AUTOBUSÁK KDESI V HORÁCH UKRYTÝ

AUTOBUSÁK KDESI V HORÁCH UKRYTÝ

Pokud bych si za jednoho listopadového dne myslel, že Jizerkám vládnou síly zla, snadno bych mohl uvěřit tomu, že hranici Mordoru tvoří hrana hor nad Bílým Potokem a Hejnicemi, přesně v místech, kde se lesy lámou do prudkých svahů padajících dolů
k údolí. Nad vrcholovými partiemi Jizerských hor se to vařilo, mraky se převalovaly přes hranu a vzdušné proudy je zase táhly zpět. Přitom nad údolím bylo azurové nebe.

OSTROV – POSLEDNÍ ZTROSKOTÁNÍ

OSTROV - POSLEDNÍ ZTROSKOTÁNÍ

Nošením dříví do lesa je opakování slov o tom, jak vlídné říjnové dny jsme před aktuální proměnou počasí – nutno podotknout, že k normálu odpovídajícímu ročnímu období – mohli prožívat. Pestré barvy, nejrozličnější vůně, každodenní jemné proměny lesů. Co to šlo, brousil jsem Jizerkami, je to jejich čas. Ale mezi jizerskohorské toulání jsem vklínil jeden den, kdy jsem změnil teritorium. Vrátil jsem se na ostrov, tedy do Ostrova.

TÁTA SE SYNY NA SUPÍ

TÁTA SE SYNY NA SUPÍ

Dva po sobě jdoucí slunečné říjnové dny jsem věnoval návštěvě barevných bučin a jejich skal v úbočí Klínového vrchu. Pokaždé, když jsem tu, stavím se na jedné z mých nejoblíbenějších skal, na Supí hlavě. Osmého října jsem si na jejím vrcholu pobyl sám a tiše sledoval barvící se lesy na všechny strany od ukloněného skalního temene. Lehký větřík pofukoval mezi korunami buků, nosil jejich listí a ptačí zpěv se střídal s ťukáním do bukvic, které ještě na některých bucích zbyly. Hned následující den jsem se na Supí vrátil s mými syny. Ptačí zpěv tak vystřídalo jejich švitoření a smích.

STOTUNOVÉ DROBKY

STOTUNOVÉ DROBKY

Je pár jizerskohorských bašt, jejichž návštěva přináší mimořádné potěšení i zážitky. Každý má takové „svoje“ skály. Jejich vrcholy většinou plují nad lehce se pohupujícími a vlnícími korunami stromů a otevírá se z nich pohled do údolí. A nebo to jsou skály, ke kterým se vážou mimořádné příběhy z historie lezení v Jizerkách či vlastní hluboké prožitky, které nikdo jiný nemůže pochopit, protože, jak se říká, nechodí ve vašich botách.

NASTUPUJÍCÍ JIZERSKOHORSKÝ PODZIM

NASTUPUJÍCÍ JIZERSKOHORSKÝ PODZIM

Letošní přelom září a října přinesl do Jizerských hor proměnlivé počasí. Zachmuřené dny se střídaly s azurovými, větrné s poklidnými, kdy se ani lísteček v korunách stromů nepohnul, déšť skrápěl hory, aby je sluníčko zase rychle vysušilo, dokud na to ještě má sílu.

HLAVA XXII

HLAVA XXII

aneb po 22 letech na významně bezvýznamných místech

Podzim se vplížil do našich hor a já si tam pro něj doslova zajel. Ochladilo se. Probudil jsem se v podkroví, kapky deště bubnovaly na střechu a já pookřál, protože těch vyprahlých dní plných slunce už bylo dost. Ke zvláštně tajemné atmosféře Jizerských hor patří lezavý chlad podél potoků v roklích, cáry mlhy plující mezi a nad Poledními kameny, vítr lomcující vysokými šedými kmeny buků i zkřehlé ruce a pára od úst. Sedl jsem do auta a mizel nechat se spolknout lesy. Kupodivu ale dřív, než jsem z auta vystoupil, mě dohnaly úplně jiné vzpomínky – na dny plné slunce, vůně borových lesů a rozpálené pískovcové skály Českého ráje. Nevím, jak se ta myšlenka vloudila do hlavy, co ji přiválo. Nechal jsem ji ale protékat, převaloval se ze strany na stranu, z fragmentů se stávaly úseky, z úseků se tvořil celek. Příběh se poskládal jak Rubikova kostka a tak než jsem dojel na severní stranu Jizerek, uzrál v hlavě nápad: Až se opět vyčasí a pískovec oschne, zajdu se podívat na jedno místo mezi zcela bezvýznamné skály, kde se svým způsobem lámaly tři životy a jejich směřování….Kdy to bylo? Co na to HLAVA? 22!! Dvacet dva let…

