky jsem zmínil ve článku Jizerkám co jejich jest. Nazrál čas vměstnat je do videa. Ne že by to bylo nutné, vlastně jen vyhovím dětem, které si to přály….Kdo tedy máte zájem vrátit se v čase o necelé čtyři měsíce zpět, máte příležitost….

POPRVÉ S LEDOVÝMA RUKAMA

Posted in Nezařazené No Comments »
POPRVÉ S LEDOVÝMA RUKAMA

Druhá polovina listopadu utekla rychleji než voda potoků v nejstrmějších jizerskohorských roklích. Kluci si přáli, abychom spolu ještě letos něco vylezli a já si v hlavě sumíroval plány, kam bych je mohl vzít. Jenže kdykoliv se naskytlo volné odpoledne, dusila kraj těžká olověná mračna a pokud zrovna neotevřela svá stavidla, stejně se lesy a skály leskly vodou. Sychravo, nevlídno. Čas krásný na zádumčivou osamocenou toulku do nitra prokřehlých hor, ale ne na lezení s dětmi.

JIZERKY SVATOMARTINSKÉ

Posted in Nezařazené No Comments »
JIZERKY SVATOMARTINSKÉ

Nedělní ráno, den před svatým Martinem, bylo chladné. Letos doposud nejchladnější. Ranní slunce studeně svítilo na prokřehlou Zásadu, jinovatka v trávě se blyštila a mráz vykreslil květy na zaparkovaném autě. S Matýskem a Evčou jsme se vydali na Rysovku, kopec nad Zásadou, abychom si prohlédli ne zrovna častý jev v naší vsi. Inverzní oblačnost, jindy přikovaná až hluboko pod Zásadou o dobrých 250 výškových metrů níže v údolí Jizery u Železného Brodu, tentokrát vystoupala do neběžné hladiny a tam se udržovala od úsvitu až skoro do oběda. Zásadskou kapli sv. Prokopa a nejvýše položené domy střídavě halila a zase ze své moci pouštěla řídká – slunečními paprsky prozářená – mlha pomalu se sunoucí od východu. Z mlžného moře vystupovaly na východní straně Krkonoše a na jižním obzoru, připomínaje ostrov, potom Kozákov. Svatomartinská husa se od předchozího večera pomalu pekla v troubě, koupala ve vlastním sádle a prckové natěšeně kroužili kolem. Kdo by se na husičku ( a rodiče i na Svatomartinské víno ) netěšil?!

PATCHUBA PAZHRAVÁ aneb Plotnová a Mechová

Posted in Nezařazené No Comments »
PATCHUBA PAZHRAVÁ aneb Plotnová a Mechová

S Lubošem nesmíte plánovat. To je základní pravidlo uplatnitelné vůči etnikům, jehož je sám příslušníkem. Však mi to babička vždycky říkala…opakovat se nechci. Mohu se vsadit, že pokud bychom měli na pondělí naplánované vzájemné lezení, neuskutečnilo by se. Jako na potvoru by byl Luboš po flámu, případně před flámem nebo bych přijel do Hejnic a v basecampu by se slepenýma očima a skrz slepenou hubu procedil, že je nějakej marnej a nikam nejde. Nebo – a to už je vrchol – by tvrdil, že musí jít makat….

VÝHLEDY Z MÍST, KDE JSTE SAMI

Posted in Nezařazené No Comments »
VÝHLEDY Z MÍST, KDE JSTE SAMI

Nevím, co za snahou člověka lézt po skalách stojí obecně, ale co mě se týká, mám
v tom jasno. Nejde mi o žádné sportovní výkony, ale jen o nové pohledy do krajiny. A ty jsou z temen jizerskohorských žulových obrů tak návykové, že se musíte vracet. Má to
v sobě ještě jednu přidanou hodnotu – samotu a soukromí. Nestane se v Jizerských horách, že vylezete na skálu a na jejím vrcholu již někdo jiný pobývá. Skála, stojící tu po věky věků, je tu právě teď jen a jen pro vás samotného, případně vašeho parťáka na laně, jestliže se zrovna přidal k vám….a to není rušivý element, lidé, co spolu lezou, jsou v symbióze.

JIZERSKOHORSKÉ BARVY PODZIMU

Posted in Nezařazené No Comments »
JIZERSKOHORSKÉ BARVY PODZIMU

Každý z vás může mít jiný názor, ale pro mě jsou dvě období v Jizerských horách nejkrásnějšími. Jarní rašení buků a barevný podzim – ten stavím nejvýš, nad něj
v Jizerkách není. Vyjdou-li na říjen slunečné dny, nic se té skvostné paletě barev, kterými jizerskohorský podzim maluje, nevyrovná. Sledujete-li v protisvětle pestré koruny buků lehce se pohupující v překvapivě teplém větru, připomíná to dětský kaleidoskop. Je to čirá fascinace barvami, tvary a uklidňujícím pohybem dosud listnatých větví buků, jeřábů, javorů, bříz a dalších krasavců z říše stromů. Buky ale Jizerkám vládnou a abyste mohli prožít jejich rychlou proměnu přes zlatavě žlutou do měděné, nesmíte vynechat žádnou příležitost do lesů se za říjnových dnů vypravit.

JIZERKÁM CO JEJICH JEST

Posted in Nezařazené No Comments »
JIZERKÁM CO JEJICH JEST

Posledních 14 dní mi hoří koudel pod prdelí…sedím najednou na pěti židlích a na všech mě pálí zadek. Raketovej pohon abych měl. A všechno, co se může podělat, podělá se hned dvakrát a když se to opraví, zase se to jebne. Taková ta série, kdy čert kálí na jednu hromadu. Přitom do Jizerek přišel podzim a spolu s ním i něco odešlo…. u toho všeho je třeba být a tak ať si koudel hoří, zadek pálí, přesto si kradu čas na to, abych
v Jizerkách v jejich královském čase byl…aspoň na chvíli, na skok, nepromeškat příchod období, které – víc než jakýkoliv jiné – k Jizerkám svou atmosférou patří.

2 za 1? Dobrej vobchod!

Posted in Nezařazené No Comments »
2 za 1? Dobrej vobchod!

Dneska nebudu psát spisovně, protože nechci. A nebudu furt jen v práci, to taky nechci! Chci bejt volnej, co to jen de. Jo, živim rodinu, vim. Ale taky vim, že abych ji mohl živit, musim bejt živej a abych byl živej, musim žít. Žít, to není bejt v práci a bouchat kačky. Žít je prožívat, co je mi milý. Cejtit čerstvej vzduch, vidět, jak se začíná barvit listí na stromech, vnímat citelnej rozdíl teploty na slunci a ve stínu – jo, už to začíná. Hlásí se podzim, zatim se teda pere s babím létem o vládu nad krajem, ale postupně začne mít navrch. Chci u toho bejt a tak si na to musim udělat čas. Jo, udělat. Čas na takový věci totiž nemáš automaticky, nespadne ti do klína, musíš si ho…no udělat. Musíš s ním
i vyjednávat a vobchochovat, musíš něco zaplatit, abys získal.

PANCHO SE VYDAL NA CESTU aneb DÍKY, KAMARÁDE!

Posted in Nezařazené No Comments »
PANCHO SE VYDAL NA CESTU aneb DÍKY, KAMARÁDE!

