Galerka z dnešního lezení v ukrutném větru, jedna cesta a rychle do Dělňáku na polévku..
Video a report od Atoma se připravuje.. Foto uvnitř..

Ahoj kluci a holky (jak se říká u nás na Moravě).

Na jaře tohoto roku jsme si vyměnili pár e-mailů a popřáli si hodně zdaru.
Po celý rok sleduji vaše stránky Kagot a kochám se krásou Jizerek zprostředkovanou vašimi fotkami a videoklipy. Díky za to. Na druhé straně egoisticky doufám, že nedojde k popularizaci Jizerskohorských lezeckých terénů a uchovají si svoji intimitu.

Každý milovník Jizerských hor jistě ví, že Jizerky jsou horami pomníčků.
Do širšího povědomí se zdejší drobné památky a jejich příběhy dostaly díky těžko překonatelné bibli všech jizerskohorských patriotů, knize Miloslava Nevrlého s prostým názvem: Kniha o Jizerských horách ( první vydání roku 1976, dnes již čtyři postupně doplňovaná a upravovaná vydání ).
A právě v tento DUŠIČKOVÝ MÉSÍC se na některé ze zdejších pomníčků podíváme blíže. Protože KAGOT.CZ je blogem zaměřeným zejména na lezení na zdejší žule, připomeneme si pomníčky horolezecké.

Asi už měsíc navštěvujeme Pohovku, je to mohutná skála v hřebeni Dolních Poledních kamenů. Tahle skála mi vjela tak pod kůži, že jsem se rozhodl vyčistit jižní údolní stěnu, kde vedou tři krásné cesty, který stojej za to vyčistit, takže na jaře by se mohla lízt Skleněná romance a ta trojka, co se tam někde klikatí. Hore zdar. 

Komplex skal rozmístěných po obou stranách Francouzské cesty (červená turistická značka z Libverdy na Tišinu a Smrk). Hlavní masiv těchto skal byl údajně zničen při stavbě této cesty. Název souvisí s napoleonskými válkami, kdy zde lidé z údolí hledali úkryt.

My jsme navštívili Bastilu a novou lezeckou skálu těsně nad ní, která se jmenuje Pamětní kámen. Byla kosa, takže jsme dlouho nevydrželi, ale v Jizerkách to stojí za každého počasí za to. Hore zdar. 

První listopadový den 2015 si budu navždy – nebo do nástupu stařecké demence ( dožiju-li se stáří ) – pamatovat jako den s naprosto mimořádným počasím, skvělým lezením na nádherné jizerskohorské skále POHOVKA.

Někdy ty Jizerky nabízejí tak krásné pohledy, že se člověku nechce domů i když je promrzlej úplně na kost.. Foto uvnitř..

NOS

Dominanta údolí Černého potoka. Stěna spadající k jeho vodopádům je asi 50m vysoká. Charakteristický je pro ni střechovitý převis tvaru nosu. Klasický průstup údolní stěnu je jedním z nejkrásnějších výstupů v Jizerských horách.   

Tak se nám konečně vrátil pan Větvička z Kanady a hned na přivítanou nás vytáhl na krásnou Údolní cestu na Sviní kámen. Je to nádherná šestka,, doporučuji.. Foto uvnitř..

Léto protéká mezi prsty, nejkrásnější dny na lezení si vychutnávám v nemocnici a později s berlemi. Jako Gandalf opřený o hůl – v mém případě francouzskou – se dívám směrem k lesům…..dny plynou, spojují se v týdny a i ty odplouvají….haxna se hojí pomalu a neklid roste. Musím do hor! Nejen kvůli lezení, ale i pro jejich schopnost navodit v duši klid, tělem nechat protékat jejich poklidnou, ale všeprostupující, energii. Čistý absťák….a najednou to jde, noha drží – není na co čekat: batoh na záda a mazej! Telefon Lubošovi, rychlá domluva a jde se na věc….něco lehčího na otestování kotníku, ale zároveň dostatečně zahánějícího hlad po horách – skála s promlouvajícím geniem loci, monumentální žulová věž – Věž Grálu. Skvělá volba – oceňujeme při výhledu z vrcholového bloku. Není třeba slov, jen tiše vnímám radost z návratu….potom ještě dvě cesty na vedlejší skále, sousedícím Strážci Grálu a v nejlepším raději přestat….s dobrým pocitem domů….a když autem přejíždím hory od severu k jihu, zase to vím: tady jsem doma, hodně jsem si pocestoval, spoustu krásných míst viděl, ale TADY JSEM DOMA! Tom Atom..