TISÍC CHUTÍ

TISÍC CHUTÍ

…a možná dalších milion k tomu, má jizerskohorské léto. Co den, to neopakovatelný čas, co místo, to unikátní originální bod ve vesmíru. A protnutí času a místa? To jsou další možnosti, jak prožít a navnímat své bloudění Jizerkami. Stokrát můžete jít třeba po Viničné a pokaždé bude jiná, jen se dívat….hory se mění v průběhu roční doby i průběhu jediného dne. Světlo, stín, teplo, chlad, ostré obzory, mlha…

SOUMRAK A ÚSVIT na WILDE MARIE

SOUMRAK A ÚSVIT na WILDE MARIE

Šemík byl ještě hříbětem, když jsem naposledy stál na vrcholu Divé Máří. Každý rok si opakuji, že se tam opět musím vypravit, ale nebýt inspirativního videa z dílny jizerskohorských klasiků, party kolem J. Pikouse (youtube Jizerská klasika – Divá Máří), zase by na to nedošlo. A když už rozhodnutí vypravit se neprostupným terénem do království této mimořádné skály padlo, řekli jsme si, že to musí být spojeno se zážitky, které se zapíší hluboko do paměti a ještě hlouběji do srdce.

KAGOT HLÁSÍ DOVOLENOU

KAGOT HLÁSÍ DOVOLENOU

Konečně! Prázdniny a volno! Co víc si přát? Přepínáme do módu KLÍDEČEK. Ano, chtěli jsme se ještě rozloučit s Jizerkami vylezením nějaké hodnotné cesty a výpravou, na které nasajeme mimořádného ducha našich zelených bukovožulových hor do všech pórů našeho těla, aby tam někde daleko, kam míříme, se nám po něm nestýskalo. Jenže přišly deštivé a chladné dny, na lezení nebylo pomyšlení. A protože je vše jak má být, alespoň jsme se stačili nachystat na dovolenou. Vyrobil jsem spaní do dodávky, ať můžeme s dětmi křižovat světem. Luboš vyměnil na autě 98% dílů, aby rovněž dojel k cíli a dá-li Bůh ( nebo kdo a co chce ), v jednom bodu letošní daleké cesty se protnou dovolené Luboše a Kristýnky s tou naší. Doharcujeme-li se tam, kde místo cikánů řvou cikády, kde voda je slaná, sluneční paprsky hřejivější a vzduch voní úplně jinak, pobudeme tam společně – hejnická i zásadská část Kagota.

VE SVÝCH VLASTNÍCH STOPÁCH

VE SVÝCH VLASTNÍCH STOPÁCH

aneb S KLUKY ZA MLOKY A DO SKAL

Nemohlo to skončit jinak. Moje osamocená čtvrteční výprava do mlžných mločích hor ke klukům skrze video promlouvala tak silně, že už při závěrečných titulcích si začínali balit batohy. „Táto, vezmi nás do hor, prosííím!“ Podíval jsem se na ty dvě malé dušičky, které s rozšířenými zorničkami a prosebným pohledem čekaly, co bude následovat a
k jejich nevýslovné radosti zazněla do napjatého ticha moje odpověď: „Jasně, kluci, jdeme!“

KDE JE KROK TAK TROCHU LOTERIE

KDE JE KROK TAK TROCHU LOTERIE

Musíš mít setsakramentský důvod tam jít. A ten pravý setsakramentský důvod najdeš vždy jen v sobě. Ne kvůli druhým, ne z důvodu nějakého profitu, ale jen a jen kvůli sobě samotnému. Já ten důvod měl a proto jsem se tam vydal. Kam? Na Štolpišskou stěnu!