Všichni a vše má svůj vyměřený čas. Co se zrodí, to umírá. Co je stvořeno, to se postupem času rozpadá. Nic není věčné, ani ta vzpomínka, která se s věčností často spojuje. Umírá s těmi, kdo vzpomínají. Vlastně co my víme, třeba cosi věčného je – právě to rození a umírání, vznik a zánik….vše, co víme o smrti, jsou jen domněnky. Zato náš věrný parťák a kamarád, Lubošův a Kristýnčin pes PANCHO, už v tuto chvíli ví víc, nežli my. Ví, co je na druhé straně….za dveřmi, které nám pootevírá zdejší pozemská smrt

JIZERSKOHORSKÉ NASLOUCHÁNÍ

Posted in Nezařazené No Comments »
JIZERSKOHORSKÉ NASLOUCHÁNÍ

Pakliže k vám někdo promlouvá, je slušné jej vyslechnout. Toliko v lidském světě, který je navíc komplikovaný v tom, že slova, která k vám míří, nemusí mít žádný smysl. Potom buď útrpně vydržíte poslouchat nebo přepnete do režimu nulového vnímání, to „BLABLABLA“ necháte jen protéct nejkratší cestou mezi ušima – dovnitř a ven bez zanechání stopy v šedé kůře mozkové. V nejhorším případě zapomenete na vychování a vzdálíte se….

JIZERSKOHORSKÉ CYKLOTOULÁNÍ

Posted in Nezařazené No Comments »
JIZERSKOHORSKÉ CYKLOTOULÁNÍ

Na dovolenou jsme se snažili táhnout co nejméně věcí. Řekli jsme si, že vystačíme
s méně oblečením, jíst budeme tamní jídlo a vařit z místních surovin a co se zábavy týká, naplno se oddáme možnostem, které se budou v cíli naší cesty nabízet. A tak jsme chodili po horách, koupali se v moři a s sebou jsme nevzali KOLA. Ta trpělivě čekala
v garáži na náš návrat. Já mám své bikové období odžité, klidně bych se bez cyklistiky obešel, ale děti i Evička pociťovali cyklovýletový absťák. Vedra mírně ustoupila a tak jsem vyslyšel přání rodiny a podnikli jsme dvě výpravy na kolech.

PYRAMIDA BOHA NEBESKÝCH VOD – s radostí ZASE V JIZERKÁCH

Posted in Nezařazené No Comments »
PYRAMIDA BOHA NEBESKÝCH VOD - s radostí ZASE V JIZERKÁCH

Slunce praží do jizerskohorských lesů a strání, suché listí chroupe pod nohama a mezi stromy se zjevuje fata morgana. Sucho se zhmotnilo do obrovské příšery, která zalehla kraj. Déšť je jen zbožným přáním, potoky se mění v potůčky a následně v suché balvanité cesty, jazyk se lepí na okorané patro. Jak z toho ven? Přírodě neporučíme, ale jedna možnost záchrany existuje. Musím se vydat k Pyramidě, potom se otevřou nebeská stavidla. Nevěříte? Ani já tomu tak doslova nevěřím, ale je to už tak velká náhoda, že snad náhodou nemůže být – třeba je to Pyramida Boha Deště. Kdykoliv ve svém životě jsem totiž k osamělé skále Pyramida došel, spustil se déšť a já se mokrý jako myš vracel domů.

NAKONEC I S PODÁNÍM RUKY aneb KAM OKO DOHLÉDNE

Posted in Nezařazené No Comments »
NAKONEC I S PODÁNÍM RUKY aneb KAM OKO DOHLÉDNE

Tak přeci jen na lezecké rozloučení s Jizerkami došlo. Dřív, než zmizíme daleko za jižní obzor, rozhlédli jsme se ještě z vrcholu několika oblíbených jizerskohorských žulových skal. Nevěřil jsem, že by se to mohlo ještě stihnout, ale o to příjemnější rozloučení to bylo. Pod námi se v mírném větru vlnilo a nadouvalo bukové moře, žár posledních dní polevil a místy dokonce vanul chladný vzduch. Nad hlavou vysoké modré nebe, plující bílá oblaka a s nastupujícím večerem delší a delší stíny na oranžově nasvícených skalách a kmenech stromů. Jizerskohorský Ráj na Zemi!

KAGOT LEAKS

Posted in Nezařazené No Comments »
KAGOT LEAKS

Jupííí, začalo nám volno. Můj pracovní rytmus v průběhu roku neúprosně klape jako metronom, moc prostoru pro kreativitu ve smyslu svobodné volby termínu na dovolenou mi nedává. A tak, jako každý rok přesně ve stejnou dobu, balíme na dovolenou. A než odjedeme, je třeba pár věcí stihnout. Nejsou to žádné záležitosti, které by ovlivňovaly chod světa, ale takové ty maličkosti, které mohou náladu buď zhnojit nebo vytáhnout k výšinám.

ZTRACENÁ A OPOMENUTÁ OTESÁNKOVA RAKEV

Posted in Nezařazené No Comments »
ZTRACENÁ A OPOMENUTÁ OTESÁNKOVA RAKEV

Nestěžuji si na květnové počasí. Naopak. Mlžno a sychravo svým dílem dodává Jizerkám to, čím jsou Jizerkami. Vícero inspirativních lidí to v našem rozhovoru mezi řečí zmínilo: „Jizerské hory nejsou jen lesnatými kopci na severní zemské hranici. Mají
v sobě cosi, co nelze přesvědčivě slovy popsat a dokonale na fotografie či do videí zachytit….“ Setkáte-li se s tím Cosi – a říkejme tomu, jak kdo chceme, třeba Duch místa nebo Duše Lesů a Hor, potom se v nás něco změní. Jako by nám bylo dovoleno dotknout se něčeho, co se nám zjevilo, aby potvrdilo svoji existenci, ovšem naše chápání to nekonečně převyšuje. Dovoluje nám to ale nahlížet do sebe a naladíme-li se, pak i setkávat se s tím a pokoušet se víc porozumět.

STUDENÝ MÁJ aneb ZATOPIT SI…

Posted in Nezařazené No Comments »
STUDENÝ MÁJ aneb ZATOPIT SI...

Květen zatím zrovna nenahrává globálním oteplistům….holt příroda má svoje mikrocykly, cykly a makrocykly, planeta je živoucí organismus a rozumíme mu míň, než si myslíme….studený je letošní máj – jak za sychravých dní, tak i za slunečných. Slunce jako by nehřálo, studený vítr letí krajem….ale v Jizerkách je pořád krásně.

BÝT CHVÍLI SÁM aneb MÁJOVÝ SNÍH

Posted in Nezařazené No Comments »
BÝT CHVÍLI SÁM aneb MÁJOVÝ SNÍH

Stejně jako má kalendářní rok svoje cykly, roční období, procházím i já každým rokem fázemi, které se pravidelně střídají. Je to důsledek sezónní práce. S příchodem jara mi nastává nejhektičtější čas plný nervů a starostí, období, kdy na sobě cítím nepohodu, podrážděnost a únavu, jež se nabaluje jako sněhová koule. A pak, jako zázrakem, vše jedním jediným okamžikem pomine. Nastane jakési vzduchoprázno, ale ještě ne pohoda. Té, aby mohla přijít, musí něco předcházet, umést jí cestičku a otevřít dveře dokořán. Tím cosi, co je vklíněno mezi náročné období a klid na odpočinek, je OČISTA – vnitřní duchovní rituál, kdy nechám odplavit stres, abych nebyl ani sám sobě protivný, únavě ponechám prostor protéct mým tělem, čímž nade mnou ztratí moc a spolu s ní z těla a duše odejde pomyslný prach a smog únavy mentální. Očista v podobě, jakou v takové dny potřebuji, předpokládá jedinou věc – pobýt si SÁM.

BYSTRÉ VODY JIZERSKOHORSKÉ

Posted in Nezařazené No Comments »
BYSTRÉ VODY JIZERSKOHORSKÉ

Opře-li se do dosud bílých vrcholků Jizerských hor již mocné a hřejivé slunce, nastanou nejlepší dny na toulky podél balvanitých koryt potoků a říček odvádějících vody
z tajícího sněhu kamsi do údolí a dál, až za hranice naší země. Hory se rozzáří svěží zelení čerstvých bukových lístků a lesy naplní žlutozelené světlo. Potoky vřou, klokotají a bublají, voda dostane nádech od okru až po hnědooranžovou, podle toho jak rychle a prudce kde utíká z hor. Jsou to těkavé dny, musíš je trefit, udělat si na Jizerky čas a sám to prožít. Lístky buků totiž rychle ztmavnou a jakmile sníh na náhorním platu roztaje, vody se zklidní, toky zpomalí. Zmizí radost z bystrých bouřících vod.