Koráb ,, Bártlův kámen,,. Mohutný skalní hřbet spadající téměř až k Hájnému potoku, to píšou v průvodci,, Jinak je to krásnej kout Jizerek se zvláštní atmosférou.. Foto uvnitř..

Po dlouhé době se Růža utrhla od práce,, tak kam jinam než do skal. Vyrazili jsme do Srázů nad Viničnou cestou. Na Žabího koně – údolní cesta (klasika) a sundat pytel na Ostrou věž, Vzpomínková cesta mě tentokrát pustila a musím říct, že je nádherná.. Foto uvnitř..

Návrat na Francouzskou čapku – tak jsme se s Kagotem vrátili do prosluněných lesů Jizerských hor pro pytel, který jsme tu 2. prosince 2014 za mlžného zimního dne zavěsili. Výstup na Francouzkou čapku, skalku nevelkou a dle vrcholové knížky zřídka navštěvovanou, není úplně zadarmo. Vylezli jsme opakovaně Starou cestu Varianta V, trochu si u toho zanadávali, trochu krve ztratili a hlavně pak užili velkou radost a ohromně nás to bavilo. Slanění přes převis, který je při výstupu klíčovým místem. Druhé fajnové místo je ve spárce vedoucí k samotnému vrcholu. Tom Atom..

Pár fotek z hodně horký neděle je uvnitř ,, bylo fakt horko, každej dvě cesty a rychle na Bártlovku na pivko, (ještě že je 500m od skály)..

Poslední červencový den – nebo spíše večer a noc – byl ve znamení modrého měsíce.

Marťa, Áďa, Jindrouš, Kristýna a ich. Vyrazili jsme do Zahradní stěny, letos ji dost navštěvujeme, už se asi tolik nebojíme jako loni, když jsme s lezením začínali. Jindrouš s rodinou vylezli Starou cestu a Výroční cestu na Jeskynní stěnu. Já s Kristínou jsme si dali Kyliho cestu na J. s.. foto uvnitř..

ZVON – středa 22.7.2015. Letní žár dostoupil vrcholu, slunce se opírá do svahů a nemilosrdně pálí. Nejen lidé, ale i skály se potí. Prý že bychom měli jít na koupaliště máchat si v něm koncovku, říkají ti “rozumní”. A my odpovídáme: ” Kdy jindy lézt než teď? Až bude pršet, tak to nepůjde….”. Vyřážíme tedy na Zvon, skalní legendu, která se nikdy neomrzí…

Tak jsme konečně přelezli Zahradní cestu, která prostupuje od úpatí zahradní stěny až na Stojku. Je to stará klasika z roku 1955 kterou poprvé přelezli  pánové – Josef Ebert, Emil Novák, Jiří Hradil a Josef Hromádko..

Po dlouhé době se nás sešlo hodně – Marťa, Krista, Hami, Láďa a Lubomír ,, ale hlavně s náma vyrazil Láďa Hamáček. Už mu je zase o rok víc,, 75 let,, a zase se s tím porval a zdolal vrchol, klobouk dolů Láďo.. Foto uvnitř..

ČERTŮV KÁMEN – nápadná skála asi 40m JZ od vrcholu Černého vrchu (1025mnm), nejvyššího bodu Vlašského hřebene. Skála má z horolezeckého hlediska historický význam, neboť jejího vrcholu bylo dosaženo A. Gahlerem s pomocí přehozeného lana již 29.7. 1885. Na S stěně skály je umístěna pamětní deska horolezců, kteří padli v 1. světové válce.. Foto uvnitř. 

Někdy se to prostě stane, že naše tělesná schránka – jakožto automobil – havaruje, protože duše, coby její řidič, s ní prostě vymete škarpu.

Divá Máří – skála, se kterou je neodlučně spjat počátek horolezectví v Jizerských horách….úctyhodná skalní věž zvedající se z řídka navštěvované lesní divočiny jedné z neneschůdnějších částí našich hor..

Léto má pro lezce jednu super výhodu ,, a to tu, že můžeš vyrazit do skal i v sedm večer,, a když se k tomu povede ještě krásnej západ slunce, tak se ti nechce ani domů.. foto uvnitř..

Každé místo na světě má ten svůj pravý čas pro návštěvu – Dolomitům sluší azurové nebe a žluť podzimních modřínů, k listnatým kanadským lesům na východním pobřeží zase patří indiánské léto s rudými javorovými listy……jen u Jizerských hor si nejsem vůbec jistý, jaký je ten jejich čas. Ne snad proto, že by v některém období nestály za návštěvu. Přesně naopak!