JIZERSKOHORSKÝ GRÁL A PADLÝ BRATR

JIZERSKOHORSKÝ GRÁL A PADLÝ BRATR

Jedno jediné ráno může mít dvě zcela odlišné tváře. Záleží totiž, co nás čeká a zejména na tom, pro co se rozhodneme. Bylo tomu tak v pátek, kdy se krůpěje rosy rozzářily na jarní trávě v prvních slunečních paprscích pod bezoblačným nebem. Za takových rán mám jistě nejen já chuť létat! Ale jako by mě někdo přitloukl za křídla k zemi: čekal mě pracovní den. Sedl jsem do auta a vydal se vstříc úkolům, které bylo třeba kvůli vnitřně nastavené zodpovědnosti splnit. Silnice se klikatila Černou Studnicí vzhůru a hra stínů
v jitřním lese brala dech. Přesně v tu chvíli jsem si řekl: „HOVNO!“.

NA POHOVCE

NA POHOVCE

aneb Luboš ležící spící

Bývaly to časy, kdy nám do sebe pasoval program – ten Lubošův a můj. Jenže časy se mění, co bylo není a co bude, toť otázka vyřčená jen tak do větru. Až předposlední dubnový den se podařilo zase společně vyrazit s Lubošem za lezením po jizerskohorské žule. Bez psů. Pancho má bolavou nohu a Yokina jí, co nemá.

KROKY VEDOU NAD RUDOLFOV

KROKY VEDOU NAD RUDOLFOV

…aneb Žihadlo a Čmelák…

Nedávná výprava s Danem Jizbou mě inspirovala k tomu, abych se alespoň zašel podívat ke skalám a skalkám, u kterých jsem ještě nebyl. A pokud bude dobrá konstelace, tak se pokusil na ně vylézt, abych vyčetl z jejich vrcholové knížky, koho sem také kroky zavedly a kdy naposledy tu lidský zadek ohříval – většinou notně omechovanou – žulu. O výhledech z vrcholů nemluvím, protože to jsou věže a věžičky utopené kdesi hluboko v jizerskohorských lesích a svou velikostí stromy nepřevyšují.

BASE CAMP HEJNICE

BASE CAMP HEJNICE

Jaro tónuje Jizerské hory do všech odstínů zelené a to je čas, kdy děti z podvědomí tahají jeden zimní slib za druhým. Františka připomíná plánovanou jarní vyjížďku po Viničné, kluci se zase dožadují návštěvy Luboše a Kristinky. Jsou to sliby, které nás těší plnit. Stačí k tomu maličkost. Přesvědčit Kristinku s Lubošem, že se jim prostě vetřeme do domu, vystrnadíme je z jejich ložnice, obsadíme jejich kuchyň a koupelnu a celkově je omezíme ve všech možných i nemožných směrech.

MALINKO JINAM

MALINKO JINAM

aneb dvě výpravy do méně navštěvovaných míst

Vlídné jaro protéká horami, poslední ledové krusty tají, pupeny stromů se začínají nalévat a všude zní ptačí zpěv. Lze za takových dní zůstat doma? Dlouho jsme se už nevydali do skal s Danem. Myslím, že naposledy to bylo za loňského jara, kdy jsme nejprve i s Lubošem a v další fázi už sami, procházeli Stržákem a kroky nás zavedly až k Zévě.

STOJKA

STOJKA

aneb odpojení není opojení

Psal jsem tu onehdy o spojení s duchem přírody, Matičkou Zemí, Bohem. Jak kdo chcete. Snažil jsem se vysvětlit, jak málo stačí, aby se člověk „připojil“. Ale co se stane, když se naopak odpojí? Když nepřijme hovor z hůry nebo se zpronevěří něčemu, co mu bylo velkoryse dáno, svěřeno po čas jeho života a on to dočasně a vědomě odloží?

DUBNOVÁ MANTRA

DUBNOVÁ MANTRA

Třetího dubna bylo ráno šedivé a nic nenasvědčovalo tomu, že se právě otevírá nádherný den. S dětmi jsme pozorovali kapky deště tříštící se o střešní okno, Matoušek odmítal jít do školky a hrál si na hluchého. Žádné z mých tisíce popohnání k většímu tempu nenacházelo u něho pražádnou odezvu. Fany se loudala a s nepřítomným výrazem pozorovala větve ořešáku kývající se pod šedým nebem.
Ale všichni víme, že den se nemá hodnotit před večerem.