JARO SE OTEVÍRÁ aneb VODA SE VALÍ A SKÁLY LÁKAJÍ

Posted in Nezařazené No Comments »
JARO SE OTEVÍRÁ aneb VODA SE VALÍ A SKÁLY LÁKAJÍ

Mám jaro rád. Prosté konstatování, že? Co kolem toho více hledat?! Sníh mizí pod slunečními paprsky podpořenými teplým prouděním vzduchu. Lesy a hory se provoní, rozezní je ptačí zpěv. Koryty potoků a řek se valí hučící vody, skály osychají a ve vzduchu je cítit něco, co přes zimu spalo.

LYSÁ GORILA ….a na ní PAVIÁNI

Posted in Nezařazené No Comments »
LYSÁ GORILA ....a na ní PAVIÁNI

Stokrát jsem to za zimu od kluků slyšel: „Tatínku, já se těším zase do skal, na lezení….do Jizerek.“ Jakmile začal sníh odtávat, frekvence dotazů: „Kdy vyrazíme?“, se znásobila. Pondělí nebylo zrovna ukázkovým dnem, co se počasí týká. Tedy jak se to vezme. Ono to větrné pošmourno s předjarně zemitými barvami k Jizerkám dokonale pasuje. Cinknul jsem do školky, že vyzvednu kluky po obědě. Hoši se vyhrnuli jak velká voda a jako by ti čičici něco tušili, už to do mě prali: „Tatínku, tatínku, já chci někam na výlet, já chci lézt…..!“.

JAK ZA STAREJCH DOBREJCH…

Posted in Nezařazené No Comments »
JAK ZA STAREJCH DOBREJCH…

Poslední únor. Co s ním? Luboš sice tvrdil, že je nemocnej, ale to se musí brát s rezervou. Koeficient lži všeho, co řekne, je tak 50%. A tak jsem mu zavolal: „Hele, sypu si to do Jizerek, teď jsem pod Harrachovem, máš tak třičtvrtě hoďky na to, než to přejedu Polskem k vám….“ On se kupodivu chytil, že jo, vezmeme čokly a někde se projdem.

TAKOVÁ MALÁ AMA DABLAM

Posted in Nezařazené No Comments »
TAKOVÁ MALÁ AMA DABLAM

Sedmé únorové ráno bylo v Zásadě mrazivé a jasné, měnící se světlohra před východem slunce dávala tušit mimořádný den, a protože jsem měl volno, nebylo nad čím dumat. Ten slabý šepot, co se nesl nad promrzlým krajem a šlo jej spíše podprahově vnímat než skutečně slyšet, to bylo vábení Jizerek. Příroda to tak má. Stejně jako ji potřebují lidé,
i ona má ráda přítomnost těch, kdo se rádi rozhlíží kolem sebe. Něžně a nevtíravě útočí na všechny jejich smysly i srdce a dotýká se jich svou všeobjímající krásou. Kdysi jsem četl, že každý potřebuje ocenění za své úsilí a je tomu tak i v případě Matičky Přírody. Také ona chce vnímat vděk lidí za každodenní krásu, kterou jim chystá.

JAKO DOMA aneb LEDNOVÉ SRÁZY

Posted in Nezařazené No Comments »
JAKO DOMA aneb LEDNOVÉ SRÁZY

Nevím, co dalšího bych mohl ještě napsat o Srázech než to, co už se na Kagotovi
v minulosti ode mne objevilo. Jenom bych se opakoval a stejně bych nedokázal předat slovy pocity, které se mi tu vždycky rozeběhnou hlavou, když jsem dorazím. Lhostejno, zda je to za svěže zeleného jara, hutného a vůněmi prosyceného léta, měděných podzimních dní či bílé zimy. Přijít sem, to je jako vrátit se domů. Klid a mír všude kolem, známé tvary skal a balvanů, tolikrát viděné, nezaměnitelná silueta Zvonu a urputná odolnost nádherné borovice na vrcholu Sedla. Člověku to dává klid, je tu v místech, která ho provází celým jeho životem.

LEDNOVÉ ZMIZENÍ DO SKAL aneb tak trochu proti proudu

Posted in Nezařazené No Comments »
LEDNOVÉ ZMIZENÍ DO SKAL aneb tak trochu proti proudu

Jakmile hory přikryje sníh, zvýší se frekvence aut směřujících od Prahy do příhraničních hor. Poznám to neomylně. Můžu si totiž v křižovatce, kde se z vedlejší silnice napojuji do rychlostky na Liberec, klidně ducnout. Had plechových krabiček s lyžemi na střeše se sune do zasněžených kopců…. V Zásadě se zaplní parkoviště u vleku a chcete-li si víc zalyžovat než postát ve frontě, musíte oželet azurový den a zvolit večerní lyžování.
A ještě jedno můžete. Zamířit proti tomu proudu, odjet z kopců do skal.

HUBERTKA

Posted in Nezařazené No Comments »
HUBERTKA

Poslední výlet roku 2018

Posted in Nezařazené No Comments »
Poslední výlet roku 2018

Už hezkých pár hodin máme rok 2019. A nic se nezměnilo, že?! Dýcháme stejný vzduch, máme rádi stejné lidi i stejná místa jako před silvestrovskou půlnocí. Co nás těšilo, těší nás dál. Nebilancujeme, nesčítáme, předsevzetí si nedáváme. To tu opakujeme každý rok. Život běží dál a všichni se musíme přičinit, aby alespoň v okruhu našich blízkých duší se všem žilo dobře. Takový spokojený mikrosvět…

JIZERSKOHORSKÉ NADZEMÍ A PODZEMÍ

Posted in Nezařazené No Comments »
JIZERSKOHORSKÉ NADZEMÍ A PODZEMÍ

Nevím, čím jsem si to zasloužil, ale čerti mě do pekla neodnesli. To je ta menší záhada.
A ta druhá, větší? Neodnesli ani Luboše. Díky tomu, že nás peklo neschvátilo a my zůstali v nadzemí, mohli jsme se společně vydat na průzkum temnot a chladu jizerskohorského podzemí.

CESTY ZLATÝMI LESY

Posted in Nezařazené No Comments »
CESTY ZLATÝMI LESY

Nelze ignorovat letošní sucho a nevnímat, jak nízký stav vody proměňuje krajinu. I toho, kdo se nedívá srdcem, to musí trknout. Jizerskohorské přehrady, jindy připomínající severská jezera, mají dalece obnažené břehy, vyschlými koryty potoků se prohání spadané listí unášené větrem. Kdo shlížel k podzimu s nadějí, že vydatnými dešti vrátí alespoň něco vody do krajiny, ten musí být zklamán. Ovšem i při vědomí sucha, neznám jediného člověka, který by letošním barevným podzimem nebyl nadšen. Kdo se vypravil do říjnových lesů, musel si připadat jako ve veliké klenotnici. Žlutými listy prosvítalo hřejivé slunce a celý kraj dostal zlatou barvu. Den po dni se hory proměňovaly a přinášely neobyčejně kromobyčejnou radost z prostého pobytí v lesích.