Odhozené berle ještě ani nestačily dopadnout na zem a Zádíčko s Pacičkou ( Kagot s Atomem ) už zase vyrazili do skal. Jeden se zablokovanými zády, druhý belhal na nohu, přesto se nechali pohltit zelenými mlžnými bučinami a zase se si společně zalezli na žule.

Bolest z vyhozenejch plotýnek moc neustupuje,, nedá se nic dělat, závislost na horách a skalách je veliká, tak vyrážíme z Růžou v neděli po O do skal..  Zvládli jsme tři vrcholy, Mech. věž, Bukovou věž a Liščí skálu.. Pár fotek uvnitř..

Tak nás pan Větvička zase vyškolil. Vyrazili jsme na Polední stěnu, prej je tam pěkná pětka z údola. Nalezl do cesty a upaloval stěnou jako vždy, ale náhle zásek v diagonální spáře (klasická jizerská širočina). Strávil v ní docela dost času, ale na prvním musíš z rozvahou. Dolezl na stanoviště a navázala se Růža. Na to, že byla poprvé ve skalách tak ji to šlo velice dobře, než se dostala do zmíněné spáry. Co vám budu povídat 10metrů lezení ji trvalo asi 2 hodiny, hurá je na stanovišti, beru lezečky a mažu nahoru, do stávám se do spáry kde měli všichni problém. Hnus, hnus, odporná, prasečská spára, kdybych nemusel vybírat jištění tak se nechám spustit. Na stanovišti skládám poklonu Růže, poprvé ve skalách a dala bez keců tokovej hnus. Od stanoviště už to bylo zase pěkné lezení. Po slanění koukáme na hodinky jak dlouho nám to trvalo, paráda, jenom 6 hodin. Doma když jsem koukal do průvodce a na fotky, tak jsem zjistil, že jsme to lezli blbě. Větvičká má asi novou cestu. Horezdar.. Foto uvnitř..

Váňa, Pancho, Joki a já,, po hodině hledání jsme našli cíl, hurá a doprdele,, ztratil jsem foťák, tak zpátky k Čihadlům.  foťák nikde, ok jsou horší věci. Jsem v sedáku a zjišťuji, že jsem si zapomněl lezečky, neva beru si Váňovi, pod vrcholem v Cestě čekatelů HS se kroutím jako žížala a jsem bezradnej,, někdy jsou takové dny. Vzdávám a vyvádí Váňa, pod vrcholem stejnej problém. Začíná pršet, paráda, rychlej přesun na V stranu a pokus o Zimní cestu,, uf, vrchol je dobit. NĚKDY JSOU TAKOVÉ DNY.. Při cestě zpět Váňa foťák našel, je to pašááák.. Foto uvnitř..

HOUBA – osamocená skála, která se nachází asi 300m vpravo od zeleně značené cesty z Pytláckých kamenů na Předěl.. Pár fotek uvnitř..

Po povedeném videu ze Zahradní stěny od Atoma přidávám pár fotek..

Pár fotek z malého blbnutí na plotnách v Zahradní stěně uvnitř..

Foto a pěkné povídání od Atoma uvnitř..

Jedeme-li po konečně opět otevřené silnici od Souše ke Smědavě, po pravé ruce se nám táhne lesnatý Vlašský hřeben, na němž je z těch správných míst dobře patrná skála. Je to Čertův kámen, cíl mé dnešní nenáročné, ale krásné, žulodrápací výpravy ( jak už se stává tradicí, tak osamnělé, protože Kagot postupně mění své záliby a z LEZCE se stává LEŽEC ). Ve chvíli, kdy se les rozestoupí, objeví se žulové skalky seřazené v jednom šiku a ta nejvýše poležená je vlastní Čertův kámen.

Větvička, Pancho, Čad a já,, směr Nos – Údolní cesta. Cestu jsem lezl po čtvrtý a zase jsem se bál, je to fakt vejška.. Na vrcholu nás čekalo příjemné překvapení v podobě horezdaru..  Cestou do údolí jsme se stavili  na Zevlounu, kde lezli Marťa s Jindroušem. Přelezli jsme pár cest a na konec Převislou cestu která je moc pěkná.. kagot..

Trojčata jsou jednou z těch skal Jizerských hor, které se netěší zrovna velké návštěvnosti. Dokud jsou stromy bez listí, dají se Trojčata ještě vcelku snadno najít, ale až se les zazelená, zase budou dobře skryta čekat na další zbloudilé duše lezců a náhodných návštěvníků…. TOM ATOM..

Marťa s Jindroušem mi poslali pár fotek z výstupu na Kohoutí hřeben..

Lezli starou klasiku – Hřebenovou cestu.. Foto uvnitř..