PRAVIDLO POLOVINY CENY

PRAVIDLO POLOVINY CENY

aneb rada člověka, kterého si nikdo nikdy nekoupí

Není to tak dávno, co jsem tu psal o obecních bláznech. Připomínám, že je mám rád. Jednak pro jejich originalitu, nekonformnost a schopnost žít mimo hlavní proud, ale také ještě z jednoho velmi podstatného důvodu. Oním důvodem je ta nejsyrovější životní moudrost balancující na hraně mezi šílenstvím a genialitou. Tito lidé žijí podle vnitřně nastavených pravidel, která nikde nevyčetli a přitom to jsou myšlenky tak geniálně jednoduché a jasné, že by se jimi měli řídit i ti, kteří za blázny považováni nejsou.

JINÉ OBZORY aneb VYSOKO A DALEKO

JINÉ OBZORY aneb VYSOKO A DALEKO

Někdy našim dětem říkáme Mauglí. Má to částečně své opodstatnění, vždyť drtivou většinu svého volného času tráví v horách, lesích, mezi skalami. Jenže je tu drobná nepřesnost: Mauglí byl vychovávám v džungli a z pohledu Františky, Štěpána ani Matouše, není příroda kolem nás divočinou, je to jejich přirozený svět. Džunglí jsou pro ně města, obchodní domy a obecně místa, kde se to hemží lidmi, kteří někam spěchají, ale nedívají se kolem sebe. Se zrakem upřeným do svítících displejů a se sluchátky na uších se míjí, aniž by věděli, že se potkali. Naše děti je pozdraví a oni neodpoví, což skřítkové těžce nesou. Musíme jim vysvětlovat, že město nejsou hory ani naše vesnice, kde se všichni zdraví.

VYSOKO NAD TOKEM JIZERY

VYSOKO NAD TOKEM JIZERY

Pokud by Ivan Petrovič Pavlov nezkoumal reflexy na psech a nenechával je slintat na žárovku, mohl stejně dobře zkoumat reflexy na nás, kdo máme rádi Jizerky. No schválně, co se vám vybaví, když uslyšíte: „Jizerky!“? Asi nebudu daleko od pravdy, že vám okamžitě naskočí ŽULA, BUKY a možná i řeka JIZERA, po které se hory jmenují.

I NESMRTELNÍ UMÍRAJÍ

I NESMRTELNÍ UMÍRAJÍ

aneb odchod Hovádek Božích

Má je každá vesnice, každé město. Často žijí na okraji společnosti nebo se alespoň ostatním vyhýbají. A nezřídka se vyhýbají ostatní jim. Podivíni, to je to pravé slovo, které se pro ně vžilo. Někdo jim zase říká obecní blázni a další při zmínce o nich jen mávnou rukou, za slovo jim nestojí. Já je mám rád.

SETKÁNÍ NA HUBERTCE

SETKÁNÍ NA HUBERTCE

Nejsem tím, kdo by měl psát o každoročním setkání na Hubertce. Já jen vím, že se koná, svolávají ho Jindroušovci a že až doposud mi pracovní povinnosti nedovolily se zúčastnit. Vloni jsem to měl v plánu, to ale zase klempírovaly děti….
Letos se to pěkně sešlo a tak jsme vyrazili za partou.

PROBUZENÍ SPÍCÍHO HEKTORA

PROBUZENÍ SPÍCÍHO HEKTORA

HEKTOR aneb článek pro okurkovou sezonu.

Za mých školních let jsme se o Masarykovi neučili. Komoušům se tak nějak nehodil do krámu. Ovšem to, že se o někom neučíte, neznamená, že nežil. Jako kluk jsem si často doma prohlížel knížku TGM V Lánech. Obzvláště jedna fotografie se mi líbila. Náš první prezident je na ní vyobrazen, kterak sedí na svém koni, Hektorovi. Tento valach měl zcela výsostné postavení mezi ostatními koňmi. Býval označován jako „kůň prezidentský“.

PF 2018

PF 2018


PF? To je Připomenutí Faktů. Tak jdeme na to! Je to totiž zase tady, konec roku jednoho a začátek druhého. Čas, kdy média bilancují, skládají účty, lidé se hroutí z nedodržených předsevzetí a zároveň si dávají nová. A my, posádka Kagotu? Nic takového!