PLAVBA JIZERSKOHORSKÝM KORÁBEM

Posted in Nezařazené No Comments »
PLAVBA JIZERSKOHORSKÝM KORÁBEM

Přesně v den, kdy se barevný říjen lámal do své poloviny, jsem se vydal na plavbu žulovým KORÁBEM. Jizerskohorské moře bukových lesů k tomu vybízelo, vlnilo se
v nezvykle teplém větru, vzduch měkce voněl a probouzel vzpomínky, kupodivu ale ne na šťastné chvíle v podzimních horách. Vzpomínal jsem naopak na dny, kdy jsem se
– vůl jeden pitomá – nechal spoutat. Přemýšlel jsem o podobných vzácných okamžicích, které jsem promarnil v zaměstnání, prací pro čísi blaho a zisk, oči jen smutně stáčel
k horám s vědomím, že až se vyhrabu po konci pracovní doby ven na ulici, místo jásavých barev krátkých podzimních dní, pohltí mě už jenom tma rychle přicházejících večerů.

NECHAT HORY DO SEBE TÉCT

Posted in Nezařazené No Comments »
NECHAT HORY DO SEBE TÉCT

aneb říjnové rozhovory nejen s Velkým Duchem

Souboj nekonečna s rychlým koncem, to je pro mě jizerskohorský říjen, ten nejkrásnější z měsíců, zejména když se vyvede tak, jako ten letošní. Lesy jsou plné pestrých barev a sytých vůní, proměn světla, dlouhých stínů a třepotu ptačích křídel. Chtěl bych, aby takové období bylo nekonečné, ať mám možnost zažít jej na všech svých oblíbených místech, kam se ovšem nezřídka musím složitě hrabat. Lituji každé hodiny, kdy za takových dní a nocí nejsem v horách. Zároveň ale někde v podvědomí, kdy už začínám cítit únavu, toužím po tom, aby vítr serval stromům listí z jejich větví a na kraj se spustily hutné deště. To abych mohl bez pocitu marnění času, v klidu domova
s pohledem upřeným do plamenů, poklidně odpočívat.

BOSÝMA NOHAMA

Posted in Nezařazené No Comments »
BOSÝMA NOHAMA

Nevím, kdy se to zlomí. Kdy se probudíme do chladných rán a hory se za celý den neprohřejí, ač do nich bude svítit podzimní slunce. A co teprve až se spustí deště, které jsme celé léto tam zoufale vyhlíželi. Odmyslím-li ale sucho, které letos obzvláště týralo jizerskohorské lesy, potom je třeba zaradovat se z babího léta, které na pár dnů zavládlo v Jizerkách. Za takových chvil, kdy se slunce opírá do lesnatých strání a kraj sálá teplem, je radost projít se po bučinách bos. Navnímat hory i skrze chodidla nohou, nabrat do sebe energii lesů a skal, jen tak se toulat, pociťovat vděčnost a uvědomovat si, jak málo k radosti ze života stačí.

DVA DNY BEZ CÍLE

Posted in Nezařazené No Comments »
DVA DNY BEZ CÍLE

Jistě mnozí s vás ví, co tím myslím, že nejvzácnější jsou ty dny, kdy nic nemusíte, vše můžete, neexistuje pro ně plán a končit budou tak, jak zrovna nálada, náhody, předivo osudu či vyšší moc dovolí. Ráno ještě nevědět, kam vás kroky povedou a v pozdním odpoledni netušit, kde budete spát.

DOMA aneb KOLEM KOMÍNA

Posted in Nezařazené No Comments »
DOMA aneb KOLEM KOMÍNA

Přefrčela mi ta moje dlouho očekávaná dovolená. Nemilosrdně zrychlila tok času, jak už to bývá – co je příjemné, to letí s větrem o závod. Výhodou nás všech z Jizerských hor ovšem je, že návraty z dalekých letních cest se nedějí zpět do neutěšených šedých míst. Naopak, my se vracíme domů tam, kam jiní míří na své dovolené nebo alespoň na výlety. Takže vůbec není zle. Dobře je na srdci i na duši, když se v hloubce pod nohama rozprostře náš kraj. Lesy kam až oko dohlédne a nezaměnitelná vůně žárem sálající žuly, kterou si uvědomíte až ve chvíli, kdy ji po delší době znovu ucítíte.

JIZERSKOHORSKÁ STÍNOHRA

Posted in Nezařazené No Comments »
JIZERSKOHORSKÁ STÍNOHRA

…aneb VIDEO na rozloučenou…

Nechat čas jen tak plynout, to je vaše výsostné právo, pokud máte dovolenou.
V takovou chvíli by měly zmizet záležitosti, které MUSÍTE a vysoce do popředí by mělo vystoupit to, co CHCETE, na co MÁTE CHUŤ, co vás TĚŠÍ. Každý rok začíná moje dovolená rituálem – rozloučením s Jizerkami. A vlastně nejen dovolená. Kdykoliv musím i pracovně někam daleko do zahraničí, den před odletem podnikám výpravy do Jizerek. Ovšem před dovolenou je to radostnější loučení. Jeden den ještě dotek se žulou, pohlazení známých linek obzoru pohledem, posezení ve stínu rozložitých buků a druhý den – děj se vůle Boží, frrr někam daleko, předaleko, za jinými výhledy, vůněmi, zážitky.

JIZERSKOHORSKÝ BUMERANG

Posted in Nezařazené No Comments »
JIZERSKOHORSKÝ BUMERANG

Lezecká cesta Bumerang na Polední stěnu nenechá nikoho na pochybách, jak se její název zrodil. Stačí se na ni podívat a je jasné, že přiléhavější jméno nemohla dostat.
K tomu všemu sami bychom mohli být považováni za bumerangy. Z Jizerek nás vyhodíš a my se tam vrátíme.

HOUBA

Posted in Nezařazené No Comments »
HOUBA

Od poslední lezecké výpravy – 31. května s Františkou na Kouhouťáku – uteklo hodně vody jizerskohorskými potoky, teď už zase díky vydatným dešťům vodnatými. Přirovnání o času, který plyne jako voda v potocích, začínalo ztrácet smysl. Sucho vládlo Jizerkám, stejně tak jako roje much a mraky muchniček. Červen je specifický měsíc pro návštěvy našich hor. Suchopýr kvete nad vrchovišti, zelená barva lesů se ustálí do neměnné podoby, ve které setrvá do prvních známek podzimu a každá výprava znamená připravit se na milionovou hmyzí armádu. Kůže pálí a svědí, mouchy vám zalézají i do nosu a uší, běda, když se zrovna nemůžete ohnat.

SLIB, KTERÝ JE RADOST DÁT

Posted in Nezařazené No Comments »
SLIB, KTERÝ JE RADOST DÁT

aneb s Františkou ve skalách

Před pár dny, kdy jsem s mými kluky – Matoušem a Štěpánem – vyrazil do skal za mloky a lezením, zůstaly Františce oči pro pláč. Loučili jsme se s chuděrou nemocnou
v chodbě a bylo mi jí tak líto. Toužila jít do skal s námi, krokodýlí slzy se jí koulely po tváři a já zvažoval, jestli výpravu nevzdat. Jenže to by zase bylo kruté k natěšeným klukům. A tak jsem dcerce dal slib: „Jakmile se, Františko, uzdravíš a budeš se cítit dobře, vyrazíme spolu do Jizerek lézt. Jenom my dva, abys o nic nepřišla. A pak už zase budeme chodit všichni společně.“ Otřela si slzy a se staženými rty přikývla.

MRTVÍ PTÁCI

Posted in Nezařazené No Comments »
MRTVÍ PTÁCI

aneb Cestou mrtvých bratrů….

Osmadvacátý květnový den měl od samého rána v sobě cosi zvláštního, jakousi předzvěst zážitků, které budou k mojí duši promlouvat jinak než obvykle a zanechají dojmy, jež mi budou ještě dlouho rezonovat v hlavě. Příslib mimořádného dne, ovšem
s varovným hlasem v podvědomí, že ta mimořádnost nemusí být nikterak radostná. Pamatuji si živě na vnímání lesa poté, co jsem v něm našel první mrtvolu. V člověku se probudí cosi, co ho o blízkosti smrti následně varuje, jakýsi radar, který sepne ve chvíli, kdy někdo jedny dveře zavírá a druhé otevírá. A nemusí to být jen lidé.