Po dlouhé době jsem vyrazil do skal s Jindroušem a Marťou. Kam jinam s touhle partou, než na Grálovku (oni totiž jinam nechodí). Vzali sebou dceru Áďu a synovce Quida. Vúbec se toho nebáli, vrchol zdolali cestami o obtížnosti 5.

Sviní kámen – žulová bašta nad hřebenem Srázů. Náš cíl první dubnové žulodrápací výpravy po aprílové sněhové nadílce.

….únava – někdy prostě přijde a pohraje si s tebou: už cestou do hor jdeš tak nějak ztěžka, bágl má snad metrák, berou tě záda, ruce bolí, už jen vklouznout do sedáku je dřina, dotkneš se skály a víš, že to není ono….ALE! Pak si řekneš: “Je lepší cítit se jako moucha a BÝT V HORÁCH nebo být fit, cítit se nabušeně a v V HORÁCH NEBÝT? Volím tu mouchu…. :-)) Vždyť ono stačí sednout na slunci, opřít záda o buk a dívat se, poslouchat, vnímat. Každý den nepadají rekordy, ale to ještě neznamená,že je ten den horší….Zahradní stráň, Úzká plotna – cesta Podzimní dech. Tom Atom..

Dali jsme si s Kagotem Sněhuláka, Gorilu, Borovou věž a právě legendárního skalního obra – Uhlířovu čapku. Prostě skály na stržáku je třeba si užít teď, dokud je v lesích takřka pusto…. TOM ATOM. FOTO UVNITŘ..

Frýdlantská věž, čtvrtek 19.3.2015 – hlavní cíl čtvrteční žulodrápací výpravy na Stžák. Už druhý den po sobě užíváme famózní počasí, které se rozhostilo nad Jizerkami.

Dnes jsme s Kagotem dali Oldříška a Dolní Lysou skálu. Vše za mimořádného slunečného a bezvětrného počasí. Přijdeme a odejdeme a nic krom zápisu ve vrcholové knížce po nás nezbyde.  Tom Atom.. Foto uvnitř..  

Předjaří v Jizerkách….slunce se opírá do strání a ohřívá skály, buky bez listí umožňují výhledy v létě nemyslitelné, spousta ptačího zpěvu a zurčení potůčků sycených tajícím sněhem. To opravdové jaro to zatím ještě není, ale když se nám takové dny rozhostily nad krajem, nejde zůstat doma. Žulový absťák je třeba uspokojit a tak jsme s Kagotem vyrazili na vyhřáté plotny Kohoutího hřebene a při návratu se ještě zastavili na Supí hlavě. Tom Atom. Foto uvnitř..

Na Jizerky si lze snadno vypěstovat závislost…. Tom Atom. Video uvnitř..

Čistil jsem počítač a našel  pár fotek s Maturáčkem.. foto uvnitř..

Další fotky z dalšího dne na ledopádech ve Štolpichu..

Jizerské hory – Štolpich, 5. únor 2015 – nádherný zimní den na ledu, žule, sněhu….dvě věci pobavily: 1) To je offroad, ten vyjede všude ( Kagotovo láskyplné vyznání Suzuki Samurajovi těsně před tím, než se zahrabal a my pokračovali pěšky ). 2) Pancho, věrný Kagotův pes pomočil batohy dvou týpků, kteří se také hlotonili kus nad cestou na ledopádech….ale jinak pohoda v krásné zimní kulise…. Tom Atom.. Foto uvnitř..

Marťa mi včera poslala fotky z výstupu na Pohovku. Měli s sebou samozřejmě naší kamarádku,

(která trpí vrozeným kreténizmem) Majáčka, je to rozená modelka, koukněte na fotky uvnitř..

Ještě když jsme s batohy na zádech dnes stoupali s Kagotem údolím Hájeného potoka, cíl dnešního lezení nebyl daný. A tak jsme si mohli užít komfort okamžitého rozhodnutí podle momentální chuti….

Vyplatí se to…..vyplatí se vozit v autě bágl s věcmi na lezení a nějakou tu vrstvu oblečení navíc. Máš tak naději, že rutinní cesta šedivým ránem do práce se může za pár hodin proměnit v neplánovaný a o to lepší zážitek.

Letošní sezonu jsme začali s Atomem výstupem na ZVON. Atom si vyvedl Dvojspáru. Na to, že leze dva měsíce super (až na ty posraný trenky). Foto uvnitř..

Když se nad Hejnicema chvilku vyčasí.. Foto uvnitř..

Pár fotek ze štolpichu uvnitř..  

Pár opravdu krásnejch fotek Jizerek od Toma Atoma uvnitř..