POKLAD

POKLAD


Ve středu nebylo zrovna hezky. Po X dnech jsem ale byl konečně doma a měl jsem jasný plán. Po vzoru mého strýce, který si kdysi v gumových botách, se dvěma košíky v ruce a nožíku v každém z nich, nakráčel za mnou do naší třídy a učiteli oznámil, že ROSTOU a ať mě pustí s ním na houby, tak i já jsem se rozhodl, že děti prostě do školky a do školy nepůjdou a raději vyrazíme na výlet.

UKONCˇENÍ WEBU KAGOT.CZ

UKONCˇENÍ  WEBU KAGOT.CZ

ZASE SE NÁM VRÁTILO STARÉ DILEMA JESTLI WEB UKONČIT NEBO NE, ZKUSTE ŘÍCT SVŮJ NÁZOR, DÍK. L.

ZDE SE MŮŽETE VYJÁDŘIT.

TEMNÉ NEBE NAD HLAVOU

TEMNÉ NEBE NAD HLAVOU


JIZERSKOHORSKÉ TEMNÉ NEBE

Jsem rád, že žiji v oblasti s relativně nízkým světelným smogem. Díky tomu, je-li počasí příznivé a nebe jasné, jsou moje pozdní noční návraty domů zakončené pohledem na oblohu posetou zářícími hvězdami. Vystoupím z auta a chvíli pobudu venku, projdu se očima po Mléčné dráze a vyhledám těch několik málo souhvězdí, které znám už od dětství.

JIZERSKOHORSKÉ JEDNOTKY MÍRY

JIZERSKOHORSKÉ JEDNOTKY MÍRY


Začal nám školní rok. Věc, která se mě posledních dvacet let nijak netýkala, neboť jsem člověk pracující. Začátek školního roku tak pro mě – od té doby, co sám do školní lavice neusedám – znamenal vítanou možnost pošklebovat se nebohým vystresovaným dětem od sousedů, vycházejícím s vytřeštěnýma očima a mrtvolně bledou tváří vstříc školním neradovánkám.

BUKOVÁ HORA

BUKOVÁ HORA


BALVANŮ MOŘE NA BUKOVÉ HOŘE

Když už jsme byli minule na Bukové věži, zvolil jsem tentokrát za cíl své osamocené výpravy jinou lokalitu se slovem BUK v názvu: Bukovou horu. Můžu se plést, ale myslím, že Buková hora, lesnatý vrch nad Jiřetínem pod Bukovou, je spíše cílem lokálního významu a místem procházek lidí z okolí. Těžko k ní podniká někdo výpravy ze vzdálenějších míst s pocitem: „Jo, Buková hora, tam se určitě musím podívat!“

SNADNÉ A NESNADNÉ CESTY

SNADNÉ A NESNADNÉ CESTY

Kdo z nás by to nevěděl?! Cesty jsou snadné i nesnadné. A to se nebavíme jen o cestách lezeckých. Je snadné jít po suchých kamenech přes řeku a velmi nesnadné po stejných balvanech přejít na druhý břeh, když se lesknou vodou. Je snadné jít z práce a nesnadné ráno do fachy. Je snadné jet na kole po bílé čáře značící krajnici, je nesnadné jet po stejně široké lávce dva metry nad zemí. Je snadné vracet se domů, nesnadné domov opouštět, když se dětem stýská.

KYSELEJ NÁVRAT DO SLADKÉHO DOMOVA

KYSELEJ NÁVRAT DO SLADKÉHO DOMOVA

Home, sweet home…tak to letos až tak plně neplatí. Probrouzdali jsme místa, která nás svou monumentálností dostávala do kolen. Ale Jizerky jsou zkrátka jen jedny a patřičně jsme se do nich těšili.

WIDE BOYZ: Spradventure

Holé Spáry 2017

Holé Spáry 2017

SPÁRY a CHRÁNIČE NA ČPÁRY aneb slovo dalo slovo a tlumočíme pozvání na závody
Kolikrát se velmi pobaveně koukáme na lidi, kterým přebujelo ego a přou se o kraviny. Jeden máguje, druhej to kategoricky odmítá. Někdo tvrdí, že mágo je stejná pomoc jako lezečky a když odmítáš mágovat, máš i lízt bosej nebo v křuskách po dědovi. Jinej to zas popírá a říká: „hele, to je blbost, to taky můžu lízt se šňůrou na prádlo a kroužkama na klíče.