VE SVÝCH VLASTNÍCH STOPÁCH

Posted in Nezařazené No Comments »
VE SVÝCH VLASTNÍCH STOPÁCH

aneb S KLUKY ZA MLOKY A DO SKAL

Nemohlo to skončit jinak. Moje osamocená čtvrteční výprava do mlžných mločích hor ke klukům skrze video promlouvala tak silně, že už při závěrečných titulcích si začínali balit batohy. „Táto, vezmi nás do hor, prosííím!“ Podíval jsem se na ty dvě malé dušičky, které s rozšířenými zorničkami a prosebným pohledem čekaly, co bude následovat a
k jejich nevýslovné radosti zazněla do napjatého ticha moje odpověď: „Jasně, kluci, jdeme!“

MLHY PLUJÍ NAD HORAMI

Posted in Nezařazené No Comments »
MLHY PLUJÍ NAD HORAMI

Říkám těm několika vzácným dnům, kdy vzduch nestudí, lesy se lesknou kapkami vody, kdy potoky jsou nasycené a nad vrcholky kopců i mezi šedými kmeny buků plují cáry mlhy, MLOČÍ DNY. Přichází v květnu, pokud se na Jizerky spustí čím dál vzácnější májový déšť. Malí skvrnití bratři potom vylezou ze svých úkrytů a pomalými pohyby, jako by bylo na vše neskonale mnoho času, bloudí po svém království. Najdete je na mechovitých balvanech, tlejících kmenech stromů, v mokrém listí při úpatí skal a k velké radosti i značnému překvapení také na některých jejich vrcholcích.

DOMOV V SRDCI

Posted in Nezařazené No Comments »
DOMOV V SRDCI

Nejsem si jist, od jaké chvíle ta slovní spojení, která v souladu s mým pocitem přesně vyjadřují vztah k místu, používám. Nikde jsem je nečetl, neslyšel, přesto jsem si jist, že je používám nejen já. Jsou to logická slovní spojení těch, kdo cítí pouto ke svému domovu a vnímají srdcem. Můj domov a rodný kraj je KRAJEM MÉHO SRDCE a pokud se mi i někde jinde mimořádně líbí a to tak, že cítím na daném místě klid v duši a jakousi nevysvětlitelnou energii, potom se na taková místa vracím a říkám, že jsem tam ZANECHAL KUS SVÉHO SRDCE.

ZIMA TO NEBALÍ

Posted in Nezařazené No Comments »
ZIMA TO NEBALÍ

aneb dlouhé čekání na jizerskohorské jaro

Po mrazivých dnech se jen na chviličku ohřál vzduch a poté rtuť teploměru opět klesla pod bod mrazu, v noci dokonce poměrně hluboko. Ale ty dva teplé dny, které od sebe oddělily velkou a malou dobu ledovou, nás navnadily na jaro.

POCTIVÁ JIZERSKOHORSKÁ ZIMA

Posted in Nezařazené No Comments »
POCTIVÁ JIZERSKOHORSKÁ ZIMA

Někdo v ní doufal, jiný si ji nepřál. Ale jak už to s počasím bývá, ono se neptá. Na přelomu února a března tak dorazila nejen do Jizerských hor a sousedních Krkonoš ta skutečná, nefalšovaná, poctivá zima. Českou kotlinu sevřel mráz do svého pevného objetí, spoutal koryta potoků i řek a proměnil hory v ledové království.

Zimní KAZATELNA

Posted in Nezařazené No Comments »
Zimní KAZATELNA

Ještě dávno před tím, než jsem začal na svá stará kolena lézt po jizerskohorské žule, věděl jsem o mimořádně krásné věži ukryté mezi buky v prudkém svahu nad Kozí stezkou. Jen její vrcholový blok čněl nad koruny okolního lesa a já si jej všiml z nedaleké vyhlídky Hajního kostela. Bylo to někdy uprostřed léta, v době nejhustější vegetace. Určil jsem si „azimut“ a za pár minut jsem se ocitl na jakémsi platu nad náhorní stěnou skály, jejíž jméno jsem tehdy neznal.

Hubertka 2018

Posted in Nezařazené No Comments »
Hubertka 2018

 

Pár fotek z Hubertky od Větvičky.

KLID JIZERSKOHORSKÉ ZIMY

Posted in Nezařazené No Comments »
KLID JIZERSKOHORSKÉ ZIMY

Jedna příjemná věc nelze zimě upřít – je to čas zklidnění. Příjemně je uvnitř vyhřátého domu, když se za okny čerti žení. Sáhnete po knížce, na kterou si marně hledáte čas už půl roku. Najdete v šuplíku skoro zapomenutý nůž na vyřezávání a prckům vyřežete ptáčka, kterého si přáli. Františce křivku, klukům hýla a dlaska. Počasí, že by psa nevyhnal, speciálně pak Yokinu, která je velmi opatrná na to, aby jí nestudily tlapky a příliš se nezadýchala. Kdyby jen tušila, že si z její kůže jednou udělám tulení pásy na skialpy. Po pár dnech kýženého klidu ale přijdou první příznaky jizerskohorského absťáku.

SETKÁNÍ NA HUBERTCE

Posted in Nezařazené No Comments »
SETKÁNÍ NA HUBERTCE

Nejsem tím, kdo by měl psát o každoročním setkání na Hubertce. Já jen vím, že se koná, svolávají ho Jindroušovci a že až doposud mi pracovní povinnosti nedovolily se zúčastnit. Vloni jsem to měl v plánu, to ale zase klempírovaly děti….
Letos se to pěkně sešlo a tak jsme vyrazili za partou.

POSLEDNÍ LEDEN U BRÁNY PEKEL

Posted in Nezařazené No Comments »
POSLEDNÍ LEDEN U BRÁNY PEKEL

Zvláštně nezimní počasí v Jizerských horách vytrvalo po dobu celého ledna. Ne že by zima občas neukázala svoji mrazivě bílou tvář, ale nemělo to nikdy dlouhého trvání. Teploměr připomínal jojo a vesele si skákal tam a zpět. Můžeme naříkat, že to není skutečná zima. Ovšem stejně tak se můžeme radovat, že i přesto si máme kde zalyžovat a zároveň můžeme suchou nohou zajít do skal pro trochu té správně ponuré jizerskohorské atmosféry a pro potěchu ducha i dlaní zase pohladit tu naši milou hrubou žulu.

TEN DRUHEJ aneb JÁ a ON v lednových Jizerkách

Posted in Nezařazené No Comments »
TEN DRUHEJ aneb JÁ a ON v lednových Jizerkách

Ten druhej, co není vidět, ale často ke mně mluví, už začínal být nervózní. Ať prej padám do Jizerek, že jsem tam dlouho nebyl. Můj vnitřní hlas mi zatím ještě nikdy špatně neporadil, nebyl tedy důvod ho neposlechnout. Ostatně pracovních povinností bylo až dost, vánočního cukroví rovněž a navíc letošní leden-neleden umožňuje toulky v suchých botách i ve vyšších partiích. Pro přírodu není absence sněhu dobrou zprávou, ale pro únik do mnou oblíbených oblastí hor a teplotní komfort nohou je to splněný sen.

JIZERSKOHORSKÉ BÍLÉ TICHO

Posted in Nezařazené No Comments »
JIZERSKOHORSKÉ BÍLÉ TICHO

Ten den, myslím 18. prosinec 2017, začal mimořádně krásným ránem. Stáli jsme s dětmi u okna a dívali se, jak se východní obzor barví do ruda. Rodil se nádherný den. Jakmile se první sluneční paprsky vyhouply nad řídký mlžný opar, přešli jsme k oknu mířícímu na severozápad a sledovali oranžovým světlem zalité lesy na zasněženém Černostudničním hřebenu. I děti, které jinak chvilku neposedí, tiše sledovaly to úchvatné zimní představení. Chvíle ticha na hluboké vnímání….

TEMNO NAD HORAMI aneb NENECHTE SE ODRADIT

Posted in Nezařazené No Comments »
TEMNO NAD HORAMI aneb NENECHTE SE ODRADIT


Déšť vytrvale bičuje hory, koryty potoků se valí hnědožlutá masa vod. Lesy a louky jsou napité, každý krok připomíná stoupnutí na mokrou školní houbu na tabuli kdysi v první třídě. Příjemně nepříjemné je projít se za takových dnů liduprázdnými horami, až nepříjemně příjemné je potom vrátit se do vyhřátého domova, posedět u krbových kamen s hrnkem teplého čaje ovoněného kapkou rumu.

JIZERSKOHORSKÝ LISTOPAD

Posted in Nezařazené No Comments »
JIZERSKOHORSKÝ LISTOPAD


JIZERSKOHORSKÝ LISTOPAD aneb nevstávat od večeře

Listopad je pro mnoho lidí tím nejméně příjemným měsícem roku. Dušičkový měsíc. Jako by plápolající plamínek svíčky na mlžném hřbitově se siluetami studeným deštěm omoklých náhrobků a soch plačících andělů zosobňoval dohořívající životní cyklus. Listopad, to je šeď, mlha, tesknivo, zmar. Vážně? Zkusme se na to podívat jinýma očima.

NAD HÁJENÝM POTOKEM

Posted in Nezařazené No Comments »
NAD HÁJENÝM POTOKEM


Často stoupám podél Hájeného potoka vzhůru do hor, ale jen málokdy dojdu po žlutě značené turistické cestě až k mostkům a dále třeba na Paličník. Z cesty totiž většinou uhýbám do svahů rokle a mířím ke skalám, které se po obou stranách v poměrně prudkých svazích nachází.

JIZERSKOHORSKÉ SPOJENÍ

Posted in Nezařazené No Comments »
JIZERSKOHORSKÉ SPOJENÍ


aneb hovory s Velkým Duchem

Příroda k nám promlouvá, ke všem, bez výjimky. Ale jak už to bývá, aby bylo navázáno spojení, musí jeden promlouvat a druhý naslouchat. Vysílač – přijímač, řekli by ti technicky zaměření.

PESTROBAREVNÉ JIZERSKOHORSKÉ DNY

Posted in Nezařazené No Comments »
PESTROBAREVNÉ JIZERSKOHORSKÉ DNY


aneb NEROZLEZENEJ NEVYVÁDÍM

A to mám vztek! A radost! Mám vztek a radost zároveň! Radost mám z pestrobarevných dní, které se rozhostily nad Jizerskými horami a jejich lesy. Slunce hřeje takřka jako v létě a listí stromů se pod jeho ostrými paprsky barví celou škálou podzimních barev. Nepovede se každý rok takový říjen!
A vztek? Koho by nenaštvala kombinace nabitého pracovního režimu, snad nejhoršího za celý rok, a nemocných dětí, které jsem více než kdy jindy chtěl brát na výlety do hor, teď tak pestrých a přívětivých?!

HORAMI OD SEVERU K JIHU

Posted in Nezařazené No Comments »
HORAMI OD SEVERU K JIHU


PŘECHOD HOR a jizerskohorské vzpomínání

Mojí každoroční tradicí je přechod hor z hejnické strany do Zásady. Vlastně ani nevím, kdy mě to napadlo poprvé, každoročně navíc tato myšlenka poklidně spí, aniž bych jí věnoval pozornost a sama se přihlásí o své zrealizování ve chvíli, kdy se jizerskohorské lesy začnou barvit podzimními barvami.

JIZERSKOHORSKÉ ZÁˇRÍ

Posted in Nezařazené No Comments »
JIZERSKOHORSKÉ ZÁˇRÍ


Jizerskohorské září aneb návrat dobrý časů

Mám září v Jizerských horách rád hned z několika důvodů a to ať jsem na Stžáku, Zadním Divočáku, ve Srázech či na loukách pod horami. Lesy se začnou barvit. První buky na sušších místech pozbydou sytou zeleň svého listí, neměnnou přes letní měsíce. Tóny žluté a oranžové postupně rozzáří lesy, přidají se žluté a červené listy javorů a prvním břízám zesvětlají koruny až do barvy pozdně letního slunce.

JIZERSKOHORSKÁ rána

Posted in Nezařazené No Comments »
JIZERSKOHORSKÁ rána

Hodně silně vnímám Jizerské hory skrze roční období. Je to už taková klasika tady na Kagotovi, že se různým tvářím našich hor v proměnách roku věnuji. Stejně tak si všímám proměn způsobených počasím. A tak jsem tu už nejednou psal o světle zeleném jaru či barevném podzimu, o lesknoucích se promoklých horách, suchem trápených lesích nebo azurových dnech s dalekými výhledy.
Jednomu druhu proměn jizerskohorské krajiny jsem se tu ale dosud nevěnoval – přitom té nejklasičtější z klasických – proměně v rámci jediného dne!

KRYSTALOVÁ CESTA aneb EXPONOVANÁ INDISPOZICE

Posted in Nezařazené No Comments »
KRYSTALOVÁ CESTA aneb EXPONOVANÁ INDISPOZICE

První známky nadcházejícího podzimu již lze spatřit v lesích Jizerských hor. Bukové listy žloutnou, v trávě se červenají muchomůrky a dny se začínají znatelněji krátit. Léto, byť ještě kalendářně takřka dva týdny vydrží, se s námi loučí. Já se raduji, Luboše to štve a upadá do depresí hlubších, než pověstná Čihadla.

JIZERSKOHORSKÉ JEDNOTKY MÍRY

Posted in Nezařazené No Comments »
JIZERSKOHORSKÉ JEDNOTKY MÍRY


Začal nám školní rok. Věc, která se mě posledních dvacet let nijak netýkala, neboť jsem člověk pracující. Začátek školního roku tak pro mě – od té doby, co sám do školní lavice neusedám – znamenal vítanou možnost pošklebovat se nebohým vystresovaným dětem od sousedů, vycházejícím s vytřeštěnýma očima a mrtvolně bledou tváří vstříc školním neradovánkám.

JIZERSKOHORSKÉ SDÍLENÍ

Posted in Nezařazené No Comments »
JIZERSKOHORSKÉ SDÍLENÍ


JIZERSKOHORSKÉ SDÍLENÍ aneb když se řekne PARŤÁCI

Osobní prožitek, zejména ten povznášející, nelze předat. Proto klíčem ke společnému prožívání je sdílení. Nemyslím sdílení v rámci sociálních sítí ani zde, na Kagotovi. Myslím skutečné společné prožití daného okamžiku se vším, co k němu patří. Společně dojít jizerskohorskými stráněmi a lesy ke skále, společně vybrat cestu, společně ji vylézt a společně sedět na vrcholu žulového obra, klidně beze slov, a dívat se do kraje. A ať už vám i parťákovi v takovou chvíli běží hlavou cokoliv, dojmy, které zůstanou ve vašich myslích a především v srdcích, jsou si velice podobné.

PODOBY JIZERSKOHORSKÉHO LÉTA

Posted in Nezařazené No Comments »
PODOBY JIZERSKOHORSKÉHO LÉTA

Aneb dvě TVÁŘE JIZERSKOHORSKÉHO LÉTA

Má-li někdo dvě tváře, obvykle to není lichotivé hodnocení. Tedy mluvíme-li o člověku. Zračí se v tom nevypočítatelnost, schíza a věčná otázka, zda se zrovna setkáme s Jekyllem nebo Hydem.