Velký kámosˇ

Velký kámosˇ

Jelikož jsme poserové a ve spárách nám to moc nejde, tak jsme pořídíli nového kámoše. L.

Za kolik prodásˇ kamaráda?!

Za kolik prodásˇ  kamaráda?!

Špatně, přešpatně se mi píše dnešní článek. Složitě se mi hledají slova a srdce mi stále ještě brání přijmout jako skutečnost to, co se stalo. Bolí to.

Stavba srubu norskou technologií

PF 2017

PF 2017

ISTRA 2016

ISTRA 2016

Pár momentů z Istrie uvnitř na videu.

DIRTBAG: THE LEGEND OF FRED BECKEY [Extended Trailer]

HOLÉ ZADKY aneb jak jsme zase nezbohatli….

HOLÉ ZADKY aneb jak jsme zase nezbohatli….

Trochu se to v nás míchá: zveřejnit či nezveřejnit nabídku, která se nám, KAGOT.CZ, dostala na stůl nebo to taktně přejít?!
Nakonec nám ale přijde škoda neodvyprávět příběh, jak jsme zase s Lubošem nezbohatli a s holými zadky musíme nadále čekat každý měsíc na svatého Berouse, až zase výplata udělá CINK, abychom měli na jídlo pro nás a v mém případě i pro mé děti. Co ale zamlčíme, je název firmy, která nám nabídku adresovala.

Gregor odešel

Gregor odešel

Posted in JEN TAK Komentáře nejsou povoleny

Poselství naděje from Sebeřízení.cz on Vimeo.

Lezecká stěna Hejnice

Posted in JEN TAK 1 Comment »
Lezecká stěna Hejnice

Kamarád zařídil lezeckou stěnu v Hejnicích na celou zimu,

takže kdo má zájem, tak každá neděle v 14:00h u Tělky..

ANONYM

Posted in JEN TAK 1 Comment »
ANONYM

Dnes mi přišel anonym

na můj mejl,

docela jsem

se pobavil.

HA :)

TEXT:

Hejnice Keep Balance V.

Hejnice Keep Balance V.

Pár záběrů z Hejnic ,

z  fesťáku lajnařů.

Točeno malým  fotokryplem,

tak sory za kvalitu..

 

VIDEO:

MIMINA foto

MIMINA foto

Další dávka fotek

našich smradů.. :)

Darujeme do dobrých rukou..

 

FOTO:

LINE OF SIGHT – Official Trailer

Posted in JEN TAK 1 Comment »
LINE OF SIGHT – Official Trailer


 

 

Markéta drží Kubajsovi s Kaštanem a ještě u toho prdí! Klikni pro více!

Posted in JEN TAK 1 Comment »
Markéta drží Kubajsovi s Kaštanem a ještě u toho prdí! Klikni pro více!

Dalo nám to hodně zabrat, ale nakonec Vám zde přeci jenom přinášíme dlouho očekávaný rozhovor ze zákulisí z natáčení posledního 3dháááčka na Monínci. Jak se klukům jezdilo po bouřlivé páteční noci, co všechno musel Kubajs spolu s Hanzem během páteční noci strpět a jak Markéta s veverkami prděla a pískala na celý areál Monínce? Tohle všechno a mnohem více ve videu! Check it!

Sobota trip

Sobota trip

V sobotu jsem vyrazil s Panchem na výlet, když bylo tak pěkně. Dorazili jsme na Hubertku a tam lidí jak na Václaváku, prej enduro závod. Tak jsme se s Panchem přihlásili a vyhráli třetí místo, před nás se dostali akorát dva místní borci.. :)

 

FOTO:

KL Tower International Jump Malaysia 2010

KL Tower International Jump Malaysia 2010

Dokoukej titulky, jsou tam nepovedný skoky..

-

-

-

-

-

Skydive arena

Skydive arena

Tak kdy vyrázíme poserové.

Koukněte na to ARÉNA

-

-

-

 

 

Počasí Hejnice (okres Liberec) - Slunečno.cz

NÁHODNÉ FOTO

102_2358 IMG_0032 18 (2) IMG_0052 IMG_0121 IMG_0006 IMG_0041 IMG_0253 DSC_0840 10032014081 100_3770 IMG_0048 IMG_0240

Bookmark Us

Delicious Digg Facebook Favorites More Stumbleupon Twitter

Search

About us

About Us

Our Sponsors

advertisement advertisement advertisement