SVINÍ KÁMEN ÚDOLNÍ CESTOU

Posted in Nezařazené No Comments »
SVINÍ KÁMEN ÚDOLNÍ CESTOU

Tu skálu prostě nejde nemít rád. Sviní kámen, zkrátka Sviňák, dostal do vínku jméno, které evokuje spíše nadávku, přitom je bezesporu jednou z nejkrásnějších, navíc ještě báječně umístěných, žulových skal Jizerských hor. A aby těch chvalozpěvů nebylo málo, přidejme ještě opravdu mimořádně krásné lezecké cesty, které na rozložitý vrchol s fantastickým výhledem vedou.

Sneˇzˇné veˇzˇicˇky

Posted in Nezařazené No Comments »
Sneˇzˇné   veˇzˇicˇky

Sněžná hlavička na sněhobílém Šemíkovi
Onehdy jsem se tu přiznal, že jsem jezdíval na kole. Co, jezdíval?! Byl jsem s ním srostlý. Jako jezdec a jeho oř. Doba se změnila, stádo svých ořů jsem vypustil do světa a nechal si jen bělouše Šemíka.
A pak přišly první červencové dny a s nimi více času na toulání po Jizerkách, ovšem toulání je to osamocené. Luboš shání poslední chybějící materiál na cestu do Patagonie a protože já mám dávno sbaleno, můžu se jen tak flákat.

SOUSˇ aneb trocha o vodeˇ

Posted in Nezařazené No Comments »
SOUSˇ aneb trocha o vodeˇ

Je léto. Táhne vás to k vodě? Asi ano a spíše k té slané, které se sice nenapijete, ale v kombinaci s mořským vzduchem a zvuky cikád vám umí navodit tu pravou letní pohodu. Ostatně kdo by neměl rád ten nezaměnitelný zvuk přesýpání valounků omývaných na břehu mořskými vlnami? Kdo by nechtěl jen tak si poležet na pláži ukryté v kdesi na ostrově v zátoce, kde nikdo kromě vás není? I starý horský pes si rád prohřeje kosti na jižním slunci.

Kozel a Kozlí jehla

Posted in Nezařazené No Comments »
Kozel a Kozlí jehla

Není v Jizerských horách mnoho známějších bivaků, než je ten pod střechovitou plotnou opřenou o Kozla. Využívají jej trampové, lezci i osamocení hledači ducha hor. A právě onen bivak je v souvislosti s duchem ( spíše Duchem ) Jizerských hor zmiňován v jednom z odstavců dokonalé předmluvy pana Nevrlého k letité fotografické publikaci Jizerské hory.

SLUNOVRAT

Posted in Nezařazené No Comments »
SLUNOVRAT

Jizerskohorský Slunovrat
Byl nebyl první letní den roku 2017. Nad horami modré nebe, tráva pod nápory slunečních paprsků žloutla, ale ve stínu lesa bylo příjemně. Dobře jsme udělali, že jsme zmizeli do Malého Štolpichu pod mohutné koruny buků.

PAVOUCI V PYTLI

Posted in Nezařazené No Comments »
PAVOUCI V PYTLI

Výlom 98, známá to cesta Petra Prachtela na Zvon, vytvořená po vylomení velkého bloku z boční stěny, byla mou noční můrou. No, brzdi, to zase ne. Určitě jsem se kvůli ní nepřevaloval na pelechu a nespřádal plány, jak ji přelézt. Ale prostě mi nešla. Musel jsem se až zlobit na Petra, že onehdy, v roce 1998, zajel ke Zvonu se sbíječkou a dávkou dynamitu, vylomil velký žulový blok a hned na něm cestu spáchal. Zadělal mi tak na problém.

BRˇEZOVKA A HROMOVKA

Posted in Nezařazené No Comments »
BRˇEZOVKA A HROMOVKA

BŘEZOVÁ VĚŽIČKA A HROMOVÁ VĚŽ
Je tomu už víc než čtrnáct dní, co nás kroky zavedly do oblasti, kam poslední dobou zase tak často nechodíme – tedy do okolí Šolcových skal. A byla to taková lezecká nelezecká výprava. Reportáž i krátké video na sebe ale muselo počkat, jelikož se mi nechtělo nic dělat.

NOS

Posted in Nezařazené No Comments »
NOS

Po necelém roce jsme se s Lubošem vrátili do Údolní cesty na Nos. Minule si cestu vytáhl on, tentokrát jsme se domluvili, že já vytáhnu cestu po třetí kruh, Luboš si obleze nos ke čtvrtému kruhu a na zbytku cesty se domluvíme podle chuti.

JESKYNNÍ VEˇZˇ

Posted in Nezařazené No Comments »
JESKYNNÍ  VEˇZˇ

JESKYNNÍ VĚŽ aneb další výprava do jizerskohorského neprostupna
Nad Jizerkami se rozhostilo letní počasí. Dny, na které jsme čekali. Za čtvrtečního odpoledne jsme si s Lubošem dali sraz v hejnickém base campu a těšili se, že si dáme konečně nějakou parádní cestu. Jenže setkání vypadalo jinak. Teplé počasí přiválo i lenost takřka bulharskou.

KOMÍN PRˇÁTELSTVÍ

Posted in Nezařazené No Comments »
KOMÍN  PRˇÁTELSTVÍ

KOMÍN PŘÁTELSTVÍ aneb z tebe kape, parťák se směje
Určitě to znáte ze školy. Probíhá vyučování a spolužák vedle vás se začne tlemit. Podíváte se na něj a začnete se tlemit také. Čím víc to chcete potlačit, tím víc se smějete.
Co když ale taková situace nastane ve skalách ve chvíli, kdy jste rádi, že jste rádi?

PO ZÁDECH DRAKA

Posted in Nezařazené No Comments »
PO ZÁDECH DRAKA

PO ZÁDECH DRAKA aneb když přijede strejda Luboš
Já těm svým dětem nerozumím. Proč tak jásají, když se jede za Lubošem?! Proč křičí nadšením, když má Luboš přijet? Pochopil bych, kdyby se těšili na Kristýnku. Je vlídná, milá. Zato Luboš se s našimi dětmi vítá slovy: spratci, poserové a podobně….no a našim dětem se to z nějakého důvodu líbí. Na druhou stranu je fakt, že dětem se momentálně líbí dinosauři a ještěři, do čehož Luboš svou vizáží zapadá.

JESKYNNÍ VEˇZˇ

Posted in Nezařazené No Comments »
JESKYNNÍ  VEˇZˇ

Pár fotek z Jeskynní věže je uvnitř, Atom pracuje na videu a reportu. L.

SMEˇDAVSKÁ VEˇZˇ

Posted in Nezařazené No Comments »
SMEˇDAVSKÁ   VEˇZˇ

SMĚDAVSKÁ VĚŽ aneb když obtížnější skálu nalézt, než na ni vylézt
Dlouho mi šrotoval v hlavě nápad vypravit se ke Smědavské věži. Ač jsem korytem Smědé od Sedmitrámového mostu ke Smědavě prošel několikrát, do příkrých srázů svírajících koryto řeky jsem se zrovna nehnal. Bylo to totiž vždy za horkých letních dní, kdy bylo dobře v chládku sevřené rokle.

Kazatelna, Oltárˇ

Posted in Nezařazené No Comments »
Kazatelna,  Oltárˇ

Video z minulého deštivého víkendu. L.

Musí to být on

Posted in Nezařazené No Comments »
Musí to být on

Černá věž a černé nebe
Musí to být on! Ten divnej chlap, co si mě vždycky měří pohledem, když procházím kolem jeho domu do hor. Vnímám, jak se jeho zrak vpíjí střídavě do mě a do mého batohu. Pohledem mě krájí a ve vzduchu je cítit nevyřčená nenávist. Vždycky se na něj usměju a popřeju mu hezkej den. Zabil by mě, ale řekne jen: „dobrej!“ a zní to jako štěkot kulometu.

STRZˇÁK

Posted in Nezařazené No Comments »
STRZˇÁK

KULIČKA – KOMÍNOVÉ VĚŽE – ZÉVA
Dlouho jsme si slibovali s Danem, že spolu vyrazíme do skal a pochopitelně Luboš byl přizván také. Prudil a prskal, že na Stržák nejde a že Kulička je jen nějaký šutr, zatímco on chce pořádné lezení. Přesto za námi vyrazil – že prý to pojme jako venčení psů a lézt ani nebude. Jo, zlatý voči…už vidím Luboše, jak jde za někým do skal a nevezme si sedák a lezečky….

JIZERKY HOREM DOLEM

Posted in Nezařazené No Comments »
JIZERKY HOREM DOLEM

JIZERKY HOREM DOLEM aneb O PTAČÍ SVOBODĚ
Do Jizerek putuji horem – dolem. Ovšem v době uzávěrky silnice mezi Souší a Smědavou jenom dolem. Jakmile cestu horem zavřou, vzdálenost do severní části hor se mi zdvojnásobí. A proč se mi zdvojnásobí? Protože nemám křídla!

ZDÁNLIVEˇ NEZAJÍMAVÉ JARO

Posted in Nezařazené No Comments »
ZDÁNLIVEˇ  NEZAJÍMAVÉ JARO

Že počasí letošního jara lezení nepřeje? Je tomu tak, ale kdo by se zlobil. Na to, co stojí zato, se vyplatí čekat, o to větší cenu to potom má a příjemnější pocity to přináší.

OSTRˇÍ A ZTRACENÁ

Posted in Nezařazené No Comments »
OSTRˇÍ  A ZTRACENÁ

OSTŘÍ A ZTRACENÁ VĚŽ aneb tak trochu KŘÍŽOVÁ VÝPRAVA
Letošní jaro v Jizerských horách je vlastně jen mýtus. Bylo? Nebo snad nebylo? Na pár dní zavítalo a zase se důmyslně ukrylo – snad pod některý s jizerskohorských viklanů, který následně udělal „klap“ a jaro už k nám nikdy nepřijde.

Holky v akci – II

Posted in Nezařazené No Comments »
Holky v akci - II

S děvčaty po druhé na skalách. Kristýnka měla kocovinu, tu komentovat nebudu, ale s Růžou to už vypadalo mnohem lépe, lezla bez keců, žáby dávala jako nic a dalo se na to i koukat, pár fotek uvnitř. L.

MALÝ SˇTOLPICH

Posted in Nezařazené No Comments »
MALÝ  SˇTOLPICH

Minulou neděli se Jablonečáci courali už od rána v Malém štolpichu. My jsme se chystali přidat po o. Kucí byli na Morionu, když jsme za nimi začli stoupat do skal, tak mi zvoní telefon,, ano, čau Dan, je to tady mokrý, teď jsem vylítnul z plotny, docela jsem se proletěl, smích,, jdeme na Štolpiskou plotnu, ok. Skály byly fakt hodně mokrý, ale něco jsme přeci jenom přelezli. L.

MUCHOV aneb návrat tam, kam jsem utíkal

Posted in Nezařazené No Comments »
MUCHOV aneb návrat tam, kam jsem utíkal

Všichni to asi znáte. Co máte nadosah, projité, nakoukané a ohmatané, to vám přestává připadat mimořádné. Lékem na takové zevšednění je navštívit jiná místa, uvidět nové obzory a následně se vrátit. Potom si to uvědomíte!

ZAHRADNÍKÚV UCˇENˇ

Posted in Nezařazené No Comments »
ZAHRADNÍKÚV  UCˇENˇ

Z první dubnové neděle se vyklubal skoro letní den, a tak jsem se do skal vykopala i já. Tři krásný cesty, opalovačka na vrcholu, jedna “klídková” houpačka a hlavně všeobecná pohoda. Kri Kri. Foto uvnitř.

MORION

Posted in Nezařazené No Comments »
MORION

Impozantní skalní blok ztracený v příkrých srázech nad Malým Štolpichem, připomíná svým tvarem stejnojmennou přilbici španělských conquistadorů. Tvarová podobnost je nejvíce zřejmá při pohledu od severozápadu. Přijdete-li k němu poprvé, stanete pod ním v němém úžasu a oči z něho spustit nemůžete.

JIZERSKOHORSKÁ HOROLEZCˇATA

Posted in Nezařazené No Comments »
JIZERSKOHORSKÁ HOROLEZCˇATA

Byl to vzácný den, kdy se všechno sejde: dokonalé počasí s ostrými výhledy a jarním sluncem ohřívajícím skalnaté stráně, volno z práce, děti natěšené na výlet a spokojení rodiče, které těší upřímná dětská radost z prožívaného dobrodružství.

Pohoda na Kurˇích

Posted in Nezařazené No Comments »
Pohoda na Kurˇích

Tak jsme se zase po dlouhé době sešli ve větším počtu, sranda byla, póčo super, akorát nám to zase trochu kazil Abu s těma jeho sólíčkama 🙂 . L. ,, video uvnitř.

DIVOKÝ OKRAJ A VILÉMOVA VEˇZˇ

Posted in Nezařazené No Comments »
DIVOKÝ OKRAJ A VILÉMOVA VEˇZˇ

Páteční odpoledne, vítr profukuje dosud bezlistými bučinami a ve vzduchu je cítit voda. Ze šedých mraků zatím neprší a skály by tak měly být oschlé. Vyrážíme z hejnického base campu. Cíl výpravy? Jako vždy do poslední chvíle nejistý.

Abuova galerka

Posted in Nezařazené No Comments »
Abuova galerka

Novoroční a Poslední věž, Abu mně poslal pár fotek z nedělní akce. foto uvnitř.. L.

MECHOVKA

Posted in Nezařazené No Comments »
MECHOVKA

MALÉ VÍTĚZSTVÍ NA MECHOVÉ VĚŽI A MECHOVÉ VĚŽIČCE
Za brzkého sobotního odpoledne jsem – netradičně – dorazil do Hejnic vlakem. Zavzpomínal jsem si na doby, kdy vlak byl jediným dopravním prostředkem, kterým jsem do hor cestoval.

Holky v akci

Posted in Nezařazené No Comments »
Holky v akci

Růža a Kristýnka letos poprvé na skalách, funěly ve spáře jak starý báby, ale nakonec to obě dvě zdárně vyšoukaly. L.

Knihy o Jizerkách

Posted in Nezařazené No Comments »
Knihy o Jizerkách

Abu a jeho sbírka knih o Jizerkách.

Knihy s tematikou Jizerských hor

Posted in Nezařazené No Comments »
Knihy s tematikou Jizerských hor

Je hnusně? Sáhni po knize! Aneb knihy s tematikou Jizerských hor
Je kniha anachronismus? Snad ne! Nevím, jestli to pociťujete také, ale pro mě je mnohem příjemnější sáhnout do knihovny a vytáhnout oblíbenou knížku, prolistovat ji, přečíst třeba po x-té oblíbené pasáže, než otevřít soubor s nějakou e-knihou. Virtuální svět nás válcuje, ale kniha snad přežije. Fandím jí!

OKOLÍ ORLÍHO HNÍZDA – fotogalerie

Posted in Nezařazené No Comments »
OKOLÍ ORLÍHO HNÍZDA – fotogalerie

Několika fotografiemi se vracíme k poslední výpravě na Orlí hnízdo a do jeho okolí. Cíl nebyl pevně daný – vše podle chuti. A tak místo skoro tradičního postupu od Orlího hnízda ke Stojce jsme se rozhodli, že si projdeme skály v okolí Bradla a svahem sestoupíme dolů.

 

 

 

 

 

 

 

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement